Buko

Po nějaké době film, který si mě získával postupně. A kupodivu si to až na malé výjimky nedokázal zkazit. Naopak. Zpočátku nejasný film se velmi brzy začne víc projasňovat v tom, kam bude směřovat v jednodušší lince a poté i v té hlubší boje se samotným strachem. Herci buď zapomenutí nebo neznámí, o to více překvapující, jen z počátku málo uvěřitelné až kostrbaté. Hudba perfektně doplňuje film s atmosférou. Velice něžný portrét, který se někdy trochu diskredituje malými patetickými gesty a proslovy, které ale naštěstí dokáží zaniknout. Role Issové dokáže působit lehce kontroverzně, jelikož ji jiné postavy dokáží dost jednoduše odpálkovat. I přesto se její role získává postupně jak pro diváka tak pro postavy. Plus k tomu její hraní je absolutní strop. Tento zážitek si s láskou nechám líbit. (29.09.2022)

Nalézání nového životního směru po nějakém zásadním milníku není ani v našich končinách něčím úplně neznámým. Doktorka v důchodu přišla o manžela, který si pro ni posmrtně připravil překvapení: koupil jí stárnoucího cirkusového koně. Lišák podšitý, ač se obrovitých lichokopytníků vždycky bála. Má v ní totiž probudit zájem o (jeho vysněnou) vesnickou chalupu namísto návratu do města, postavit se několika letitým obavám a prosadit si svoje potřeby. To, co divák rozpozná hned a tvoří jakýsi děj, se odehraje v první polovině snímku, četně prokládané pokusy o navázání kontaktu se zvířetem, obyčejným pasením koně na louce či jeho sledováním. Odehrají se v ní „nástrahy“ po manželově smrti či naléhání dcery vesnické stavení prodat. A vesměs se vše vyřeší. Následně ovšem přijde ještě druhá polovina, ve které jdou „konflikty“ stranou a kdy se postupně všechny postavy na koni projedou. Má to být část, kdy přibude úsměv na rtech, kdy Alice Nellis sází na přirozenost a volnost, kdy se máme vnitřně dojímat. Má to být část o přijetí reality, o prosazení si vlastních názorů, o překonávání strachů. Jenže je to hrozně dlouhé. I na hledání klidu a na správné odbočení na životní křižovatce by měl dohlížet někdo (dramaturg) povolaný. Fakt dlouhé. A záběry na romantizující venkov mohly být mnohem poutavější. (11.02.2023)

Filmy točí Alice Nellis pro mě. Buko je pohlazení. Líbil se mi, jak stojí i běží. Jak spojuje a je zdrojem radosti pro každého. Anna Cónová byla skvělá volba! Martha je v roli autistické dívky výborná, Janu Ohľovou vidím vždy ráda a drobná role Martina Šulíka mě taky potěšila. Celé obsazení je moc fajn. Pěkné, jemné, vkusné, úsměvné. (02.01.2023)

„Tobě to vadí?“ - „Tak…já tu s tím celý dny neležím.“ - „Ty tady s tím celý dny sedíš.“ Jenže to ještě Jarmila netušila, že 1 z těch „vypelichaných potvor“ zakrátko sama uvítá…Nejsem právník, takže přenechám komentář 2 různých závětí na jiných. Ponechám bokem také karikaturu dcery v podání Petry Špalkové. Jinak ale šlo sice o ničím zázračný, ale jinak docela povedený „feel-good movie“ (s nějakými těmi mráčky) o hojení emočních ran, překonávání strachu a nabývání důvěry. Je poměrně jasně nalajnovaný a pevně se drží předvídatelného vývoje, to mi ale ve výsledku vlastně příliš nevadilo. Herecky vyčnívá hlavní postava Cónové, stejně jako autistka Issové (ta mi navíc nepřišla nijak nepatřičná, spíš právě naopak). Vidím to na lepší 3*. „Tobě nevadí bejt doma takhle sama? I v noci?“ - „Ne. Já jsem radši, když nemusím poslouchat ostatní lidi. Když vím, co se v celém domě děje. Protože vím, že když tam jsem sama, tak se tam kromě toho, co dělám já, neděje nic. Takže nemusím být stále ve střehu. Nemusím se snažit být normální.“ (04.03.2023)

Schematizovaným postavám chybí realističnost a plastičnost, o komedii se rozhodně nejedná. Stará paní doktorka je permanentně vystresovaný nervák, což po ní v trochu jiné podobě zdědila i dcera. Děti reagují na matku exaltovaně, jako by se ani nevztahovaly k reálnému člověku. Autistická sousedka je sice fajn kořením celého prostředí, ale Martha Issová se do profilu autisty vžít nedokáže, její hraní zůstává vstřebané jen vizuálně, a tedy povrchní. Film je cítit takovou tou typickou „českou člověčinou“ a těžko říct, zda je to vůně nebo zápach. Nelíbí se mi zneužití hudebních kusů ve filmu, zejména Dvořákovo Stabat sem nepatří – hudební producent by se měl lépe seznámit s okolnostmi jeho vzniku (a nakonec i jeho liturgickým významem). Film neurazí, nepotěší, snad je trochu ztrátou času, ale dívat se na to dá :) (14.12.2023)