Umírání za dlouhého dne

Už jsem tu několikrát psala, že válečné filmy nevyhledávám, ale zároveň jim nelze uniknout. Tenhle měl zvláštní kouzlo. I když název sám napovídal, že nepůjde o žádný happy end a bylo jasné, že poteče krev, nebylo to samoúčelné. Omezený prostor, kamera zaměřená na čtyří hlavní postavy, myšlenky slyšitelé všem. Přes pošmourný dne, kterému by spíš svědčila nějaká komedie můžu říct, že jsem si film užila. Mrazivé, ale užitečné. (13.12.2016)

Autentické vykreslení války, vnitřní monolog s hlubokým myšlenkovým přesahem, válečné poselství, psychologie postav. Tyto atributy zajisté nějaký válečný film obsahuje, bohužel ne The Long Day's Dying. Za 95 min jsem nezaznamenal jediný moment, který by stál za vyšší hodnocení. Amatérský extrémně nudný shit! (14.07.2020)

Dva roky poté, co David Hemmings zazářil ve Zvětšenině, se objevil v hlavní roli tohoto zvláštního, netradičního válečného snímku. Tři angličtí vojáci se nacházejí kdesi uprostřed ničeho, na blíže neurčeném místě, přitom však uprostřed bitevního pole. Co se děje kolem nich? Co mají dělat oni sami? Monology jednotlivých postav dávají divákovi možnost nahlédnout do jejich myšlenkových pochodů. Člověk se tak vlastně nejvíce dozví pomocí nevyřčených úvah, než ze samotných dialogů. Vojáci si dokáží porozumět i beze slov. Strávili spolu tolik času na bojišti, že dokáží předvídat činy i myšlenky toho druhého. Jsou na sebe napojeni takovým způsobem, jaký zřejmě nedovede "ovládat" nikdo lépe, než party vojáků, kteří už společně zažili ty nejhorší svinstva. Každý ví, jak ten druhý funguje. The Long Day's Dying přináší neopakovatelný válečný minimalismus, odehrávající se na ploše jednoho lesa, a se čtyřmi aktéry. (31.12.2016)

Tři angličtí výsadkáři, tři různé povahy a jeden cíl. Ti tři se na sebe spoléhají jako na bratry a přitom je vidět, že na ulici v reálném životě by se ani nepozdravili. Film je unikátní hlavně tím, že všichni tři vedou uvnitř svých hlav monology a jsou všechny směřovány k divákově uším. Pochybují, nenávidí a zdůvodňují si zabíjení. Buď to my nebo oni, ale i když německého nepřítele chtějí zneškodnit, tak ho uznávají - polidšťují. Žijí ve strachu a musí se stále utvrzovat ve svém sebevědomí a nepřipouštět si, že by mohli umřít. Snaží se do posledního záchvěvu svalů bojovat, ale mašinérie války je necitelná. Klobouk (helmu) dolů před natočením filmu celkově v jednom lese s tak složitou myšlenkou. (09.08.2013)

Naturalističtějších filmů jsem viděl už víc, ale uznávám, že trochu syrové to bylo. Konec je blbý. Frica měli picnout, stejně se v tom trochu vyžívali. Alespoň někteří a někdy. Silná je i scéna, jak se k nim blíží Němec, a jeden z nich mu panáčkuje za zády se saprem namířeným k zemi (má toto být pacifistické gesto?). Parádní kamera a střih, vnitřní monology by asi víc vynikly v originále /viděno v dabingu ČT 2003/. (20.02.2017)