2 roky prázdnin

Vzhůru na palubu, dálky volají... Odrostla jsem sice Julesi Verneovi i dětským dobrodružným seriálům, ale nikdy není na škodu si dětská léta připomenout. Bojovala jsem s příšerným dabingem a natvrdlostí hlavních postav, přesto jsem si Donifana a jeho partu svým způsobem zamilovala a těšila jsem se na každou etapu jejich velice dobrodružné dovolené. (09.08.2009)

Na rozdiel od väčšiny nemám tento seriál spojený s Karlom Černochom ale skôr so sklamaním, ktoré priniesol. S úžasnou a fantastickou knihou nemá okrem zopár postáv (ale nie charakterov) a skutočne veľmi okresaným a pozmeneným dejom, žiaľ nič spoločné. Možno keby som Verneovu knihu nemilovala a nepoznala takmer naspamäť, tak by som ho brala ako fajn dobrodružný seriál pre mládež, ale žiaľ keď som ho ako dieťa videla, skončil pre mňa veľkým rozčarovaním. (01.08.2011)

Dám průměr, páč jako malej kluk jsem to hltal jako malej Jarda a vůbec mi nevadil totálně, brutálně, zpatlanej dabing. To bych hodnotil nejlépe. Dnes, když jsem to po roce co mě to leželo v polici viděl tak mě zklamalo a dal bych jednu hvězdu, totální propadák. Takže sumasumárum je to průměr. V dnešní době těžko hodnotit. Lidé co to neviděli to po 5 minutách vypnou a řeknou, že to je sračka. Lidé co na tom vyrůstali, protože jim to komunisti pouštěli po troškách v Magionu nebo Veze to milovali a milovat budou třeba už jen z nostalgie. Ať si z toho každý vybere co chce. (15.06.2010)

Pustil jsem si tenhle seriál z nostalgie po více než 25. letech. DVD verze z roku 2008 má tak otřesný dabing jaký jsem nezažil ani u VHS rychlodabingu porna, Ten dabing snad dělali pacienti ústavu s downovým syndromem v rámci odpolední terapie. Výkony herců a debilní dialogy, jsem nejspíš jako malé děcko nevnímal :D Nejlepší na celém seriálu je asi jen ta hudba... (07.10.2015)

Snadno jsem mohl bez rozmyslu zalovit v nejasném pocitu z dětství "docela se mi to líbilo" a připojit všeobecně zde panující náladě odpovídající čtyři hvězdičky. Věren však svým zásadám, rozhodl jsem se opět vstoupit do téže řeky. Zjevně však Subjektiv jakožto podmnožina panta taky rhei. Za proud, jenž mě odnesl směrem od seriálu nejvíce, nezodpovídá nikdo jiný než sám Jules Verne, jehož předlohu jsem naštěstí pro seriál četl až se zpožděním. +++++ Začít mohu tím, jak se tvůrcům nepodařilo převědčivě ukázat proměnu chlapců v muže, jejich neschopností uvádět i řešit dramaticko-dobrodružné situace, dialogy podřízenými snad jen příkazu: "no tak říkejte něco," poměrně slabým herectvím, které umožňuje uvěřitelné splnění instrukcí "přejdi zleva do prava, vylez na kopec a vystřel na ptáka," leč při vyjádření emocí selhává. Seriál přichází se zcela novým dějem předcházejícím ztroskotání, který zabírá většinu seriálu, dějem jednoduchým, bez napětí, bez atmosféry, dějem šestákových dobrodružství, těžko rozlišitelnými chlapeckými postavami bez vývoje, jež jen občas náznakem a omylem ukazují, že Verne je nutil cosi překonávat a dospívat. +++++ Ani Verne nebyl mistr psychologie postav, byl si však vědom svých možností a pouštěl se jen do takových popisů lidského nitra, na něž se cítil. Detailní duše nahrazoval výrazným vystupováním s jednoduchými motivy přehledných postav. V seriálu jsou sice postavy taktéž přehledné, žel naprosto bezvýrazné. A ještě něco, Verneovy postavy silně definovalo to, co znají a umí. Ned Land z 20 000 mil pod mořem byl především harpunář a přímočarý silák, Joe z Pěti neděl v balóně až artisticky ohebný smíšek, Cyrus Smith z Tajupného ostrova hrdý a extrémně praktický inženýr, Paganel z Dětí kapitána Granta roztržitý zeměpisec s obrovským přehledem. Ve Dvou rocích prázdnin najdeme chlapců poměrně hodně, což je malinko rozmazává, ale i tak každý měl nějakou svou jedinečnůstku. +++++ Všechny problematické aspekty seriálu bych však možná přeci jen unesl, kdyby alespoň duch Vernea v něm zůstal přítomen. Kde že toho ducha vidím? Tak vzpomeňte... Vernea přeci považujeme za vizionáře, zvěstovatele technologického pokroku. Dva roky prázdnin sice létající stroje, torpédovky ani ponorky neobsahují, ale v širším slova smysla tu pořád přebývá víra v sílu lidského poznání, která i dětem umožňuje přežít v divočině a civilizovat ji ve Verneovském slova smyslu. Nechává v románu své hrdiny získávat potravu z kmene stromů, používat lasa a bolasa, chodit na chůdách v močálech, vyrábět brusle, opatřovat si sůl či sestrojit draka, jenž unese malého chlapce. Poměrně podrobně popisuje, jak na to, čímž sděluje, jakou výhodu přináší lidem ono "mít znalosti." V tom žije Verne! A seriál? Zřejmě si to vůbec neuvědomuje a tento prvek téměř zcela ignoruje. Silné **. (17.09.2012)