Strážci vesmíru

Kdo tvrdí, že to jako malý kluk nežral, je největší lhář. Kvůli tomuto seriálu jsem o víkendech vstával před sedmou hodinou a když se strážci "morfovali", byl jsem ve varu :-) :-). Nevím jestli bych se na to podíval znova ( no po pravdě určitě by sem se na to nedíval znova), ale už jenom za ten nápad a také za to, že mi tento seriál sáhl do dětství, tak dávám 4* (4* pro děti do deseti let, pro racionálně uvažující lidi je to hvězda jedna :-)) (04.05.2009)

Absolutně jsem to nechápala ani jako dítě. Když se mě kamarádi ptali, jestli jsem žlutá nebo červená, nevěděla jsem, která bije a měla jsem sto chutí si poklepat na hlavu. Ale stejně jsem řekla, že jsem červená, jak jinak, aby mě neměli za blba, i když jsem absolutně něměla páru. Když jsem zjistila, co tím mysleli, byla jsem vděčná, že nám mamka jako malým zakazovala Novu. Bůh jí žehnej! (17.03.2010)

Ono jak se to vezme, když jsem byl malý, žral jsem to stejně jako třeba pokémony, digimony a podobné dětské seriálovky. Byl jsem kvůli tomu schopný vstávat v 6 ráno a budit celou rodinu. Teď s odstupem 20 let to samozřejmě asi nebude taková sláva, ale nostalgie je nostalgie. Malej Filip dává 5*, velkej Filip by dal tak 1-2*. Sumasumárum - lepší 3*. (22.05.2013)

Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Měl jsem sedm let a v tu dobu pro mě existovali jen dvě věci, které naplňovali moje vysoké požadavky neředěné akce a napětí. Statečné srdce a "fox-kiďácké" Power Rangers. Právě při vzrušujícím sledování tohoto příběhově a vizuálně špičkového seriálu, jsem se neubránil té touze se k nim občas přidat a taky poskakovat doma u televize a rozdávat údery nohama a rukama všude kolem sebe. Když už to s hlavními hrdiny vypadalo opravdu bledě, tak jsem se za bzukotu svých úst přetransformoval do monstrózního celofánového monstra, kterého si občané města k mému údivu vůbec nevšímali. Nakonec jsem za buracejícího potlesku mých malých "fellaz" překonal i toho největšího zlosyna ze všech zlosynů. V naší partě jsem si díky svému zjevnému talentu vysloužil přezdívku mlátička. 8/10 (25.06.2011)

Seriál, který můžete buď nenávidět nebo milovat. Druhá možnost připadá v úvahu jen v případě, že je vám šest nebo jste mentálně zaostalý (a je vám tak 12). Ano, každé ráno jsem vstával pomalu dřív než ptáci venku, jen abych mohl vidět Strážce, Pokemony a podobné klenoty... Ale to jsou časy dávné, když se na to podivám dnes, střízlivě musím říct, že větší bejkárnu už jen těžko někdo vymyslí. Morfelíni navlečení do stříbrného latexu (dodnes nevím, jestli to bylo skutečně myšleno tak, že jsou z hlíny?), Rita házející svoje kopí napříč vesmírem, aby její potvora mohla vyrůst a Strážci jí nádledně rozsekat svým mečem se sílou Megazordu, prostředí jak z divadla na základní škole (uznejte, ty papírové domečky byly kouzelné), co jsme povinně museli hrát a kulisy na něj na známky kreslit a herecké výkony na úrovni těch nejotřesnějších telenovel z venezuelsko argentinské produkce. Prostě obludnost nejvyššího kalibru. Hvězdu dávám z nostalgie a za Šuki Leviho, nebo jak se ten chlápek jmenoval :)) (19.01.2011)