Přepadení vlaku z Pelhamu

Nejen, že odtud opisoval Tarantino, když gaunerům ve svém debutu dal jména podle barev, ale navíc i dynamika mezi jeho tamními postavami v mnoha ohledech rezonuje s těmi zdejšími. Především ale "Přepadení vlaku z Pelhamu" představuje masterclass v budování napětí a v topografii vyprávění, ze které čerpá většina nadcházejících nejen velkoměstských thrillerů, kde se do akce zapojují různé složky bezpečnosti a dopravní infrastruktury - od "Splašeného vlaku" po "Smrtonosné pasti" (a to nejen očividně "Pelhamem" inspirovaná trojka, ale i předchozí dva díly). Joseph Sargent velmi dobře odhadl, že výchozímu vynikajícímu scénáři prospěje, když se dění vytáhne z metra do ulic. Díky tomu "Pelham" nepojednává pouze o jednom únosu, ale o New Yorku jako pulzujícím organismu zabydlenému výtečně načrtnutými a obsazenými figurami. Díky permanentnímu střídání hledisek, přičemž v danou chvíli se i sebemenší postava stává hlavním hrdinou své příslušné sekvence, zůstává film neustále ohromně vtahující, neokázale dynamický a chvílemi adekvátně vypjatý i naopak sympaticky odlehčený. V tom také spočívá zásadní rozdíl mezi tímto prvním filmem a druhým zpracováním předlohy pod vedením Tonyho Scotta, které je vystavěno jako souboj důvtipu hrdiny a záporáka, kteří ale zcela zastiňují všechny i všechno ostatní. (10.09.2023)

Čistá thrillerová práce jak z učebnice. Celé je to napínavé, plné překvapivých situací a na zastavený vlak i celkem strhujícího tempa. Walter Matthau je sympaťák a z Roberta Shawa budete mít respekt. Potěší i některé vtipné momenty. Jenom na chování a logice některých postav se mohlo zapracovat víc. Každopádně je to o dvě třídy výš, než Scottův nemastný a neslaný příběh a důkaz toho, že méně je někdy více. (15.11.2010)

Takových filmů o souboji dvou individualit - strážce zákona a zlosyna - je spousta, mění se v nich rekvizity a prostředí, ale obvykle v nich zůstává takový ten bohorovný americký machismus, který je mi silně protivný. Tak protivný, že se vlastně vyhýbám celému žánru. :) Film s Walterem jsem ovšem vynechat nemohl a nelitoval jsem. Už sám únos vagonu metra je čin tak nevídaný a zdánlivě pošetilý, že mě ani z hlavy nenapadá srovnatelný film. Celé to navíc přineslo zajímavou inovaci. Obrazně řečeno, Walter Matthau hraje s Robertem Shawem imaginární šachy se zavázanýma očima. Aby uspěl a zneškodnil z komunikační centrály únosce, tušeného kdesi v útrobách metra, potřebuje "poslepu" odhadnout všechny varianty jeho příštího tahu, což může a nemusí vyjít. Nepostupuje proto s onou protivnou nabubřelostí, s neochvějným přesvědčením, že "dobro" zvítězí nad "zlem" jaksi á priori, buď jak buď. To je asi hlavní důvod, proč mě tento film bavil a napínal víc než jiné, vnějškově podobné. 80% (03.01.2008)

Nápad s únosom vlaku v metre je určite zaujímavý a ponúka množstvo možností jeho využitia. Bohužiaľ do filmu sa dostali iba niektoré. Vždy na mňa pôsobí rušivo, keď sa režisér snaží niekoľkými postavami reprezentovať celú typológiu jednotlivej komunity. Inak film na mňa aj s odstupom 40 rokov pôsobil sviežo a nenudil som sa pri ňom. Napriek tomu si myslím, že na štyri hviezdičky nedosiahol. A jeho o 35 rokov mladší remake nemám vôbec chuť vidieť. (05.06.2014)

Vynikajici zalezitost! na svou dobu neuveritelne nadcasovy film to co spachal Scott s Washingtonem ve filmu Unos vlaku 123 nebylo nic jineho nez velmi volny remake teto klasiky na kterou se to v zadnym pripade nechyta strhujici dej ktery i pres to ze ve filmu neni moc akce nenudi navic vynikajici zaporak Shaw ktery prehravajiciho Travoltu svym mistrnym a ledove klidnym vykonem strka do kapsy krome teroristickeho nametu ktery je dnes aktualni az az [musime vsak vzit v potaz ze film je z roku 1974 v tom spociva ta nadcasovost] film jeste boduje jako brilantni satira se skvelymy ironickymi hlaskami a odkazy na prohnily politikareni a byrokracii vs zachrana obycejnych lidi drzenych jako rukojmi pravda par vytek se najde finale mne trochu zklamalo ale jinak v kostce je to vynikajici thriler ktery ma i po tech skoro 40 letech od doby natoceni stale co rict (29.10.2012)