Přepadení vlaku z Pelhamu

Přepadávání vlaků, to byla svého času běžná živnost. Vlak ale musel převážet dostatečné množství peněz, či cenností, aby se lupič namáhal, aby měl k přepadení vlaku motivaci. Tenhle film se sleduje příjemně, herci hrají dobře lupiče i oběti, divák je jemně vtažený do starostí postav, zapomíná na ty své, takže pro mě za 3. (12.11.2010)

Unáší se spousta dopravních prostředků, ale metro? Originální sedmdesátkovej thriller, který si vystačil s minimem. Metro, pár interiérů, a božsky hláškující zpruzení zaměstnanci a šéfíci dopravního dispečinku ( "Co se děje?" "Tomu nebudeš věřit" "Budu. Věřím všemu" "Unesli metro" "Kecáš" -- "Už vím, jak se tamodtud dostanou" "Jak?" Uletí s tím metrem na Kubu" -- starosta: Co když na mě únosci začnou střílet" "Proč by na vás stříleli?" "Takže myslíte, že nejsou odtud z města?" "Oblečte se. Vtípky budu dělat já" ). Únik sice není zdaleka tak ohromující, nebo nečekaný, jak by stimulovaná představivost vyžadovala, ale pořád se jedná o nadstandardní zábavu. -- Tarantinovská connection pro Gaunery: únosci mají krycí jména - Mr. Green, Mr. Blue, už se chytáte, ne? :)) (23.01.2007)

Já jsem si nejdřív přečet hromadu nejrůznějších komentářů a informací a až podle toho jsem se rozhodnul, že se na film podívám, protože jsem si řikal, že by se mi to mohlo líbit. A ono se mi to i líbilo a to hodně, jenže jsem dopředu věděl, co se bude ve filmu odehrávat a tak jsem si to neužil úplně na 100%. Ale to je moje smůla. Skoro mam chuť dát 5 hvězdiček, ale ten konec mi připadal lehce odfláknutej. Přesto film vřele doporučuju. (01.06.2008)

Nejen, že odtud opisoval Tarantino, když gaunerům ve svém debutu dal jména podle barev, ale navíc i dynamika mezi jeho tamními postavami v mnoha ohledech rezonuje s těmi zdejšími. Především ale "Přepadení vlaku z Pelhamu" představuje masterclass v budování napětí a v topografii vyprávění, ze které čerpá většina nadcházejících nejen velkoměstských thrillerů, kde se do akce zapojují různé složky bezpečnosti a dopravní infrastruktury - od "Splašeného vlaku" po "Smrtonosné pasti" (a to nejen očividně "Pelhamem" inspirovaná trojka, ale i předchozí dva díly). Joseph Sargent velmi dobře odhadl, že výchozímu vynikajícímu scénáři prospěje, když se dění vytáhne z metra do ulic. Díky tomu "Pelham" nepojednává pouze o jednom únosu, ale o New Yorku jako pulzujícím organismu zabydlenému výtečně načrtnutými a obsazenými figurami. Díky permanentnímu střídání hledisek, přičemž v danou chvíli se i sebemenší postava stává hlavním hrdinou své příslušné sekvence, zůstává film neustále ohromně vtahující, neokázale dynamický a chvílemi adekvátně vypjatý i naopak sympaticky odlehčený. V tom také spočívá zásadní rozdíl mezi tímto prvním filmem a druhým zpracováním předlohy pod vedením Tonyho Scotta, které je vystavěno jako souboj důvtipu hrdiny a záporáka, kteří ale zcela zastiňují všechny i všechno ostatní. (10.09.2023)

Až doteraz som tiež pripisoval prvenstvo s menami podľa farieb Tarantinovým 'Reservoir Dogs', takže aj preto najprv spomeniem originalitu tohto kvalitného akčného thrilleru. Premyslenosť a inteligentnosť únosu pripomína mnohé zo súčasných akčných trhákov, ktoré viditeľne čerpajú inšpiráciu aj zo scén už v tomto filme dávno natočených. Nekompromisnosť, triezvosť a v podstate (v porovnaní s dnešnými snímkami) jednoduchosť dávajú značný pocit reálnosti. A Matthau ako akýsi Bruce Willis po telefóne bol tiež zaujímavý, ten jeho finálny kukuč si zapamätám. 80%. (23.04.2008)