Dezertér

Mě by fakticky zajímalo, jestli někdy Korejci ve své tvorbě dokáží šlápnout vedle. Jakože ale úplně. Prostě vyplodí něco, za co by se ve výsledku styděli. Jenže doposud jsem na nic takového nenatrefil...Dezertér se věnuje zajímavému a dosti ožehavému tématu: šikaně během povinné vojenské služby. Autoři to ale vymysleli velice chytře. Ono totiž spojili tento závažný námět společně s komediálními prvky, kterých během sledování najdete mnoho (na papíře to možná vypadá zvláštně, ale opak je pravdou...ono to ve výsledku funguje). Šikana je zde vyobrazená místy dosti naturalisticky, až se člověk nediví, že někomu méně psychicky odolnému poté v hlavě přepne a následně něco provede. Jak se stalo tady (a že to bylo pořádné přepnutí). Druhá řada se spíše věnuje otázce, jak tyto společensky a mediálně dosti sledované kauzy během soudních procesů uchopit. Takže ano, Dezertér přišel s něčím novým. A uspěl. A to na plné čáře. Fakticky jen zírám. Za mě dávám 8/10 (11.01.2024)

Absolutně se nedivím, že vzniká druhá série. D.P. je naprostá bomba ve svém žánru, která nenudí jedinou minutu svého promítání. Celý scénář snímku je na mistrovské úrovni a dobře promyšlený do jediného detailu. Je veliká škoda, že není podobných témat zaměření se na povinnou vojnu více. Spojení skoro všech žánrů byl vynikající nápad jelikož seriál může uspokojit široké publikum. Dokonalé obsazení, dokonalé herecké výkony, skvělý soundtrack. (18.03.2022)

Zase jednou šťour do ututlaných koutů korejské šikany a hierarchie, konečně jednou zasazený jinam než do střední školy. A ze kterého se Korejci stejně nepoučí, ale budou na to čučet a zuřivě komentovat. Dobře odsýpající děj, klaďasové nejsou nudní a neslano-nemastní, záporáci by si u nás sice asi tolikrát neškrtli, než by je někdo usadil a sešrouboval do kulatý krychle, ovšem v pevně strukturované já nahoře ty dole společnosti Koreje jsou uvěřitelní. A pak nejde neocenit špeky, které hrdinův kámoš neustále pronáší. Za mě jo. (05.01.2023)

„Desátníku Hane. Ještě mi tvrď, že se změní celá armáda.“ „Může se to stát. Můžeme něco změnit.“ „Víš, jaký používáme ešusy? Víš, co je na nich vyrytý?“ „Co?“ „Je tam 1953. Používaly se za korejské války. Nevymění ani posraný ešusy.“ Ide o seriál, ktorý by sme mohli skrátene nazvať dráma z vojenského prostredia, ale bez výbuchov, špionáže a prestreliek. Je skôr sondou do duše vojaka, s dôrazom na ľudský aspekt. Po tretej časti to vyzeralo, že pôjde o šesť nezávislých príbehov a hlavne tretí na mňa pôsobil naivne a nebavil ma. Ale je potrebné uvedomiť si, že v Južnej Kórei je vojenská služba povinná. Potom je vhodné aspoň trochu stotožniť sa s týmto exotickým jazykom (to sa mi stalo už aj pri iných filmoch z Južnej Kórey), ktorý zvukovo pôsobí ako keď je niekto neustále podráždený. Navyše, asi bude viac oslovovať mužskú časť publika. Už len dopĺňam, že som rada, že som sa nenechala odradiť a dopozerala ho dokonca, lebo nakoniec to stálo za to. Dozviete sa, ako vyzerá život na vojenskej výcvikovej základni. Prečo vojaci utekajú a ukrývajú sa. (28.12.2021)

Neviem, či si tvorcovia mysleli, že všetci áziati sú majstrami bojových umení, ale posielať dvojicu vojakov chytať dezertérov bez akýchkoľvek obranných prostriedkov, iba s putami, je trápne. Stačil by obyčajný taser. Príbehy sú dobré, herci tiež, ale ústredná dvojica pôsobí miestami ako géniovia, a miestami ako zo seriálu A je to, čo je nelogické. (31.08.2021)