Pojďte pane, budeme si hrát

Sice jsem měl už od dětství pochybnosti o tom, že by se ten malý trouba nechával tak setrvale využívat tím větším manipulativním podrazákem, sobcem a - když nebylo po jeho - sabotérem (v dětství jsem tomu samozřejmě říkal jinak;)), ale co naplat, díly ve kterých táhnou za jeden provaz jsou dokonalé. Pan Pojar svými několika výtvarně svébytnými postupy vytvořil za pomoci hlasů pana Deyla a později pana Filipovského úžasně imaginativní zábavu nejen pro děti. A hudba, samozřejmě hlavně titulková skladba, Wiliama Bukového je nezaměnitelná. Tedy byla, do doby než ji ukořistila nejmenovaná půjčovací - podle způsobu prezentace svých produktů - v podstatě charitativní organizace:P Plnou palbu medvědům dát nemůžu, ale klasika to nepochybně je. 80% (25.01.2015)

Jako dítě mě to nebavilo, navíc se mi nelíbilo, jak ten větší využívá toho malého, a proměny obou medvědů mi přišly skoro strašidelné. Jako dospělému mi to naopak přijde vynikající. Ta hra s fantazií bez zábran a jemný humor! Ve srovnání se současnou dětskou tvorbou to nemá obdoby. Ale přesto - je to pro děti a tak je třeba zohlednit, jak jsem to viděl tehdy. (05.03.2019)

Bohužel, příběhy dvou medvídku od Kolína s emi nelíbili kdysi, nelíbí se mi ani teď a už se mi asi ani nikdy líbit nebudou. Důvodem je nejspíše to, že mi jejich humor nepříjde až tak humorný a jejich příběhy až tak zajímavé. Ale jinak je Břetislav Pojar skvělý režisér, na tom nezmění nic ani moje antipatie k této sérii. (17.01.2011)

Zasloužená klasika české animace. Pojarovi se až neskutečně krásně podařilo spojit zajímavou a originální vizuální stránku s úžasnou hravostí, nenásilným poučením a přitom udržet kvalitu na takové úrovni, že jak děcko tak i dospělák si v tom najdou to své. Jednotlivé epizody, které v průběhu mnoha let postupně vznikaly, spojuje až neuvěřitelná vyrovnanost, které nijak neuškodila ani pozdější změna vypravěče. (28.12.2009)

Jde o mimořádně přeceňovaný seriál "večerníčků", reálné hodnocení by mělo být o desítky proc. bodů nižší. Třeba uznat, že autoři experimentují s náročnými osvětovými a na svou dobu pokrokovými tématy jako šikana, manipulace, individuální automobilizmus, doping či svazky partnerů stejného pohlaví, a někdy se jim skutečně zadaří (Nazdar, kedlubny!) ale občas se dost hledají (vtipná kaše) anebo opakují zdlouhavé gagy (jeli k vodě). Nejsilnější stránkou tak je nepochybně hudba a také intelektuální nenáročnost, jelikož se to dá pochopit i když má člověk příznaky CoViD-19, tudíž je to skutečně vhodné i pro nejmenší.↵ Pro srovnání uvedu, že v 60. letech vznikaly ohromně zábavné díly série Road Runner, Bugs Bunny či Tom a Jerry z tužky Chucka Jonesa. Rád bych proto viděl jakéhokoliv svéprávného člověka, který by byl schopen mi upřímně tvrdit, že hodnocení Pojďte pane na ČSFD je zaslouženě vyšší než hodnocení zmíněných sérií. A pokud bychom měli zůstat v Československu, tak hledám odvážlivce, který obhájí vyšší hodnocení Pojďte pane než má třeba seriál Pat a Mat či Mach a Šebestová. (12.02.2022)