Beetlejuice

Burtonova morbidní rozpustilost zanechala na popkultuře docela dost zásadní stopu a myslím, že není zase tak odvážné tvrdit, že, podobně jako koncem 90. let Wachowští, i on může za vytažení některých subkultur do mainstreamu a z dlouhodobého hlediska je pak holt odpovědný za věci jako Evanescence, Emily the Strange a pořezaný předloktí vaší náctileté dcery. Beetlejuice je na první pohled jeho klasická komedie nevšedních kontrastů, kde barevný divoký svět mrtvých stojí oproti mondénně nudnému světu dospělých živých. V zásadě se jedná ale o hodnotově typicky raeganovsky konzervativní historku o tom, jak heterosexuální pár, který nemá děti jenom proto, že se to ještě nepodařilo, dovolenou nejraději tráví doma a ve volném čase si kutí detailní model města, ve kterém žijí, se musí postavit zpovykaným snobským umělcům z New Yorku a jejich představám o umění a designu. Winona Raider, která zde zastupuje manic pixie girl pro zastydlé mileniály, co vyrostli na Sisters of Mercy, si pak svoji polohu truchlivé gotičky nese akorát do doby, než se o ní začnou náhradní rodiče pořádně starat, což z ní zase udělá poslušnou školačku. Přesně dle dědkovského úzu, že mladý lidi mají vyhraněný styl jenom kvůli tomu, že jsou doma opomíjeni a dají se přes noc fixnout. No a ta rebelie skrze padesátkový jamajský calypso... mno jak říkávala moje nevycválaná prababička: "No nevim." (04.02.2024)

Na tento snímek jsem byla zvědava už jen kvůli skvostné melodii od Dannyho Elfmana a také samozřejmě kvůli jménu Tima Burtona. Beetlejuice se nese v jeho typickém stylu. Plný bláznivých vylomenin a bizarností, od samotného výtvarného zpracování až po záhrobní "sestavu", v čele se ztřeštěným Michaelem Keatonem. Právě velká přehlídka všech těch barevných expozicí mě sice docela dokázala ohromit, ale přišlo mi, že právě vizuální stránka vysoce převyšuje samotný příběh. Postupně jsem začala být až přehlcena všemi absurdními výjevy, které mi postupně s narůstající intenzitou už i dokonce přestaly připadat humorné (ač jistě byly), takže jsem nějak neměla potřebu se ani smát. Ústřední trio, Geena Davis, Alec Baldwin a především dokonale podivná mladičká Winona Ryder, jsou skvělí. Jistě kultovní, zábavné dílo, které mě však až tolik nevzalo. (16.07.2011)

Tak i kdybych nevěděla, že to točil Tim Burton během první minuty to poznám, tohle byl typický on. Celkem zajímavý příběh, na svou dobu výborné masky, ale tak něják mi to přišlo asi jako nejslabší Burtonův film, který jsem kdy viděla (no jo, asi mi tam opravdu scházel Johnny Depp a Helena Bonham Carter). Bylo tam pár vtipných okamžiků, ale celkově jsem si jistá, že se na to už znovu nepodívám. 3* (23.07.2011)

Vynikajúci Tim Burton,ktorý v tomto žánri je„ako ryba vo vode”,a ja som sa nadšene bavil pri tomto milom počine... Alec aj Geena voľakedy„hviezdili”,tak isto aj Winona,po ktorých pomaly dnes ani„pes neštekne”,ale tu sú výborní spolu s Michaelom Keatonom vytvárajú sled komických situácii... Composer Danny Elfman dvorný„parťák” Tima,komponuje parádnu hudbu a scéna pri stole pri večeri mi vytvorila úsmev na tvári,excelentné,že som si to prehral znovu,komičnosť,nápaditosť. Jeden z najlepších filmov Tima Burtona,ktorý sa dá púšťať znova a znova.Mne tento humor sedí,určite je to skvostné... (23.01.2014)

Mně se to do vkusu strefilo. Je to šílené pro mě stravitelněji (narozdíl od Pee-weeho), je tam kapka hororu i komedie. Ohraný, leč zajímavý nápad podaný originální a nevšední formou. Rozvernou hudbu Dannyho Elfmanna jsem dlouho nemohl skousnout, ale v závěrečných titulcích jsem si teprve uvědomil, že je opravdu dobrá a nakonec jsem si jí při samostaném poslechu začal užívat jako málokterou jinou. Navíc skvělá Winona Ryder. Vidím to na takových 89 % :-) (19.01.2006)