Rysavá jalovica

Adaptace tehdy 85 let starého díla Martina Kukučína: zimní, předvánoční příběh "kapcáře" Adama Krta z Adamoviec (kapce jsou vysoká soukenná obuv, nošená zvl. v zimě), který jde na trh a za utržené :) peníze má pořídit něco adekvátního. Smlouvá o jalovici, až nakonec uspěje u "kmotra" Trnky. Jenže tehdy to teprve začíná... a v této tvrdě matriarchální společnosti snad ani nelze nečekat, že za vším bude žena, když se jim kráva najednou ztratí. A je Krt následně vyhnán z domu a Trnka ho musí dlouze hledat... Asi je potřeba být trochu Slovák, aby to člověk plně docenil (třetí hvězda je čistě za idylický závěr). :) P. S. Překvapilo mě, že už tehdy měli perníčky se zrcátkem (hodně podobné tradičním záhřebským licitarům) a dělali andělíčky ve sněhu (Krtova žena Eva v jedné vidině). (27.01.2013)

Film, ktorý je sám o sebe legendou. Legendárne osadenstvo, legendárne hlášky. Zlatá klasika slovenskej kinematografie, ktorá nikdy neprestane na diváka pôsobiť a je jedno v ktorej generácii. Na filme krásne vidno, ako sa z ľudových "povedačiek" začínajú stávať vtedy moderné filmové pásma. Humor na správnom mieste . (31.08.2011)

Toto boli roly ako šité na mieru Jozefovi Kronerovi. Hoci by nebolo spravodlivé vnímať ho len ako "potrešteného prostáčika", pretože on bol hercom akýchkoľvek charakterov .. neviem, ako sú tieto staré veselohry chápané súčasným mladým publikom, myslím si však, že daný žáner v danom čase ani nemohol byť natočený lepšie. (03.01.2016)

Výborné zachycení atmosféry jarmarku, krčmy i manželských půtek. Už úvodní předtitulková předehra - boj o kohouta - potvrzuje velký herecký potenciál. Groteskní podání, kdy aktéři hrají beze slov, navnadí a nezklame ani v následném líčení Krtových trampot. Hudba Svetozára Stračinu příběh doprovází výborně, zajímavá je i kamera (Tibor Biath). (10.04.2010)

Predtým, než skončil Janko Kroner tam, kde skončil, to bol jeden z najcharizmatickejších slovenských hercov súčastnosti. Hanba mi, že k jeho strýcovi som sa dostala až teraz. Jednoduchý príbeh slúži ako perfektný podklad na humorné situácie, vďaka krátkej stopáži tu niet hluchého miesta. Smiala som sa v podstate stále. Ani svojho pravidelného spoločníka nepočujem každý deň smiať sa tak nahlas. Za 62 minút som sa naučila, že slovenská kinematografia nie je taká zúfalá, aspoň nie ak siahnem o pár desiatok rokov naspäť a pripomenula si, že dej skutočne nemusí byť prekombinovaný, aby bol pútavý. A po rokoch som objavila pôvod známeho označenia "mrcha žena". ;) (15.09.2016)