Přepadení vlaku z Pelhamu

Takových filmů o souboji dvou individualit - strážce zákona a zlosyna - je spousta, mění se v nich rekvizity a prostředí, ale obvykle v nich zůstává takový ten bohorovný americký machismus, který je mi silně protivný. Tak protivný, že se vlastně vyhýbám celému žánru. :) Film s Walterem jsem ovšem vynechat nemohl a nelitoval jsem. Už sám únos vagonu metra je čin tak nevídaný a zdánlivě pošetilý, že mě ani z hlavy nenapadá srovnatelný film. Celé to navíc přineslo zajímavou inovaci. Obrazně řečeno, Walter Matthau hraje s Robertem Shawem imaginární šachy se zavázanýma očima. Aby uspěl a zneškodnil z komunikační centrály únosce, tušeného kdesi v útrobách metra, potřebuje "poslepu" odhadnout všechny varianty jeho příštího tahu, což může a nemusí vyjít. Nepostupuje proto s onou protivnou nabubřelostí, s neochvějným přesvědčením, že "dobro" zvítězí nad "zlem" jaksi á priori, buď jak buď. To je asi hlavní důvod, proč mě tento film bavil a napínal víc než jiné, vnějškově podobné. 80% (03.01.2008)

I tato dvě slova. Tedy kýchnutí a popřání dobrého zdraví sehrají v napínavém krimi filmu svoji úlohu. Banda čtyř, kteří se označují různými barvami přepadne newyorské metro. Film má bezpochyby atraktivní námět a je jistotou udržení divákovy pozornosti. Hraje v něm můj oblíbenec - Walter Matthau. No hraje. Vlastně ani moc ne. On je takovým šperkem na tomto snímku. Podobné téma, které je zpracováno ve filmu Přepadení vlaku z Pelhamu, bylo ve své době poměrně časté. (09.03.2008)

,,Jsem poručík Garber, můžete mi říct kdo jste vy?" ,,Jsem ten, kdo vám vzal vlak" Parádní thriller se super hláškama, na tenhle film jsem přišel díky filmu Reservoir dogs od kterého se Tarantino trochu inspiroval přezdívkami pro zloděje. A nebylo to zklamání navíc mám rád thrillery z této doby. pecka (23.01.2013)

Rýchloubiehajúci akčňák zo starých dobrých 70. rokov. Mám slabosť pre prepadnuvšie vlaky - v tomto prípade podzemka, čo nie je bežná záležitosť. Síce som čakal väčší dôraz na trilerový prvok; ten sa v ňom takmer nevyskytuje. Skôr sa tlačí na komediálnu strunu, ktorú v takomto žánri príliš nemusím, ale nemôžem poprieť, že občas sú komické momenty či hlášky podarené. Herecky to dobre ťahá štvorica Shaw, Balsam, Matthau, Elisondo. Hlavnou devízou filmu ale je, že ani na minútu nenudí a odhliadnuc od nejakých logických chybičiek, komična, jednoduchej zápletky bez nejakých zvratov či predvídateľného deja, som sa nechal baviť. (jubilejný 100. komentár k filmu) (25.04.2020)

Kdo si myslí, že nejvýraznějším bodem Pelhamu 123 bude Matthauova žlutá kravata, toho Sargent rychle vyvede z omylu. Svižný, špínu New Yorku oslavující i zatracující thriller protkaný nekorektním humorem, výtečným partem psychouše v podání Elizonda (vůbec jsem ho nepoznal), či originálními žánrovými vychytávkami (dobrovolná poprava na kolejišti) a de facto vůbec nevadí, že všechno čitelně směřuje k poslednímu osudovému kýchnutí.. Co se slaboučkého remaku týká, Robert Shaw si dává Travoltu k snídani podobně jako šerif Wiggum koblihu.. (05.05.2014)