Den poté

Podle mě nejhorší film od Rolanda Emmericha. Dennise Quaida mám rád od dětství, ale tenhle film pro mě nezachrání. Některé logické kopance (přeskakování trhliny v ledu, útěk před vodou do knihovny, útěk před mrazem...), patetismus povznesený na strašlivou míru a děj, kterej je sotva jen rozvinutím základní zápletky ho totiž srážejí na hranici únosnosti. S o dvacet jedna let starším snímkem stejného jména to má stejné opravdu bohužel jen to jméno. (odkaz zde). Ten starší je skvělý film o jaderné válce. Tohle bohužel jen dojičem peněz a slz. Určitě film, bez kterýho bych se obešel, i když některé scény vypadají hezky (s miliony dolarů na triky aby ne!), nemá to pro mě smysl. Ale jako obvykle se film zaplatil (a tentokrát dokonce několikrát). (17.02.2006)

Občas je fajn zabrousit do sbírky a sáhnout po blockbusteru, který hravě strčí do kapsy nespočet současných umělých výplachů (pochopitelně neříkám, že u Dne poté pomáhal psát scénář Einstein). Ale upřímně, když se divák soudnýma očima podívá třeba na aktuální San Andreas, musí být rád, že se Roland Emmerich tehdy tak kouzelně utrhl ze řetězu. Američané zlobili tak dlouho, až se matička příroda pořádně nakrkla. Zásadní změnu klimatu předpovědělo (i když i oni se dost sekli) pár hlavounů v čele s Dennisem Quaidem, jenže nikdo jim nevěřil. Tabulky a výpočty však začínají děsit i ty největší optimisty a s civilizací je to znovu sakra nahnuté. Emmerich příjemně ubral s patosem a vlastenectvím (ano, sic Němec, ale americké vlajky má moc rád), přidal pár úsměvných momentů (Američané žebrají o vstup do Mexika) a dokonale se pomazlil s vizuálními efekty a strhující akcí. A přihodil digitální vlky. Škoda, že i v druhé polovině nepřidal jednu dvě strhující scény, protože právě tam nám to lehce drhne. Naštěstí posbíral sympatické hrdiny (mladý Gyllenhaal, rozkošná Rossum – možná bych pro ten penicilin taky zaběhl, sarkastický Ian Holm), připravil i nějaké ty emoce a vlastně docela umně zakrývá, že točí pořád to samé. Používá stejná vypravěčská klišé, stejné hrdinské dialogy, stejné šokující závěry, ze kterých se musejí vědci/klimatologové/historikové – prostě kdokoliv, koho se látka dotýká – pořádně chytat za hlavu. Jenže Emmerich netočí hloubavé dokumenty, Emmerich chce bavit. A tahle zábava je milá, je přepálená, je hloupoučká, ale vím, že za nějakých osm let ji ze své sbírky vytáhnu znovu!! (17.07.2015)

Vypnout mozek a nehledat v tom vědu To co Emmerich na dvouhodinové stopáži prezentuje jako katastrofickou vizi nejhrubšího zrna sice klimatologům zvedne kufr, ale proč se na něj hněvat, když nám naservíruje obrázek tisíců Američanů, kteří žebrají o vstup do Mexika? V tu chvíli je třeba se od srdce zasmát a s lehkým kvitováním poznamenat, že neexistuje američtější Američan než právě tento zběhnuvší Němec, který vysoké rozpočty rozhazuje jako největší snob a přitom na diváka nepokrytě pomrkává a téměř jej prosí, aby se bavil s ním. Naservírování pár obdivuhodných trikových sekvencí příjemně nadzvedne a dávku patriotismu, která by porazila i slona, je třeba s protočením očních panenek a hlasitým pousmáním přejít. Dokonalá sabotáž Hollywoodu! (16.06.2004)

Kdo viděl trailer, už se vlastně nemá na co těšit, protože tam nic jiného není. Akorát jsou ty katastrofy delší, to je vše. Navíc živly se chopí příležitosti jen v první třetině filmu, po zhruba tři čtvrtě hodině je konec a pak už se divák ničeho nedočká až do poslední chvíle. Navíc naprosto nefungují jakékoliv emoce (což je v katastrofickém filmu poměrně klíčové), takže mi vlastně bylo úplně jedno, že všechny ty miliony lidí umírají... Quaid je sice sympaťák, ale naprosto jsem mu nevěřil v druhé polovině filmu, podobně Gyllenhaal. Navíc snímku chybí jakýkoliv smysl pro humor (díky němuž je ID4 tak zábavný) a jediná humorná postavička je se vším všudy vykradena z Armageddonu... Jistě, na ty katastrofy se dobře kouká, ale jako celistvý film to naprosto nepracuje. Postavy se vůbec nebojí, ačkoli jim permanentně jde o život - skoro se ani nesnaží utíkat. Ignoruje se takřka všechno kromě Manhattanu a ani nevyužije příležitosti, aby se snažil trochu pobořit světové památky (Eiffelovka, Pisa, Kolloseum, Čínská zeď, vždyť je toho tolik, co se dá efektivně zničit). Manhattan a Socha svobody jsou nejdůležitější místa na zemi (spolu s klíčovou americkou vlajkou). Ve filmu fungují prazvláštní fyzikální zákony, které lze jen těžko sestavit v nějaký soubor norem: supervelká vodní vlna se pohybuje snad rychlostí 2km/hod a megamrazu lze zabouchnout dveře před nosem. To je ale to nejmenší a nevadilo by to, kdyby vše ostatní fungovalo. Nefunguje. (23.05.2004)

Emmerich si zase usmyslel, že se pokusí dát všem lidem na světě zprávu o nebezpečí okolo nás, tentokrát globální oteplování. Dal tomu klasicky megalomanské triky, oblíbené herce, pitomý scénář a krásný "happy end" a vytvořil vcelku příjemné dílko, které nijak neurazí a aspoň ukáže, co se stane když budeme topit uhlím a jinym svinstvem. (16.09.2007)