Pojďte pane, budeme si hrát - Série 1 (1965) (série)
How They Met at Kolin
VOD (1)
Obsahy(1)
Hlavní hrdinové jsou plyšové loutky, konkrétně dva mědvědi. Ten větší a chytřejší si říká Velký Medvěd, a ten menší a roztomilejší se jmenuje Malý Medvěd. Vystupují zde i jiné postavičky a všechny mají tu schopnost, že se dokáží proměnit od auta přes semafor až po míč nebo houkací kačenku. Koho že naši dva plyšoví medvědi na cestě potkali? Například ubrečený klobouk, zakletou princeznu, proradného kozla Breburdu a samozřejmě mnoho dalších. (Džejkop)
(více)Recenze (165)
A to už jsem si myslel, že tenhle výborný večerníček zde není, protože jsem ho pořád hledal pod názvem Pojďte pane, budeme si hrát. Kdo by neznal tuto legendární větu. Zařadil bych ji do hlášek století. Tito loutkoví medvědi byli kouzelní a nechápu, proč se v dnešní době už nevysílají. Dokázali se proměnit ve vše, na co si jen vzpomněli. Pamatuju si na velmi dobrý dabing. Na každý díl jsem se jako malý klučina velmi těšil a dnes mě ukápne nejedna slzička při vzpomínce, že dětství je nenávratně pryč. ()
Dialog s trafikantkou, když jsem si kupoval časopis Země pohádek s DVD přílohou Pojďte, pane, budeme si hrát: „Hmm, to je teda drahý. Vše pro děti, že jo.“ „Pro jaké děti? To je pro mě. Na tomhle jsem vyrůstal.“ „A co je to tam za film? Jo, to jsou ty dva medvědi, jak ten větší toho menšího vždycky obalamutí…“ „Správně. To je o mně a o mém bratrovi.“ Samozřejmě, že jsem byl vždycky ten vypečenější… ()
Tomu říkám skvěle vytěžené vzpomínky na dětství se starším bratrem. Malej a velkej a jejich hravý svět, kde je možné úplně všechno mě dostali hned napoprvé jako malého kloučka natahujícím krk nad hlavy přede mnou v našem dávno zaniklém kině Svět a fascinují mě stále. Díky pane Pojare za tuhle kouzelnou vzpomínku na dětství. ()
Laureát taky rád... a k tomu ještě nejmazanější kamarád... ;o) . . . Skvělá první >medvědina< pánů Pojara a Štěpánka. První a skvělá - stejně jako všechny ostatní! Kouzelná krása české animátorské školy (a mimo jiné i velmi vydařené >poučné< příběhy), která je i pro svou poetiku nestárnoucí legendou. Navíc (konkrétně pro mne tedy) světlou vzpomínkou na dětství, které co se kulturních hodnot týče, zase v té pozdější normalizaci až tak radostné nebylo... Takže Kopidlno nekopidlno, u Kolína je u Kolína a užívejme tyhle vypečené medvědy na >věčné časy< a kdyby nějaký ty chmury byly, tak pojďte... :-D)))) - - - P.S. Všechny epizody jednoznačně za pět hvězdiček, bez vyjímky... ()
Řekl bych, že medvědi se budou dnes a do budoucna líbit asi už jen úplně malým dětem, pro které vlastně tyto příběhy nejsou. Děti malounko větší, které by vstřebaly všechnu tu vypečenost většího mědvěda a byly s to vnímat humor pana Pojara, možná ohrnou nos. Ale s tím se nedá nic dělat, nejen Potkali se u Kolína, ale všechny příběhy medvědů už jsou hrozně staré... Hlavně to svým dětem nevnucujte, jinak nám sem později napíší "odpad" :o) Mám pocit, že jsem v dětství medvědy od Kolína taky nevyhledával (pamatuji si, že je promítali na akcích pořádaných ROH, kde také rozdávali vánoční kolekce), ale dneska je mám rád. Staré filmy Břetislava Pojara, Jiřího Trnky, Karla Zemana nebo Hermíny Týrlové byly původně sice pro děti / mládež / celou rodinu, ale dneska už jsou hlavně pro dospělé. ()
Galerie (2)
Photo © Anifilm 2013
Reklama