Tokio ghoul - Season 1

Kaneki je sirotek a má jednoho kamaráda Hidea. Rád čte a tenhle společný zájem mu pomůže k rande s krásnou Rize, které změní jeho život v peklo. A to ne obyčejným způsobem, po "nehodě" se z Kanekiho totiž stane napůl ghůl, takže má chuť na lidské maso, ale uvědomuje si, že to není úplně dobrý nápad. A o tom, jak se Kaneki vypořádává s touhle šílenou situací je celá první série tohohle krvavého, avšak celkem zajímavého anime. Kresba je pěkná, ale postavy, víceméně ani ty hlavní nejsou úplně sympatické. První série je věrná předloze a malé změny, které v ní jsou se dají považovat za pochopitelné a můžou pomoci lepšímu pochopení děje. Za zmínku určitě stojí skvělý opening s písní unravel od TK from Ling Tosite Sigure, zajímavý je i ending. (12.02.2017)

V dnešní době sem rád za takové anime jakým je Tokyo Ghoul, ano postava Kanekiho je zde vykreslena jako slaboch a tak trochu prosťáček, ale i za takovouhle postavu sem rád. Proč si asi teď budou mnozí ptát, proč je rád za postavu která brečí a dává najevo svoje city, emoce, sny a cíle, no protože mám rád takovéhle postavy. Né že bych neměl rád nabušené postavy, které pokaždé když se střetnou s nějakým nepřítelem, tak ukážou svoje bradky a v polovině souboje takovým postavám začne laktace viz takový Kenshirou. Takže ono je to pak fakt záhul na to koukat, navíc problém s takovou postavou je, že dál nemůže rozvíjet. Zatímco se z takového slabocha jakým Kaneki je, se může později vyklubat, právě onen nabušenec a nebo ne, takovéhle postavy mají prostě možnost se vyvíjet a jít různými cestami. A co ostatní postavy ? No jejich to opravdu hodně a každou postavu, opravdu každou, sem měl svým způsobem rád, buď byla něčím zajímavá a nebo mně zajímal její osud. Ale asi sem si nejvíc oblíbil právě tyhle, z řad lovců (vlašťovek) je to Mado a Suzuya, co se týče ghúlů, tak Tsukiyama - to je prostě zlatíčko), Yoma, Rize - přestože tam je jenom krátce), Touku a v neposlední řadě i Kanekiho......... no trošku i Nishikiho, ale opravdu jen trošku. Co se týče animace, tak je sice krásná, ale souvisí s tím i jeden velice vážný problém a tím je, jak již bylo zmíněno je cenzura, cenzura to je prostě čistý zlo, díky tomu divák přijde o docela pikantnosti. Za zmínku ještě stojí velice povedený opening a ending, ta hudba je prostě úžasná. Ale co mám opravdu rád na tomhle seriálu je, to že zde neni jenom to násilí, ale právě i ta citová stránka, navíc ve dvanácti dílech se povedlo krásně, vyzobrazit postavy a jejich osobnost. Tento seriál má mé doporučení co by nezkušeného otaku, jen ta cenzůra tomu škodí, takže pryč sní. PS : Jason a jeho luskání prstů je hrozně nakažlivé, naučil jsem to tak nějak dělat . (06.10.2015)

Tokyo Ghoul. Anime o ghoulech, kteří vypadají jako lidé, ale nemohou jíst lidské jídlo. Místo toho musí, chtě nechtě, jíst samotné lidi. Je to anime plné krve, brutálních soubojů, příběh je naprosto drsný, hlavní hrdina pojídá lidi, přestože nechce, jsou tam konflikty mezi ghouly a obzvláště důležitý je vztah mezi hlavním "ghoulím" hrdinou a jeho lidským kamarádem. Tak přesně tohle Tokyo Ghoul není. Tokyo Ghoul má naprosto otravného a ukňouraného hlavního hrdinu, který se rozjel až v posledním díle. Jinak byl po celou dobu ubrečený a čím méně se vyskytoval, tím byly jednotlivé díly lepší. Naštěstí to tam zachraňovala Touka, která byla správný drsný ghoul. Všichni kladní ghoulové jsou "vegetariáni" (rozuměj - nikoho nezabíjí, jedí už mrtvá těla), což trochu kazí celkový dojem. Ghoulové by měli zabíjet lidi, přestože nechtějí. Živit se pouze na sebevrazích ubírá seriálu jeden rozměr. Příběh prostě drhne. Je to typické klišé. Ghoulové jsou ti, kteří jedí lidi, ale ve skutečnosti jsou lidi ta skutečná monstra. Taková zápletka není úplně špatná, ale už jsem ji viděl milionkrát a od tohohle jsem očekával něco více. Lidský kamarád hlavního hrdiny je odsunut na vedlejší kolej. Zemře tam více ghoulů než lidí, atd... Ale přesto všechno je Tokyo Ghoul dobré anime. Má super souboje, pěknou kresbu a tečou tam hektolitry krve. Poslední 2 díly se opravdu rozjedou, konečně to začne být zajímavé, postavy se začnou vyvíjet (obzvláště hlavní hrdina) a celkově to prostě vypadá jako dobrý základ pro druhou sérii. Kdyby celá série vypadala jako poslední 2 díly, tak to bude za 5 hvězd. Bohužel má série pomalý rozjezd. Proto jsou to 4*. (04.09.2016)

Nemáte-li rádi slovní průjem, přeskočte na komentář uživatele navigator, ten můj názor v podstatě dokonale vystihl na pár řádcích. — Čím začít, když k Tokyo Ghoulovi se mi toho dere na jazyk – respektive na špičky prstů – tolik? Nejrozumnější se mi zdá hned úvodem nastínit největší problém Ghoula, jímž je příšerná nekonzistentnost. Snad čehokoli. Děje, jenž je spleten z několika dějových linek, mezi nimiž seriál skáče jak koza Róza, ovšem ve výsledku jich stejně hrst upustí ve stylu „smůla, počkej si na další řadu, bude-li nějaká další”. Postav, o nichž se toho příliš nedovíme (s výjimkou hlavního hrdiny) a jejich charakter je ohlodán vesměs na jeden či dva výrazné povahové rysy, pročež nám jsou tyto postavy a jejich osudy celkem ukradené (s výjimkou vyšetřovatele Mada). Kresby, která je sice celkově na poměry studia Pierrot nadprůměrná, ale místy je stejně nehezká, skoro až odfláknutá. Cenzury, jíž je mnohdy příliš použito ve scénách, v nichž by nějaká ta kapka krve či otevřeného násilí určitě mohla být odhalena, a naopak tam, kde by toho násilí nemuselo až tolik býti, je jí minimum. Hudby, neboť oproti pěkné znělce úvodní a ještě lepší znělce závěrečné mi OST připadal takový nijaký, nevýrazný. A mohl bych pokračovat možná ještě dál. Mým největším problémem celkově byl ovšem hlavní hrdina Kaneki, jenž je ukázkovým příkladem hrdiny, který zkrátka nemůže získat mé sympatie. Že je to zpočátku úplný loser a slaboch, budiž. Že ho často vysekávají ze srabu druzí, nad tím ještě přimhouřím oči. Nemůžu však fandit hrdinovi, který zesílí – respektive získá nějakou tajemnou, velkou, ohromnou sílu – rázem úplně náhodně a bez vlastního přičinění, bez vynaloženého úsilí, bez nějakého tréninku. A když nemůžu fandit hlavní postavě, vedlejší postavy jsou mi ukradené, a ty postavy, které mě aspoň malinko zaujaly, brzy zemřou nebo hrají jen minimální roli, je těžké si takový seriál užít. Dávám ve výsledku 2* za pěknou kresbu (ovšem – viz výše), pěknou hudbu (ovšem – viz výše), těch několik scén, kde atmosféra fungovala, kde měl seriál nějaký potenciál a kde se tvůrci nebáli zobrazit trochu násilí (ovšem – viz výše), a konečně za to, že sledování tohoto seriálu nebylo navzdory tolika chybám nikterak traumatizující. (19.09.2014)

Ghúlové jsou zajisté zajímavé téma a díky tomu se také příjemně sledují. Zároveň obdivuji tvůrce, že se odvážili jít zde až do takového násilí, jaké můžeme vidět ke konci. Škoda jen, že jsme se nedočkali nějaké hlubší zápletky a děje. Nebo to tak přišlo jen mně? Nejzajímavější je nejspíš poslední díl, který ač je velice brutální, tak nám konečně ukáže pořádného Kanekiho. Škoda jen, že jsme si na to museli počkat tak dlouho. Aspoň díky tomu vypadá další série slibně. Nakonec snad jen dodat, že se zde objevil jeden z nejlepších openingů. (26.06.2016)