Menu

Mne teda chutilo. Raz darmo, keď vám varí Voldemort, ľahko sa cítiť výnimočne. Len ma trošku mrzí, že potenciál nebol využitý 100%-tne, chýbala povestná čerešnička na torte. Nicholas Hoult opäť raz v pozícii žalostného tragéda (za ten jeho prihlúply ublížený výraz ho mám zakaždým chuť vyštípať za líčka), Fiennes kuchtil ako pán a Taylor-Joy si išla svoj štandard. (05.01.2023)

Menu v součtu působí jako řádně připravená a sofistikovaná série chodů, která sice v součtu filmové chuťové pohárky úplně nepoznamená, přesto se v součtu jedná dost možná o jeden z nejzábavnějších filmů roku i jeden z nejpůsobivějších hororových thrillerů roku. Po celkovém zhlédnutí se vlastně nikdy nedokáže plně vypnout myšlenka nad tím, co by s podobným námětem zvládli udělat Yorgos Lanthimos, Ari Aster či Ruben Östlund, Mark Mylod ovšem dodal dostatečně sofistikovanou rýpavou satiru, která by nemusela nutně nechat chladného ani gastronomického laika.... (17.11.2022)

Přišlo mi, že tvůrci usilovali o sofistikovanější pokrm, než naservírovali. Není to prostě tak chytré a šokující, jak by asi mělo být. Nicméně Anya Taylor-Joy je opět skvělá. Na její ufo oči bych mohl koukat věčnost. A Ralph Fiennes samozřejmě taky. Nejzábavnější charakter je ovšem jídelní nerd Nicholas Hoult. Ten snad neumí zahrát nudně. Z dvojice nedávných satir na boháče mě Menu bavilo o dost víc než Trojúhelník smutku. (28.01.2023)

Grand restaurant pana Fiennese. V rámci jeho hesla "vše je součástí menu" dokáže cíleně trýznit své hosty a se stoickým klidem jim servírovat vybrané lahůdky o několika chodech. Personál je mu oddaný, šéfkuchař je to respektovaný, jen jeho hosté s ubíhajícím časem zneklidní a jaksi nemohou vystát jeho úslužnost, domýšlivost a perfekcionalismus a nejraději by se z jeho ostrovní restaurace poroučeli. Jenže uniknout jeho delikatesám, na povel strojově řízenému personálu i jemu samotnému bude nadmíru obtížné. A vlastně to může být poslední menu, které jeho host pozřel. Pozvánku do pekelného restaurantu přijali Anya Taylor-Joy, Nicholas Hoult, John Leguizamo a několik dalších, méně známých účastníků. Ralph Fiennes dostal prostor plně zužitkovat svoje nepříjemné vzezření a činí se. Milovník z něj prostě nikdy nebude, tahle role je pro něj přesně uvařená. Anya-Taylor Joy převyšuje ostatní hosty. Prostřednictvím její postavy se k divákům dostávají nepříjemné až mrazivé pocity z nastalého počínání šéfkuchaře a jeho personálu, postupně se dostavuje i strach, když dojde i na nějaké to naprosto nečekané úmrtí, a nejedná se o úmrtí hosta. Mark Mylod doposud nemá na svém kontě precizní film, jeho filmografie je po tvůrčí stránce dokonce tak slabá, až se jeden diví, že najednou se před diváky rozprostře zajímavě koncipovaná satira s intenzivními psychologickými a hororovými prvky. A pochopitelně nechybí ani výsměch kulinářským imbecilitám typu Ano, kreténe! a MásterBlivajz, nebo jak se všechny ty nesmyslné hovadiny jmenují. Režijně je to sympaticky potemnělé, mnohdy nádherně nevyzpytatelné, jen zamrzí, že pokrmy jsou celkově chutné a nedojde na něco, z čeho by se obracel žaludek. Scenáristé, v podstatě debutanti na filmovém poli Seth Reiss a Will Tracy, připravili s režisérem skvěle hutné filmové menu, co některé diváky přinutí držet dietu a nějakou dobu se vyhnout restauračním zařízením. Co kdyby tam totiž šéfoval démonicky zlověstný Ralph Fiennes. 9/10 (19.04.2023)

Občas o nějakém filmu musíte napsat, že je hustej. Tohle je ten příklad. Sedíte, díváte se a čumíte jak tele na nová vrata. Trochu mi přišlo, že kdyby se to bývalo nevymklo kontrole, anebo tvůrci na konci ukázali kuchařovy triky a udělali z toho opravdu 5D prožitkovku s tím, že se "nikomu nic nestalo", byl by to lepší konec. Tohle se sice postupně zvrhne v jatka, ale není to až tak zábavné jak mohlo být. Já fandit tomu borcovi co se vůbec nestaral a jen jedl, protože jsem věřil že on jediný ví pravdu. Mýlil jsem se. A T-J jako šlapku fakt ne, to nemáte hezčí herečku? (06.02.2023)