Nezralé maliny

Nádherný herecký koncert (a opravdu doslova koncert, neboť pánové hrají i na hudební nástroje :)) legendárních českých herců "prvorepublikové" generace. Mám rád Miloše Nedbala, Františka Filipovského i Ladislava Peška, ale skoro nikde si je až tolik naplno neužívám, jako právě v zdejší sešlosti z dílny páně Hubače. Bardi krásně během let prozřeli, a o 13 let mladší Ota Sklenčka mezi ně báječně zapadl. Zbývá se jenom kochat hereckým mistrovstvím v příběhu o úspěšné cestě hledání lidského porozumění, s krásně rozjímavým defilé dávných radostí i bolestí, mezi nimiž na malém prostoru dojde i na zmínky o obětech koncentračních táborů a válečných bitev, stejně jako událostech únoru '48 a sprna '68 – dat, která řadu lidí neodvratně rozdělila od sebe. Scenáristu Hubače podobná témata přitahovala a mnohokrát na poznámenání podobnými událostmi upozorňoval čistě okrajově (viz. i Mapa zámořských objevů) a pokouší se s nimi vyrovnat. V centru dění pak pro změnu stojí vyrovnávání se s dávnou soukromou rivalitou mezi dvěma spolužáky i vyrovnání se s promarněným životem, přes který může mít pořád i v pozdním věku smysl žít. Výjimečný televizní film o výjimečném setkání, který ve mne vyvolává jednou úpřimný úsměv a jindy naoplátku zamrazí. Nezralé maliny jsou moje dlouhodobá srdcovka. A Miloš Nedbal je coby Šandroch opravdu neodolatelný morous, u jehož hlášek (poté, co mi ho kdysi při prvním zhlédnutí bylo skutečně líto) se musím smát. 95% (08.12.2019)

S Lístkem do památníku patří tento televizní film snad mezi to nejlepší, co bylo o stárnouních lidech natočeno. Herecký koncert Oty Sklenčky, Lály Peška a Miloše Nedbala. Dojemné, krásné, hluboké, lidské, pravdivé. ... Mimochodem Nezralé maliny jsou posledním filmem herečky Jiřiny Šejbalové. Myslím, že se s diváky nemohla lépe rozloučit. (01.09.2011)

Místy už herci zvetšelí a těžko koukatelní, ale i tak... Miloš Nedbal obdržel po premiéře snímku titul Národního umělce a dával si to souvislosti se svou životní rolí Šandrocha právě v této inscenaci a byl scénáristovi Hubačovi do konce svého života za to vděčný. Natáčelo se v Praze,Panenských Břežanech v Telči. Závěrečná epická scéna usmíření a  rozhoupávání zvonu byly natočena v Telči na náměstí Zachariáše z Hradce v Kostele sv. Ducha.  V roce 1984 adaptoval film scenárista Hubač pro Národní divadlo, kde se hrála pod názvem"Stará dobrá kapela". (24.08.2014)

Veliké zklamání. Kromě toho, že je to celé „papundeklové“, což by se při televizním formátu dalo odpustit, jsou (přes slušné herecké výkony) nepřesvědčiví i herci sami. Podobně jako závěrečná pointa s latinským nápisem je totiž celý příběh značně banální a svou „hloubkou“ sice vyhovující komunistickému vidění světa, ale nikoli lidem z masa a kostí. Samotný „objev“ v podobě zjištění, že nepříjemní spoluobčané nejsou pouze zlí, ale spíše nešťastní lidé je sice sympatický, ale lokajské dotvrzování loajality komunistickému režimu, které tento „objev“ doprovází činí film značně nestravitelným soustem. I v podmínkách reálného socialismu vzniklo dost filmů, které tutéž myšlenku sdělují lépe a bez idelogických klišé. (08.10.2006)

Opět František Filip a jeho strategie obsadit film prověřenými hereckými legendami, které po herecké stránce dotáhnou dílo k dokonalosti. Všichni čtyři hlavní protagonisté celou dobu servírují divákovi hromady citů a pocitů z životních bolestí, zklamání a proher. Kromě Jiřiny Šejbalové se v inscenaci objevila naposledy v televizi i Darja Hajská jako důchodkyně Vránová alias Flundra nemytá :-)) (08.04.2007)