Vůně cibule

Další z mnoha starých filmů, které v červené udržuje především nostalgie mé generace. Samozřejmě nevylučuji ani možnost, že se tahle blbinka líbí i dnešním mladým, ale moc se mi to nezdá. Opravdu vtipné momenty by se vešly do půlhodinového sestřihu a to v něm budou i ty zrychlené groteskoscénky, které pobaví jen fajnšmekry. Zbytek filmu tvoří omšelý příběh o vzdoru utlačovaných; bezskrupulózní dacan ohýbá zákon a bere si co potřebuje. Co ale funguje skvěle, je výběr herců. Ať už je to sympatický kukuč F. Nera a postava hustého hošíka, nebo tlupa záporáků, není co vyčíst. Díky nim se dají přečkat i hluchá místa, aniž by byl divák vysloveně otrávený. Ovšem občasné nudě se asi nevyhnete. (29.05.2024)

Pane jo - jak tak koukám na komentáře, nejsem sama, kdo má ten film dost vrytý ze svého mládí! Hlavně heslo: "pistole nebo cibule" a síťované punčochy padouchů.... Většina komentářů také zmiňuje, že jde o "průměrnou taškařici" - jasně, existují samozřejmě lepší komedie, ale na druhou stranu: docela dost filmů. které tady já osobně hodnotím 2 nebo 3 hvězdy - tedy průměrné - už za rok úplně zapomenu, že jsem viděla - a hlášku "pistole nebo cibule" jsem viděla a slyšela v kině tuším někdy kolem roku 1977 a pamatuju si to dodnes.... (15.08.2020)

Cibuľový Joe aneb skvelo ozvučená komédia o strete pestovateľa tejto smradľavej zeleniny s chamtivým ropným magnátom s kovovou rukou, s ktorou mu musí stále pomáhať istý Benjamin, nápadne podobný jednému nemeckému kancelárovi. Ďalej tu máme dvojicu drsných detí, z toho jedno aj keď nerozpráva, tak pije a fajčí ako správy hrdina divokého západu dospelého veku, do morku kosti skorumpovaného šerifa, po pravde bažiaceho novinára a jeho dcéru, ktorej keď poriadne natiahnete (samozrejme omylom), tak sa raduje z toho, aký ste silný. (27.11.2016)

Když tento film dávali před lety v televizi, zůstal jsem kvůli němu doma ze školy. Dodneška je to jedna z nejzábavnějších taškařic, které jsem kdy viděl. Rvačky ve stylu Buda a Terence, honičky ve stylu němých grotesek a příběh téměř jako ve spaghetti westernech. Ovšem s příměsí pořádné dávky recese a humoru. Nad jiné podobné parodie ční též svéráznými figurkami (přihřátý šerif, teplí pomocníci, hlavní záporák s mechanickou rukou) a strčí do kapsy i "Žhavá sedla" od Mela Brookse. Moje hodnocení je nejspíš ovlivněno také nostalgií, ale přesto si myslím, že bych hodnotil stejně, i kdybych ho viděl před chvílí prvně. (06.07.2006)

Westernové špagety zalité hustou cibulovou omáčkou. Parodický příběh o chlápkovi, který každému nevoní a pouhým příchodem do saloonu dokáže rozplakat i toho nejotrlejšího pistolníka, mi voněl velice. Obzvlášť nápad pojmout všechny rvačky cibuláře a těch ostatních jako klasickou grotesku byl parádní. Franco Nero připomíná Terrence Hilla, Castellari usazený v režisérském křesle si moc hezky utahuje z Leoneho, Corbucciho a spol., bizarní postavičky, jako olejář s mechanickou rukou či její konstruktér s vizáží Adolfa Hitlera, Vůni cibule dodávají ještě větší punc šílenosti, kluci jsou taky skvělí... Žádný zásadní počin, ale zábava solidní. (21.04.2012)