Olympijské hry 1936 - II. díl Posvátný Olymp
Olympia 2. Teil - Fest der Schönheit
Olympia Part Two: Festival of Beauty
Obsahy(1)
Druhá část dokumentárního projektu OLYMPIA zobrazující letní olympijské hry konané roku 1936 v Berlíně. Soutěžní disciplíny se často konají mimo olympijský stadion a mnohé záběry na sportovce fungují jako oslava krásy lidského těla. (ČSFD)
Recenze (33)
Druhá část Olympie pokračuje ve stejně kvalitním duchu jako jednička, možná se mi zdála i o chlup lepší. Zatímco jednička se zabývala výhradně lehkou atletikou, ve dvojce opustíme Berlínský stadión a předmětem zájmu jsou (vyjma desetiboje, kdy se na chvíli na stadión vrátíme) neatletické sporty. Opět naprosto perfektní záběry, ať už se jedná o "šerm stínů", dojezd cyklistického závodu či skoky do vody. A ten úžasný závěr! Zakončení hodné vynikající filmařce, jakou Leni Riefenstahlová jistě byla. ()
Otevřené nebe, a to i u takových disciplín jako gymnastika, i velké množství různorodých neatletických disciplín dává Rifenstahlové možnosti, kterých bohatě využila. Je to opět naprostá fantazie a nad některými záběry se tají dech. Osobně mě velmi zaujal moderní pětiboj, který byl ryze armádní záležitostí, končil mnohými krvavými zraněními a je asi jedinou disciplínou, která schopnosti německých sportovců-důstojníků cíleně vyvyšuje nad těmi ostatními. Ale jsou tu i mnohé jiné disciplíny, které mají i velkou dokumentační hodnotu, pokud je porovnáváte s tím, kam se vyvinuly dnes. Po zhlédnutí tohoto dvoudílného skvostu vás bude opravdu mrzet, že Leni Riefenstahlová upsala svou filmařskou duši ďáblu. ()
Videl som iba druhú časť (Oslava krásy) a zaujalo ma akurát to, aký obrovský pokrok sa udial vo všetkých oblastiach športu za 80 rokov od nakrútenia tohto dokumentu. A nie menší pokrok sa udial v snímaní športových zápolení. Dnes je to už iba historický dokument. Chcel som ho vidieť, ale iba preto, aby som mal predstavu, ako sa s ním vyrovnala Leni Riefenstahl. ()
Tohle mě zpočátku bavilo o něco méně než první díl, protože zde bylo víc nepříliš zajímvých a nepříliš fotogenických sportů jako jachtink, box, Modern Fünfkampf atd. A chyběl tu můj oblíbený pan Himself. Ale pak v závěru přišly skoky do vody, a já roztál! Šlo o nejlepší pasáž z obou dílů dohromady. Vskutku n-á-d-h-e-r-n-é zpomalené záběry, často z velice netradiční perspektivy. Kamera je třeba přímo pod věží u hladiny obrácená směrem vzhůru, nebo je umístěná v takovém úhlu, že se zdá, že skokan letí zdola nahoru, někdy kamera následuje skokana až pod hladinu. Na současných olympiádách jsem zdaleka tak pěkné záběry neviděl. Z dalších věcí mě zaujal třeba jeden u nás už nepříliš známý sport - pólo (ne, nemyslím vodní), dále gymnastika, jezdectví (kde se nejtěžší překážkou ukázal asi metr hluboký rybník) a veslování, okořeněné záběry přímo z lodi (patrně netočenými přímo při závodě, ale i tak efektními) ()
Oslava krásy lidského těla? Asi ano. Chvílemi v působivých záběrech jindy v naprosto obyčejném a málo prozrazujícím pohledu na naprosto obyčejného muže (žen je tam pramálo, snad kromě skoků do vody). V čem tedy tkví těch neuvěřitelných 90%? Těžko soudit. Olympia je totiž specifickou ukázkou stylizovaných dokumentů o kráse lidského tělo na pozadí velké sportovní události a to letních olympijských her v Berlíně. Svým způsobem je to tak jedinečný způsob jak nahlédnout zpět do doby a vnímat ji skrze černobílé obrazy. Pokud vám tato formální krása společně se sportovním děním a různými disciplínami prováděnými "nádhernými" lidskými bytostmi stačí, přeji vám to. Mě to totiž nestačilo a neumím si představit druhé shlédnutí, to bych jistě umíral nudou ještě více... Přesto ta vizuální krása a nápad se musí ocenit. Jen já nebudu ten pravý...na oslavu (krásné) nudy. ()
Reklama