Devadesátky

Kriminálních seriálů u nás vzniklo za posledních let opravdu mnoho, při vybírání těch nejlepších by poté určitě došlo na Případy 1. oddělení. Seriál inspirovaný skutečnými případy pražského policejního oddělení vražd se dočkal dvou velmi povedených řad, na který by v brzké době měla navázat závěrečná třetí řada. Za Případy 1. oddělení poté stojí Josef Mareš, skutečný policejní vyšetřoval, ze kterého se stal scenárista. Seriál Devadesátky poté nejen opět pochází ze scénáře i zkušenosti Josefa Mareše, ale slouží jako prequel k právě Případům 1. oddělení. Devadesátky poté ovšem nejsou jen retro kriminálkou, ale zároveň výpovědí o době po sametové revoluci a nástupu demokracie. A kvalitami tento seriál skutečně solidně navazuje na Případy 1. oddělení. Na rozdíl od Případů 1. oddělení Devadesátky na rozsahu šesti epizodách vypraví v podstatě jeden velký příběh, kdy jsou klíčové případy navzájem propojené. Devadesátky poté zaujmou především parádní retro atmosférou (výpravou i dobově výraznými kostýmy), ale především i funkční atmosférou, která funguje i v případě, že člověk tak nějak ví pozadí o Ivanu Jonákovi, Františku Mrázkovi nebo Orlických vrazích. A devadesátky u nás skutečně působí jako doba, která sice otevřela spousty možností, zároveň ovšem i nová dveře nebezpečenství. Tvůrčí přístup se přitom dokáže odlišit od Případů 1. oddělení, kdy je zkušená režiséra Petera Bebjaka (jenž má zkušenosti právě i s pár díly Případů 1. oddělení) ku prospěchu věci. Známé postavy z Případů 1. oddělení jsou pochopitelně mladší a hrání jiní herci, z jejich podání ovšem není cítit vyložené imitování. V tomto ohledu zaujme především víceméně neznámý Kryštof Bartoš, který v seriálu ztvárnil postavu Tomáše Kozáka v případech 1. oddělení ztvárněnou Ondřejem Vetchým. Bartoš roli pojmul zcela po svém a dokáže prodat zelenáče, který se teprve musí seznámit s pravidly hry. A že se charakterově chová jinak než Vetchého Kozák z Případů 1. oddělení? Lidé se věkem a zkušenostmi mění. A ani fakt, že Martin Finger je v roli Václava Plíška zhruba o hlavu menší než Bohuslav Polívka v té samé roli v Případech 1. oddělení samotný zážitek sám neshazuje. Krom Bartošova Kozáka má poté nejzajímavější dějový arch rozhodně František Tůma v podání Ondřeje Sokola. Právě jeho role v jisté rovině koketuje s korupcí, kdy se Sokolův Tůma rázem jeví jako nejkomplexnější postava seriálu, která též dokáže v jisté formě vypovídat o době Devadesátek, kdy i jistým policistům hrozil i tak trochu omylem přechod na druhou stranu, ze které bylo následně obtížné se dostat. Jen je škoda, že se tato linka ve finále nedočká takové dohry, která se dala očekávat a skončí víceméně bezpečně, přesto je rozuzlení uspokojivé. A ponechává i případně zajímavá otevřená vrátka do budoucnosti. Za zmínku poté rozhodně stojí i ztvárnění reálných postav, které patří mezi nejvýraznější kriminální jména 90. let u nás. Vynikající Michal Novotný jako Ivan Jonák, Albert Čuba jako František Mrázek, Igor Ozorovič jako Karel Kopáč či Matouš Ruml v roli Ludvíka Černého, jehož podání se i na mnohem menším prostoru zcela vyrovná ztvárnění Jana Dolanského té samé role ve filmu Sametoví vrazi. A za zmínku stojí rozhodně i takový Bořek Slezáček jako arménský mafián Alexej. Všichni tito herci dokážou, že není malých rolí, ale pouze malých herců. A těch je v Devadesátkách po čertu málo. V průběhu to skutečně celé dokáže působit neskutečně autenticky, využití archivních autentických záběrů má též svůj efekt a pak jen stačí čekat. Devadesátky mají možná problém v slabším rozjezdu, postupně ovšem gradují a skutečně utváří celistvý napínavý kriminální případ, která má opět štěstí právě v tom, že se jí ujal člověk, který to vše rád zažil. A i když se občas objeví hlasy, které vyloženou autenticitu a věrnost shazují (pochopitelně především Jiří Kajínek), po všech těch lokálních kriminálek, které hraničí s přitažením vlasy jsou ovšem Devadesátky prostě svěžím větrem. Mareš navíc není jen zkušený scenárista, ale také dobrý scenárista, který se dokáže postarat o solidní dialogy, bravurní vyprávění a skutečně bravurní atmosféru. Kamera navíc v jistých momentech působí skoro až dokumentárním dojmem, což jen podtrhuje onu autenticitu a dohromady Devadesátky opravdu tvoří zajímavý ucelený šestidílný příběh, který je nejen kriminálkou, ale i výpovědí o jedné době a vyrovnávání se se změnami. Tenhle seriál skutečně patří mezi ty nejlepší, které u nás za poslední roky vznikli a Případy 1. oddělení se tak dočkali solidního nástupce. Těžko poté říct, zda se po vzoru Případů 1. oddělení počítá s nějakým navázáním a zda by vůbec zbytek devadesátek mohl pokrýt nějakou 2. sérii, minimálně případ Jiřího Kajínka v podání Lukáše Pavláska by ovšem mohl být zajímavý. A Kajínkovo brblání by rázem mohlo být o poznání výživnější.... (13.02.2022) (méně) (více)