Režie:
František FilipScénář:
Jiří HubačKamera:
Vladimír OpletalHrají:
Ladislav Pešek, Miloš Nedbal, Ota Sklenčka, František Filipovský, Jiřina Šejbalová, Bedřich Prokoš, Josef Patočka, Darja Hajská, Libuše Švormová (více)Obsahy(1)
Příběh o setkání abiturientů píseckého gymnázia, příběh o přetrvávající síle přátelství, lásce, čestnosti a povinnosti autora Jiřího Hubače a režiséra Františka Filipa patří k nejkrásnějším inscenacím České televize. A patří také do dlouhé řady vynikajících a nejsledovanějších filmů, inscenací a seriálů, které režisér František Filip během pěti desetiletí svého tvůrčího působení v televizi vytvořil. Dílo F. Filipa je prostoupeno hřejivým porozuměním pro všechno lidské, vyzařuje povzbuzující úsměv a naději. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (104)
Mimořádně zdařilá televizní inscenace toho času s legendárním hercem Ladislavem Peškem, který podával vždy brilantní herecké výkony, jsou pro mě zážitkem. Jeho přirozená poloha dobráka a mistrovské herectví dokáže nádherně pohladit po duši. Je nutno napsat, že další herci Miloš Nedbal, František Filipovský, Ota Sklenčka, Jiřina Šejbalová, jsou dokladem toho, že u nás byla tato herecká generace na vysoké úrovni. Myslím, že zde zúročili své zkušenosti, ale i kus velké pravdy o ne vždy radostném stáří na prahu smrti. Opravdu výjimečné dílo. ()
Film graduje až v závěrečné půlhodince, do té doby je to spíše průměrné konverzační a především v podání Ladislava Peška notně melancholické drama o dávno ztraceném přátelství Pinďase a Šány, přičemž prostředníka jim dělá Beďar. Oba si od setkání po letech hodně slibují, ale každý něco jiného. Scéna „prezence“ u stolu je jednoznačně vrcholem filmu, následné vysvětlování mělo též silné momenty, ale také tendence sklouzávat k přehnanému patosu a kýči. ()
Je to zaujímavá náhoda, že tento film o pomaturitnom stretnutí išiel presne v čase nášho stretnutia zo strednej. Akurát v našom pripade je to o 26 rokov menej. Snáď z nás o toľko rokov nebudú takíto nevrlí rozhádaní dedkovia, ktorí sa okrem hudby zmôžu len na melancholické spomínanie. Odpustenie starých hriechov je jedným z mála zaujímavých momentov filmu, inak to boli len kvalltne zahrané nezáživné dialógy. ()
Špičková televizní inscenace předlistopadového období se zaslouženě dočkala i svého divadelního ztvárnění pod názvem - tady hodně pátrám v paměti - STARÁ DOBRÁ KAPELA (budu vděčen za případnou korekci). Příběhy jen zdánlivě moudrého, smířeného stáří naznačují jak složitosti života v normalizačním Československu, tak zklamání z iluzí a snů, jež s sebou přinesl únorový převrat 1948. Geniální scénář, skvělá režie a velcí herci vytvářejí nezapomenutelnou podívanou, v níž to opravdu jen jiskří smutkem, veselím, rivalitou, malostí i velikostí všedního a současně i svátečního dne života. MALINY jsou bilancí jedné generace, té, která vystudovala ještě málem za monarchie, do života vplula během prvních let První republiky a po prodělané okupaci v ještě zralém věku vplula naplno do poúnorové skutečnosti. Připočteme-li k tomu skvěle vystavěné scény (Šáňova extempore v Domově důchodců, "hrací" scény studentské kapely či marné tužby po třídní krasavici, která umírá těsně před srazem na rakovinu v nemocnici) a mohutný věžový závěr, spojený se sladce pošetilým a krásným vyzváněním, uzavírá se tím obraz nezapomenutelného díla, které si nás podmaní jak obsahem, tak formou. Tímto skvělým dílem se s námi loučila silná, hvězdná herecká generace (Šejbalová umírá v roce 1981, Nedbal 1982, o několik let později je následuje Ladislav-Lála Pešek); loučila se krásně a nezapomenutelně. Jsem rád, že nejen v očích pamětníků. ()
Velmi hezky natočený příběh o starých spolužácích. Herecký koncertnestorů českého filmu. Každých pět let po maturitě se setkáváme ve škole a vždy si vzpomenu na tento film a uvažuju, kolik setkání po 5 letech ještě absolvuju. Příští rok to bude setkání po 40 letech a tak se začínáme přibližovat těm z toho filmu. A slavný Pochod pražské studentské legie, nezapomenu dosmrti. ()
Galerie (11)
Photo © Česká televize / Vlasta Gronská
Zajímavosti (11)
- „Ta závěrečná scéna filmu ve věži byla zásadní. Kvůli ní jsme vybrali Telč. Oba pánové, Ladislav Pešek a Miloš Nedbal, vyšli na věž svěže. Dialogová scéna ve věži byla hotová za jediný den. Horší bylo dostat do té výšky tehdy nemotornou televizní techniku,“ uvedl Ivo Mathé. (SONY_)
- V závěrečné scéně filmu, kdy Miloš Nedbal a Ladislav Pešek rozhoupávají zvony, je na trámu nápis KOCOUR 3.7.62, tedy datum, kdy se zde natáčel film Vojtěcha Jasného Až příjde kocour. (pávek)
- Spolužáci Pešek, Filipovský a Nedbal se sešli poprvé ve filmu Cesta do hlubin študákovy duše. Ladislav Pešek jako třídní rebelant Kulík, František Filipovský jako třídní šprt Mazánek a Miloš Nedbal jako profesor francouzštiny Šeda. (Kulmon)
Reklama