Menu

Mark Mylod přináší úplně nový, unikátní žánr a je to nářez jako svině. Originální koktejl dusného, nepříjemného a do židle přišpendlovacího psychického teroru mixnutého s odlehčenou satirickou stránkou, a to celé podtrženo originální a hravou symbolikou s precizními hereckými výkony - co více chtít. Parta "nevděčných" hostů je pozvána na exkluzivní menu šéfkuchaře na odlehlém ostrově, ale časem se tedy začnou dít věci. Herecké obsazení je naprostý strop - Anya Taylor-Joy je jako vždy skvělá, ale jednoznačně za několik let nejlepší (!!!) herecký výkon zde podal Ralph Fiennes, protože takhle ostrou mimiku a procítěnou roli jsem neviděl ani nepamatuji a svým uměním dodal postavě stejně podmanivou osobnost jako tehdy Voldemortovi. Příběh je napínák už od začátku, se zatajeným dechem nutí diváka sledovat nečekaný vývoj událostí, které gradujou až do absurdna, dojde i na gore a překvapivě skvělou a zajímavou kulinářskou stránku všech roztodivností na talíři. Symbolika je zde v poměrně velké porci, je dávkována nenuceným způsobem a až do posledních minut jsem měl za to, že střílím plnou pětihvězdu. Samotné finále je pak však tak podivné a zvláštní, že si musím ještě chvíli v hlavě urovnat "co tím chtěl básník říci" a popřemýšlet o tom, jestli je to ten prvek, který pátou hvězdu srazí, nebo ten, který ji ještě podtrhne a donutí mě o Menu přemýšlet. Prozatím silná čtyřhvězda, která se časem (možná) překotí do plné palby. EDIT: zpětně si uvědomuju některé filmové nedostatky a začínám přicházet na věci, které dostaly hrubý náčrt, ale nebyly dotaženy do konce či smysluplně vysvětleny, proto zůstávám u čtyřky (15.11.2022)

Osvěžující sociální horor, který se chvílemi tváří jako něco víc, ale ve finále ničím víc být nechce. Máme rádi obyčejné věci a v tom je ta pointa! Černý humor a pomsta za prázdnotu způsobenou prázdnými lidmi + podmanivá Anya Taylor-Joy jsou nejlepšími ingrediencemi téhle kulinářské chuťovky. Místy to nebylo úplně stoprocentní, ale o dokonalost stačí usilovat. (05.01.2023)

[65%] Viděno v kině v rámci CSFD projekce. Trailer na tento film mě moc nezaujal, ale nakonec jsem přeci jen vyrazil. Krom toho jsem na CSFD projekci nebyl dlouho, takže tak. A nyní k věci. Jak se mi to vlastně líbilo? No, zpočátku mě prvních asi 20-30 min těžce nebavilo. Pozoroval jsem všelijaká jídla o kterých jsem nikdy neslyšel a celkově mě postavy na začátku nebavily. Jenže pak se to naštěstí začalo rozjíždět, Ralph Fiennes mě jako „Voldemort“ v kuchyni – šéfkuchař začal bavit, a to až do konce. Prostě ujetého psychouše zahrál na výbornou. I ta Anya Taylor-Joy mě docela bavila, zejména ve finále. Ostatní herci tak nějak průměr. Od tohoto snímku jsem nic extra neočekával, říkal jsem si, jak moc to ujeté bylo. Zde to naštěstí bylo pitomé takovým způsobem, že mě to docela i bavilo – myslím tím, že jsem se párkrát zasmál. Krvavé to bylo tak akorát, žádná velká nechuťárna tam nebyla, čekal jsem, že to bude ještě víc, ostřejší, ale neva. Dějově je to takové nemastné, neslané, vlastně mě nic nepřekvapilo, žádné velké zvraty ani nijak působivější pointa na konci. Samozřejmě krom skvělého slovního zúčtování Taylor-Joy vs Fiennes, kdy jí „Voldemort“ připravil konečně pokrm, který jí i chutnal – klasický cheesburger. Jenže měla tak velké oči, že si ho musela nechat zabalit s sebou. Haha. Nicméně, pohoršen z filmu až tak nejsem, pecka to není, a hlavně je škoda, že to nebylo víc postavy a dějem hlubší a trochu inteligentnější. Do takových, když to přeženu slovně Tarantinovek či trochu podobně vzdálených filmů to má hodně daleko. Takže konec vyjde do ztracena. Ale jak říkám, já se bavil, nenudil jsem se teda krom toho zdlouhavého úvodu; zasmál jsem se, a hlavně si film udržel mou pozornost díky šéfkuchaři Fiennesovi. Mé kamarádce se to vedle mě v kině líbilo asi o dost méně, jak mi cestou v dopravě domů se smíchem opakovala, ale co už. Haha. (16.11.2022)

Moc nevím, co si o tom filmu mám myslet. Koncept je rozhodně originální, nenapadá mě jiný film, ke kterému bych to přirovnal. Je to i celkem chytré, ale člověk si možná připadá trochu podvedený, že to mohlo být klidně chytřejší. Už od začátku je jasné, že na tomto ostrově něco nehraje a že ne každý odsud vyvázne živý. Ralph Fiennes nám jako přísný šéfkuchař servíruje jeden chod za druhým a ty jsou čím dál podivnější. Celé jeho menu vlastně určuje příběh filmu a kam se bude vydávat. Určitě to má své momenty a donutí vás to přemýšlet. Jinak teda nejsem moc fanda této nóbl kuchyně. "Dnes nebudete jíst." (07.01.2023)

„SNÍTE MÉNĚ NEŽ SI PŘEJETE A VÍCE, NEŽ SI ZASLOUŽÍTE“…  Gastronomická satira o jednom dokonalým menu… Není to zábava k popukání, ale chca – nechca člověk očekává, jakej (negastronomickej) nápad přinese další chod. A tak to díky drobným překvapením baví (mě určitě víc než celej Trojúhelník smutku).   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Přemejšlím, jestli bych kvůli Babicovi umřel.  2.) Miluju vína plný stesku a lítosti.  ///  Thx za titule „Jakub Doležal“.                 PŘÍBĚH  ****  HUMOR  *  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (08.01.2023)