Menu

Grand restaurant pana Fiennese. V rámci jeho hesla "vše je součástí menu" dokáže cíleně trýznit své hosty a se stoickým klidem jim servírovat vybrané lahůdky o několika chodech. Personál je mu oddaný, šéfkuchař je to respektovaný, jen jeho hosté s ubíhajícím časem zneklidní a jaksi nemohou vystát jeho úslužnost, domýšlivost a perfekcionalismus a nejraději by se z jeho ostrovní restaurace poroučeli. Jenže uniknout jeho delikatesám, na povel strojově řízenému personálu i jemu samotnému bude nadmíru obtížné. A vlastně to může být poslední menu, které jeho host pozřel. Pozvánku do pekelného restaurantu přijali Anya Taylor-Joy, Nicholas Hoult, John Leguizamo a několik dalších, méně známých účastníků. Ralph Fiennes dostal prostor plně zužitkovat svoje nepříjemné vzezření a činí se. Milovník z něj prostě nikdy nebude, tahle role je pro něj přesně uvařená. Anya-Taylor Joy převyšuje ostatní hosty. Prostřednictvím její postavy se k divákům dostávají nepříjemné až mrazivé pocity z nastalého počínání šéfkuchaře a jeho personálu, postupně se dostavuje i strach, když dojde i na nějaké to naprosto nečekané úmrtí, a nejedná se o úmrtí hosta. Mark Mylod doposud nemá na svém kontě precizní film, jeho filmografie je po tvůrčí stránce dokonce tak slabá, až se jeden diví, že najednou se před diváky rozprostře zajímavě koncipovaná satira s intenzivními psychologickými a hororovými prvky. A pochopitelně nechybí ani výsměch kulinářským imbecilitám typu Ano, kreténe! a MásterBlivajz, nebo jak se všechny ty nesmyslné hovadiny jmenují. Režijně je to sympaticky potemnělé, mnohdy nádherně nevyzpytatelné, jen zamrzí, že pokrmy jsou celkově chutné a nedojde na něco, z čeho by se obracel žaludek. Scenáristé, v podstatě debutanti na filmovém poli Seth Reiss a Will Tracy, připravili s režisérem skvěle hutné filmové menu, co některé diváky přinutí držet dietu a nějakou dobu se vyhnout restauračním zařízením. Co kdyby tam totiž šéfoval démonicky zlověstný Ralph Fiennes. 9/10 (19.04.2023)

Stejně jako od režiséra Barbara bych nečekal jeden z nejlepších hororů roku, tak ani u Menu od Marka Myloda bych nečekal jeden z nejlepších Thrillerů posledních let. Menu vypráví o jednom večeru v luxusní restauraci na izolovaném ostrově, jedná se o kulinářskou zkušenost, jakou zažijí jen ti nejprivilegovanější. Hru kterou zde tvůrci rozehráli, jsem jim baštil od začátku do konce. Uhranulo mě zde naprosto vše, herecké obsazení a výkony, dialogy mezi postavami a vztahy, které se tu odkrývají. Nepříjemné podtóny celého ostrova a šéfkuchaře, které vás znepokojují a nutí vás hádat, co a kdy se pokazí, odehraje a odkryje. Do toho tu je vynikající hlavní postava Margot, hraná Anyou Taylor-Joy, která vyniká jak svou nechutí být na podobné místě, obyčejnou náturou, tak tím, že je jakousi divokou kartou, která zde neměla být a kazí tak plán celého večera. Film si semnou pohrával od začátku do konce a já si to náramně užíval. Neuvěřitelně jsem se ponořil do všech postav a jejich vnímaní situace i postavení. Zároveň mě bavilo co každá z nich představuje. Jídlo jako takové je zde velkou alegorii prakticky pro cokoliv, co si tam dosadíte, ale primárně pro umění. Je jedno jestli v tom uvidíte filmy, hudbu a nebo cokoliv jiného. Každá postava tak zastupuje nejrůznější lidi, které toto umění vnímají a jejich přístup k němu. Kouzelná záležitost, která i mě samotného jako někoho, kdo se aktivně i kriticky vyjadřuje k filmům donutila reflektovat sama sebe. Protože nechte dopadnou ani jako jedna z těchto postav, speciálně ne jako dva domýšlivý snobští kritici a nebo jako postava Nicholase Houlta.  Anya Taylor-Joy, Ralph Fiennes, Nicholas Hoult dokazují, že jsou to sakra skvělý herci, ale speciálně Fiennes podává jeden z nejlepších výkonů své kariéry, umí být děsivý, nepříjemný, zranitelný i dojatý a šťastný a přechody mezi tím jsou neuvěřitelné. Šéfkuchař Slawik je jedna z nejvíce fascinujících filmových postav letošního roku! 9/10! (Některé postavy bych ocenil prokreslenější). (19.11.2022)

Obsahuje spoilery. Nevidím Marku Mylodovi do hlavy, takže nevím, co přesně tímto snímkem zamýšlel. Za mne sympatická satira na (gastronomické) pozérství vyhnaná ad absurdum, kdy moderní kulinářští hipstři ani vidličku nezvednou, pokud nedostanou desetiminutový monolog o tom, jak to jídlo vzniklo, kdo ho vypěstoval a kam chodila jeho babička na základní školu. Kdy jídlo musí být tak originální, až nedává vůbec žádný smysl (chleba bez chleba). Kdy si před vašima očima člověk vystřelí mozek z hlavy a vy aplaudujete, protože stres a strach ze smrti vybičuje vaše chuťové pohárky do takových výšin, kam by se bez výše zmíněné faktu nikdy nedostaly... 80% (13.03.2023)

Přišlo mi, že tvůrci usilovali o sofistikovanější pokrm, než naservírovali. Není to prostě tak chytré a šokující, jak by asi mělo být. Nicméně Anya Taylor-Joy je opět skvělá. Na její ufo oči bych mohl koukat věčnost. A Ralph Fiennes samozřejmě taky. Nejzábavnější charakter je ovšem jídelní nerd Nicholas Hoult. Ten snad neumí zahrát nudně. Z dvojice nedávných satir na boháče mě Menu bavilo o dost víc než Trojúhelník smutku. (28.01.2023)

Tohle filmové Menu spoléhá na vrstvení zábavných chodů, z nichž sice mnoho nevyplývá, ale celkem dobře se na to dívá. Éterická Anya Taylor-Joy je navíc překvapivě důstojnou protivnicí ďábelskému kuchaři Ralpha Fiennese. Jako oddychová jednohubka pro lehce náročnější diváky tedy Menu funguje, nároční milovníci promyšlené konceptuální kuchyně si však musejí nechat zajít chuť. Více zde. (25.11.2022)