Režie:
Šúhei MoritaScénář:
Einošin ItóKamera:
Kacufumi SatóHudba:
Jutaka JamadaHrají:
Mamoru Mijano, Sumire Morohoši, Kana Hanazawa, Tošijuki Tojonaga, Takahiro Sakurai, Júiči Nakamura, Anri Kacu, Júki Fudžiwara, Šó Hajami, Kazuhiko Inoue (více)Epizody(12)
Obsahy(1)
Vášnivý čitateľ Ken Kaneki žije v Tokyu, kde sa medzi ľudmi potulujú aj "ghoulovia", ktorí na prvý pohľad vyzerajú ako ľudia, čo využívajú k získaniu potravy. Kaneki na to doplatí, keď sa zamiluje do dievčaťa, ktoré je ghoul, hoci on jej skutočnú identitu nepozná. Odhalí ju až v momente, keď ho dievča napadne a pokúsi sa ho zjesť, pretože ghoulovia sa živia na ľudoch a potrava, ktorou sa živia ľudia, im príde nechutná. Avšak zhodou okolností sa stane, že to ona v dôsledku nepozornosti neprežije a lekári sa pokúsia Kanekimu zachrániť život. Aby Kaneki prežil, musia mu voperovať orgány toho dievčaťa. Operácia Kanekiho navždy zmení a vyvolá v ňom nezvyčajné reakcie, ako napríklad nechuť k ľudskému jedlu... (Chinese Ashio)
(více)Videa (2)
Recenze (58)
No, řekla jsem si že stejně jako u AoT si i zde hodím rewatch s několikaletým odstupem, avšak určitě nemohu říct, že bych z první série byla stejně nadšená, jako jsem nedávno byla z první série Attack on Titan (kterou doporučuju všema deseti). Tokyo Ghoul se sice snaží být nečernobílým anime pohrávající si s existencionálními otázkami, což je mi na jednu stranu sympatické, avšak celkové provedení je prostě špatné. Největším kamenem úrazu, který shazuje celé anime dolů jsou samotné postavy. Většina z nich se chová často nelogicky, a i samotná hlavní postava je vyloženě pěst na oko. To že je Kaneki slaboch a ufňukánek po většinu příběhu mi ani tak nevadilo, víc mi vadí, že u postavy není prakticky žádný vývoj a že své schopnosti má naservírované pod nosem bez vynaložení sebemenší píle. Celé to pak na diváka působí hrozně prázdně. Co však musím pochválit je animace a OP1. Nicméně nyní bych anime hodnotila jako lehčí podprůměr. ()
Šuhaj natočil seriál ktorý stojí za hovno. Hlavný hrdina je uplakaný sráč. Kopec postáb sa chová nelogicky. Až pričasto som sa pýtal sám seba, čo som komu urobil, že to musím pozerať. Každý tu vrieska, preháňa, reve, hádže sa o zem. Katastrofa. Pritom nápad je zaujímavý a na ghoulov v Tokiu som sa tešil. To som ešte ale nevedel, že budú "guilt free". Japonci ešte aj zo zombíkov vedia spraviť gayov. A niektoré scény museli byť robené na LSD, lebo zdraví človek by to nevyprodukoval. ()
Som človek? Som ghoul? Do ktorého sveta patrím? Čoho všetkého som schopný? Ďalšie anime, ktoré brnká na existencionálnu strunu a otázku bytia vo fantazijnom svete, do ktorého sa hrdina-nehrdina (morálne dilemy a rozhodnutia servírované tvorcami sa ho snažia postaviť do nečiernobieleho svetla) znenazdajky prepadá. Cesta od zaujímavého originu hlavnej postavy (iste, našli by sa filmy, ktoré obsahujú niečo podobné, ale momentálne ich v pamäti lovím márne), ktorý dopĺňajú halucinácie a vydarená psycho atmosféra, vedie neznámo kam a je lemovaná všednými archetypmi (hrdina - málovravný outsider a melancholik, ukecaný kamarát, mentorský barman ecetera ecetera) a miernou predvídateľnosťou, čo je trochu na škodu, ale nebráni príjemnému žánrovému zážitku. Absencia školského prostredia naopak na škodu rozhodne nie je (i keď isté indície naznačujú, že to tak dlho nezostane), o to viac poteší nezriedkavá prítomnosť mrazivých, resp. humorne-mrazivých momentov (tie krvavé chvíľky s temnými úškľabkami som si neskutočne užíval). Aj hra s vizuálom počas psychedelických halucinogénnych vízií je príjemným osviežením. Občas je vidieť, že si musia tvorcovia vypomáhať scenáristickými barličkami ako zo šablóny pre instantné použitie ("náhodné" stretnutia a udalosti) a miera pátosu je na tradičných hodnotách, ale nie je to nič, čo by bránilo v ľahkej stráviteľnosti dynamického deja. Hierarchia sveta ghoulov sa črtá na horizonte, uvidíme, či dôjde k prehĺbeniu. Nádych prvej epizódy sa síce neskôr vytráca, ale ako diváka si ma stabilne udržiava. Ergo, veľmi, veľmi opatrná, ale zatiaľ spokojnosť. Neoslní, ale zabaví - i keď skôr ako oddychová séria. Uvidíme, čo ďalej. Prvé tri epizódy: 70% Pozn.: Nevykráda sa tu trochu hudobne prvý OP Psycho Pass? Úprava: Takže je to rovnakým interprétom. ////////// Nie som si istý, kde presne nastal zlom, ale zakrátko po začiatku sa začali moje akékoľvek ďalšie očakávania vytrácať rýchlejšie ako Rus po dvanástej vodke. Vo výsledku som sa síce teda nijakého zabŕdnutia do školského prostredia ani komédie nedočkal - avšak ani návratu k motívom načrtnutým v úvode seriálu, ani hlbšiemu rozpracovaniu postáv ale práve naopak - v deji sa čím ďalej začali množiť chyby, nevysvetliteľné divy a nechcene vtipné momenty, ktoré dokonale podrážajú nohy akýmkoľvek snahám o aké-také temné pojatie a atmosféru. Vyraďovanie postáv preberá účinný systém z Walking Dead dohnaný do extrému - náš hrdina niekoho stretne, následne táto postava prejaví zaujímavú vlastnosť a nakoniec je zabitá skôr, než si k nej dokážeme vytvoriť akýkoľvek vzťah (nezriedka hneď v prvej epizóde, kde sa objaví); a pretože u tých s dlhšou trvanlivosťou zväčša to niečo zaujímavé absentuje, mení sa sledovanie zo zábavného na čakanie na smrť ďalšieho vyvoleného hracou kockou scenáristickej náhody... teda logiky. A zavinené je to skutočne pretrvávajúcou povrchnou zameniteľnosťou nerozvinutých archetypov, z ktorých mnohé postupom času začínajú byť nudné. Animácia tiež nie je prostá vád a do očí bijúca cenzúra jej nepomáha, i keď si nie som istý, či by to vo výsledku bez nej nebolo ešte komickejšie. A to, čo predvádzajú scenáristi v posledných 3-4 epizódach je až neuveriteľné, akoby sa snažili všetko vyhodiť oknom. Navyše je to utnuté tak hlúpo, až to bolí. Na druhú stranu, spočiatku ma to zaujalo a vydržal som bez problémov až do konca. Možno trochu nadhodnocujem, ale ešte si nie som úplne istý, či ho rovno zavrhnem alebo mu ešte dám šancu. Moje zmiešané pocity mi nedovoľujú jednoznačne hodnotiť. Zatiaľ na hrane, keď sa mi to rozleží v hlave, možno znížim. 1. séria: 40 - 50% () (méně) (více)
Kaneki je sirotek a má jednoho kamaráda Hidea. Rád čte a tenhle společný zájem mu pomůže k rande s krásnou Rize, které změní jeho život v peklo. A to ne obyčejným způsobem, po "nehodě" se z Kanekiho totiž stane napůl ghůl, takže má chuť na lidské maso, ale uvědomuje si, že to není úplně dobrý nápad. A o tom, jak se Kaneki vypořádává s touhle šílenou situací je celá první série tohohle krvavého, avšak celkem zajímavého anime. Kresba je pěkná, ale postavy, víceméně ani ty hlavní nejsou úplně sympatické. První série je věrná předloze a malé změny, které v ní jsou se dají považovat za pochopitelné a můžou pomoci lepšímu pochopení děje. Za zmínku určitě stojí skvělý opening s písní unravel od TK from Ling Tosite Sigure, zajímavý je i ending. ()
Ghúlové jsou zajisté zajímavé téma a díky tomu se také příjemně sledují. Zároveň obdivuji tvůrce, že se odvážili jít zde až do takového násilí, jaké můžeme vidět ke konci. Škoda jen, že jsme se nedočkali nějaké hlubší zápletky a děje. Nebo to tak přišlo jen mně? Nejzajímavější je nejspíš poslední díl, který ač je velice brutální, tak nám konečně ukáže pořádného Kanekiho. Škoda jen, že jsme si na to museli počkat tak dlouho. Aspoň díky tomu vypadá další série slibně. Nakonec snad jen dodat, že se zde objevil jeden z nejlepších openingů. ()
Galerie (412)
Photo © Tokyo MX
Zajímavosti (3)
- Při scéně, kde Gurmán Shuu Tsukiyama přemýšlí o tom, jak sní Kanekiho, poslouchá 9. Symfonii e moll Antonína Dvořáka – Z Nového Světa op. 95 (jajo161)
Reklama