2 roky prázdnin

Poprvé jsem sledoval tento seriál když mě bylo cca 10let. To, co jsem prožíval při sledování každého dílu se nedá absolutně vůbec popsat. Seriál zcela ovládl mé sny a touhy. Každou neděli jsem jako špunt zcela nekompromisně zabral prostor před televizí a rodičům bylo jasný, že kdyby mě měli za mé " školní zločiny" zakázat byť jen jediný díl tohoto skvostu, znamenalo by to navždy umrtvit moje srdce. Zcela určitě moje nevětší doživotní seriálová láska. A co jsem dělal mezi nedělí a nedělí ? Měl jsem zavřené očíčka a to i ve škole a snil jsem o tom jak kormidluji loď na širým moři a jak zdolávám s klukama tíhu osudu na ostrově plném nebezpečí. Seriál skončil, ale sny zůstaly. Pak přišli vánoce a já rozbalil první dárek byla to knížka a na ní stalo Jules Verne - Dva roky prázdnin, ten den zazněl Žižkovem asi největší křik štěstí v historii. Další dárky už mě vůbec nezajímaly. Třísknul jsem sebou do postele a 28.12. žižkovskej prcek triumfálně oznámil - Mám přečteno ! Uběhlo mnoho let a já poprvé stanul za kormidlem lodičky z napnutými plachtami, ucítil ve tváři první poryv, který nakopnul plachetnici k větší rychlosti, uslyšel vlny šplouchající o loď a měl svého prvního skutečného mořského kapitána, který mě položil otázku " Tak co Pavle, co se ti teď honí v hlavě? " a já odpověděl "Jak jsem jako dítě sledoval seriál Dva roky prázdnin." Tak tedy vzhůru na palubu, dálky čekají a Vám pane Verne děkuji, že jste mě pozval do svého světa plného dobrodružství a udělal ze mě největšího snílka na světě. (14.03.2008)

Jeden z těch seriálů, kde jsem si měl jen uchovat to nadšení z dětství, kdy to byla naprostá bomba a kdy jsme to všichni doslova hltali a nekoukat se na to v dospělosti. Dneska už prostě nemohu nevidět to neskutečně prkené herectví a to, jak je to naivně natočené s nulovým smyslem pro elementární logiku. Budu muset oprášit knihu, abych minimálně zjistil, kde tam kluci měli žehličku. Ale za tu nostalgii přidám tak 2.5 hvězdičky. Nezkoumal jsem, jestli existuje více verzí, ale ta verze, co jsem stáhl, měla naprosto otřesnej dabing, ale snažil jsem se to do hodnocení nezahrnovat. (18.02.2021)

Vzpomínky na dobu vysílání zrůžoví víc, než jaká je kvalita seriálu. Děj plyne jak vlnky na klidném moři - vytrvale ale pomalu. Originální zvuk neznám a dabing je podprůměrný. Co mi utkvělo je ústřední melodie a zpěv Karla Černocha. Knížku Julese Verna jsem četl v dětství a zdála se mi víc strhující. Už během počátečních seriálových dílů jsem si říkal, jak se neunudit 6 týdnů na moři - místo prázdnin bohatých novozaélanďanů v prostředí bazénů, kurtů a dívek. (10.10.2018)

Jako dítě jsem tenhle seriál miloval. Vždy když jsem zaslechl z televize ono: "Vzhůru na palubu, dálky volají....." v podání výborného Karla Černocha, tak mě to přikovalo na gauč. Ač jsem knížku měl přečtenou snad desetkrát, tak jsem hltal každou minutu dobrodružství party kluků. Z dalších výborně zpracovaných Verneovek ve formě seriálu, které tenkrát běžely v Magionu a Veze bych doporučil: Děti kapitána Granta, Tajuplný ostrov, Matyáš Sandorf. (04.01.2014)

Dva roky mám přečtené asi pětkrát, a tak mě vývoj děje přeji jen poněkud překvapil. Tu zápletku, jak se hoši vůbec někam dostanou, asi potřebovali kvůli natažení stopáže do seriálu. Nicméně po dvou dílech to vzdávám a jestli chcete vědět proč, přečtěte si komentář kolegy monologa, protože on to vysvětluje přesně. Ještě bych dodal, že tvůrce dialogů neuměl dobře česky, a tak se tu dočkáte obratů jako Petrovo babička apod. (31.08.2016)