Vůně cibule

Tahle komedialni pitomustka je milym rozptylenim jinak pochmurneho televizniho programu. Je to sice zkaleno tim, ze jsem to videl na pocitaci, ale to nevadi. I tak je to pravda. Franco Nero je sympatak a v leccems mi pripominal Terence Hilla. Neni to nikterak k popukani vtipny, ale je to prijemna a mila komedie, tocena s prvky grotesknich honicek a nikoho tenhle film neurazi a kde jinde uvidite cibule zavesene proklate nizko u pasu? (30.09.2009)

Farmáři a naftaři, to nikdy nešlo moc dobře dohromady. Ti první si v poklidu chtěli pěstovat svou zeleninu, kterou by následně prodali na trhu. Ti druzí se viděli v černém zlatě. Někdo se futruje celý život špenátem a někdo dává přednost cibuli, kterou polyká ve smrtonosných dávkách, alespoň pro mě. Cibule mi jako zelenina nevadí, ale ládovat se jí jako Franco Nero bych prostě za žádnou cenu nedokázala, takže raději dávám přednost špenátu. Když se poprvé zakousl s takovou vervou do cibule, tak jsem sebou málem sekla o zem. (26.09.2011)

Už po pár minutách lze odhadnout v jaké zemi tento snímek vznikl. Typické rvačky pro italské tvůrce (podobnost s filmy Terence Hilla a Buda Spencera). Úsměvné jsou scény, kdy Franco Nero používá místo koltů cibuli a dokonce s ní i dokonale vrhá.... :) Zárověň musí diváka pobavit způsob, jakým hl. hrdina tuto zdravou pochoutku konzumuje! :) (18.01.2008)

Mrkající a modré bulvy valící Franco Nero v ryze terencohillovské roli groteskové parodie. Skvělou práci odvedli dabéři z Barrandova 1977, když tuhle kokotinu opatřili perfektní češtinou (Mrkvička, Houska, Holý, Dítě, Čočková, Fišer, Zahajský...). Vůbec to neberte jako western, ale jako parodii na western. Možná vám humor, zrychlovačky a kníratý Franco sednou lépe než mně. (03.07.2017)

Když tento film dávali před lety v televizi, zůstal jsem kvůli němu doma ze školy. Dodneška je to jedna z nejzábavnějších taškařic, které jsem kdy viděl. Rvačky ve stylu Buda a Terence, honičky ve stylu němých grotesek a příběh téměř jako ve spaghetti westernech. Ovšem s příměsí pořádné dávky recese a humoru. Nad jiné podobné parodie ční též svéráznými figurkami (přihřátý šerif, teplí pomocníci, hlavní záporák s mechanickou rukou) a strčí do kapsy i "Žhavá sedla" od Mela Brookse. Moje hodnocení je nejspíš ovlivněno také nostalgií, ale přesto si myslím, že bych hodnotil stejně, i kdybych ho viděl před chvílí prvně. (06.07.2006)