Čtyři z tanku a pes

Dva Poláci, jeden Rus, jeden Gruzínec a jeden vlčák naskakují v průběhu druhé světové války někde uprostřed Ruska do tanku číslo 102 a v první linii (občas i daleko před ní) dorážejí vítězně do Berlína. Často se přitom dostávají do potíží, ale nikdy pro ně není problém se z čehokoliv vystřílet případně proštěkat. Bylo to zábavné, často gerojské a svého času to nemělo ani na jednom z obou občas fungujících programů ČST výraznější konkurenci. (02.09.2009)

Prakticky ve všech ohledech velmi naivní podívaná, která už mladé generaci navyklé Bratrsvu neohrožených, sotva něco řekne. Ovšem před třiceti lety to mohla být bomba. Co mě těší je že T-34 jsou T-34 a Tigery jsou Tigery, např. ve srovnání s takovou Bitvou v Ardenách kde hrají vozidla dost nevěrohodná. (11.10.2005)

Ani nostalgie mně nedovolí dát cokoliv jiného než odpad.....Má to dva důvody. Ten první je, že aniž bych byl nekritický, mám k Polsku dost kladný vztah a to i při znalostech polské historie, kultury a mentality a s tím související druhý důvod je ten, že jsem byl už jako malej kluk informován doma třeba o Katyni a Varšavském povstání a tudíž jsem už tak v těch deseti chápal, že to co prováděli Rusové (resp. Sověti - ono je to vlastně pravda obojí...a začalo to mnohem a mnohem dřív, než za druhé světové války) byla dnešními slovy genocida jako prase. Tudíž podobné dílo, velebící "nerozborné" přátelství bratrských národů Polska a Sovětského Svazu a vtloukající tuhle grandiózní lež do mládeže nemohu zbavit té podstaty a záměru, se kterým bylo točeno a je to prostě odpad. Na druhou stranu, právě při mém kladném vztahu k Polsku je to ukázka toho, jak se Poláci liší ve skutečnosti málo od Čechů a že dokážou být rovněž velice podlézaví vůči moci a prospěchářští až běda......a i o tom je podle mně tenhle seriál. A podat válku jako "dobrodružství" a "zábavu"? To by nemělo být nikdy, karikatura ano, ale takhle ne. Prostě polský Major Zeman střižený s Rodáky po polsku. A když jsme si o tom četl na polských filmových serverech, řada lidí to tam vidí (zejména těch podle všeho starších) stejně jako já. (17.12.2014)

Je jistě fascinující sledovat, co všechno přejede tank - bez problémů přejede vzrostlý strom, německý kanón, projede skrz zeď, přebrodí řeku... Tank fakticky jezdí skvěle... Tak mne napadá, že tenhle seriál je určen výhradně klukům, kdo jiný by se díval na to, jak pěkně jezdí tank... Pro ty odrostlejší kluky je do seriálu implantováno trochu erotického jiskření navázaného vždy na blonďatého tankistu a jeho kontakty se zrzavou příslušnicí Rudé armády či polskou radiografistkou. A pro veškeré diváctvo je tu trochu východní propagandy, trocha humoru, trocha nepřesvědčivé akce (frontový souboj muže proti muži mi vystačil téměř na pět minut smíchu...), poznání, že válka byla vlastně legrace a v neposlední řadě také ten pes... Šarik se jmenuje... Inu, není toho věru málo. Tak hoši, do tanku... (místní nadhodnocení dobře ukazuje, jak nás ovlivňuje pokřivený rastr nostalgie...) (10.12.2007)

Jako propagandu bych tento seriál nikdy nenazval. Jako idealizovaný pohled na válku ano, ale vždyť to bylo natočené pro děti! V šedesátých letech v Polsku se lidé chovali neuctivě ke zvířatům. Jakmile Janusz Przimanovski napsal svůj bestseller a parta režisérů kolem Konrada Naleckého natočila osmidílný seriál s názvem "Čtyři z tanku a pes", děti chěly mít psa a pes Šarik se pro Polské diváky stal fenoménem a tak tvůrci dotočili ještě několik dílů a zakotvili na konečných jedenadvaceti. A nejen pro Polské, vždyť i v Československu se tento seriál stal legendou. Určitá schovívavost v mém hodnocení je patrná, ale romantika a půvab z tohoto seriálu jen čiší. První osmička skvělá, zbytek nic moc. 60%. (25.03.2007)