Devadesátky

Super vhled do toho, jak to tady vypadalo v letech, kdy jsem se měla teprve narodit. Devadesátky byly bizár dekáda se vším všudy a Bebjak to docela dobře zachytil, si myslím. Já měla výhodu, že jsem ty případy znala jen hodně letmo a zároveň nevýhodu, protože vyprávěcí forma a scénář byl občas fakt zmatek, pořád tam lítala nějaká jména a možná bych to popsala tak, že jsem byla přesycená informacemi a některé díly byly trochu zdlouhavé. Zkrátka kdyby to bylo údernější, rychlejší a kratší, asi bych byla spokojenější, jinak si ale nemůžu stěžovat. Herecky to bylo taky moc fajn, potěšil mě mladý talent Kryštofa Bartoše, který se mi do té role hezky hodil. (17.04.2024)

Takže, co je v jiných krimipříbězích funguje tak nějak samo, jako zajišťování důkazů, technika a podobné vymoženosti, je tady samo o sobě zdrojem zápletek i napětí. Možná máme na dně přehrady sudy, ale i kdyby tam nakrásně byly, jak se k nim dostat? Jak je vytáhnout a odvézt? Jak je otevřít? Na základě písemného příkazu... A kdo to zaplatí. Zkrátka realita. Což nefunguje u většiny krimipříběhů vůbec, zatímco tady, stejně jako v Příbězích prvního oddělení, autoři dokazují, že reálné neznamená nudné, ba naopak. Teď už jen zbývá otázka, zda můžeme čekat Devadesátky II, tentokrát o LTO. (14.02.2022)

Tomuhle říkám seriál hodný koncesionářských poplatků! Výtečně podchycená atmosféra 90. let díky scénografii, kostýmům, maskám a výběru hudebních šlágrů. Casting herců je dokonalý. Co tomu kazí výsledný dojem, je nedevadesátková, věčně zoomací kamera a v prvních epizodách nepřirozený používání spisovný češtiny. Krom řemeslně přesné režie a střihu bych vyzdvihnul zejména dramaturgii scén, která drží diváka přikovanýho u obrazovek. (17.04.2022)

Devadesátky mi k srdci nepřirostly. Jestli jsem se kdysi těšil na nové díly 1. oddělení, v případě jejich prequelu jsem se neubránil zklamání - zvlášť v souvislosti s nadšením, jaké zachvátilo diváky, a s tím, jak Devadesátky ovládly mediální a společenský prostor. Prokletím české kotliny byl, je a bude provincionalismus a ten má neblahý vliv na Devadesátky ve všech ohledech. Mohl bych si oprášit komentář k Sametovým vrahům. Takhle nemá vypadat vrchol televizní tvorby, ale čistokrevný průměr. Problematický střih, (pod)průměrná kamera, neschopnost vyvolat a udržet atmosféru a napětí, přemíra dialogů. Devadesátky nejsou retro jen námětem a časovým ukotvením, ony vypadají jako by byly natočené v polovině 90. let. Moderní vypravěčské metody a techniky, které ovlivnily vývoj světové televizní tvorby posledních tří dekád, Česká televize ještě nestačila zaznamenat. Zařadila by dánská, švédská nebo britská televizní stanice Devadesátky do svého vysílání? Odvysílala by je dokonce v hlavním vysílacím čase? Bojím se, že po Devadesátkách s pochopitelnou výjimkou Slovenska ve světě ani pes neštěkne. Když pročítám komentáře k seriálu, vybavím si podcast historika Michala Stehlíka Přepište dějiny s dílem Češi jsou nejlepší. A hned, řečeno s ironickým úsměvem na tváři, těm ovacím rozumím líp. Jen krátce k Marešovu scénáři: soustředěný velký příběh se mu z jinak výbušného atraktivního materiálu vytvořit nepodařilo, epizodický styl práce mu sedí líp. Celkový dojem: 55 %. (17.02.2022)

Bez ohledu na to, co si tehdy u policie začínající autor v příběhu vymyslel nebo upravil, se jedná o vynikající počin, který je sice v otázce faktů třeba brát s rezervou, což v jisté míře napravuje souběžný dokumentární cyklus o polosvětech mapující tehdejší případy a souvislosti mnohem šířeji a podrobněji, ale který zároveň perfektně vystihuje ducha onoho divokého období, z jehož atmosféry a protagonistů i po letech mrazí. 90 % (14.02.2022)