Bál šílených žen

Pokud jde o prostředí blázince, praktiky a celkové osazenstvo, tak není co vytknout. Ústav, ve kterém se člověk spolehlivě zblázní, podala Mélanie skvěle. Šťastnou ruku měla i při výběru hlaní hrdinky v podání Lou de Laâge a podařilo se i několik napínavých chvilek. Mínusem je přehršel hluchých míst, kdy se prostě nic neděje, své kouzlo po čase ztratily i atmosférické momenty, protože celkem záhy začalo být jasné, že žádné baf nepřijda a bez toho femini nádechu bych se také obešel. S tím, že všichni chlapi jsou svině až na jednoho a to je buzna, se už dneska musí počítat. Mélanie umí, ale mezi oblíbené režiséry si jí asi nikdy nezařadím. 60% (03.10.2021)

Že jde o adaptaci knihy je zřejmé už po pár minutách. Stejně, jako že ji psala žena. Muži jsou tady líčeni v nejlepším případě jako homosexuální naivka, nejčastěji ale jako necitelná zvěř. Tvůrkyně se jimi zabývají málo, protože i když jsou zdrojem trápení ženských postav, o nich tento film není. Je především o Evženii a Genevieve. Ale také o ostatních chovankách ústavu. Jsou vězněny z důvodů, které se zpravidla hodily do krámu...nepřekvapivě mužů. Během filmu, vás ale to tendenční pojetí neruší. Nemáte pocit, že je to jen laciná záminka, jak ukázat muže ve špatném světle. Bral jsem to jen jako kritiku doby, kdy se takové věci děly. Doby, kdy muži ovládali ženy. Resp. měli moc je zničit. Ženy jsou od přírody čarodějky, energie přírody. Muži jsou ničivá a surová síla, která si je chce odjakživa podmanit. A tady to vidíme v přímém přenosu. Film je to občas velmi smutný, směřující k tvrdému konci, místy prosvětlený okamžiky naděje. Příběh je provázený krásnou hudbou, Evženie je půvabná, Louise nádherná...od první, do poslední minuty mě film zaujal, takže tvůrkyním rád odpustím, ten vykonstruovaný konec. Muži by ho nahradili realistickým...takže drsným závěrem. I proto dává smysl, že jde o ryze ženský projekt. Všechno špatně končit nemusí. (05.07.2022)

Bál šílených žen je dobové drama, které se týká poměrně zajímavého, a pro mě skutečně atraktivního tématu, respektive se odehrávalo v prostředí, které ve filmech žeru, jenže ve výsledku se pro mě místo silné zážitku jednalo o skutečně nezáživnou podívanou, která svého potenciálu nedosáhla ani z poloviny, co mohla. Rovnou tedy pominu tu duchařskou linii, která tu prostě jen pro jistý vývoj být musí, nicméně její funkčnost je naprosto nulová, zkratkovitá, nedomyšlená, no zkrátka se k ní nemám ani chuť vyjadřovat. Podstata tohoto filmu pro mě každopádně spočívala ale naštěstí jinde, a to v dění v prostorách ústavu, ovšem ani v tomto ohledu nejsem nakonec vůbec spokojený, jelikož jednak naprostá většina přítomných pacientek byla zcela zdravá a umístěny tam byly spíš jen ze sobeckých rodinných důvodů, no a tomu pološílenému menšinovému zbytku tu pak nebylo umožněno dělat jakékoliv rodeo, takže se tu vše odehrává v poměrně poklidném duchu, plném porozumění a pomoci, bez nějakých výrazných dramatických výstřelků, či incidentů, a to nehledě na fakt, že alespoň ono samotné prostředí mohlo být díky dané době vykresleno daleko nekompromisnějším, syrovějším a špinavějším způsobem, což se též ovšem nepovedlo, prostě prvotřídní vizuální nuda. Postavy pak sice patřily k tomu lepšímu, co Bál šílených žen nabízí, nicméně i ony působily vesměs spíš vlažnějším dojmem, jelikož žádná z nich neměla prostor pro větší divácké zaujetí, či získání si empatií, což jinak ale platí i pro též slušný casting, když ale není příliš co hrát, tak těžko se můžeš dočkat uznání. Navíc zde po celou dobu tvůrci usilují o emoce, které se ovšem stejně jako většina věcí v tomto filmu také míjejí s účinkem, a co se týče závěrečné pointy, tak tu už jen považuji za vyvrcholení tvůrčí nenápaditosti a slabosti. Ten film měl zkrátka velký potenciál zaujmout a bavit, jeho zpracování nicméně celou tu látku nekompromisně zazdilo a pro mě se tak překvapivě nejedná bohužel ani o průměrný filmový zážitek. (07.09.2024)

Dve hodiny trvajici historicke drama. Ve filmu uvidite skutecnou historickou postavu - zakladatele francouzske neurologie Jean Martina Charcota, ktery je zde licen jako kruty vedec. Nejprekvapivejsi vyvoj ma zapskla vrchni sestra Genevieve. Reziserka venuje pozornost hlavne obrazove strance, hlavne nasviceni. Pusobive zabery prirody, kompozice veci na stole. Nektere dejove linky se nedotahly a rusive pusobil  motiv duchariny. Navic duchy vubec neuvidite. (16.12.2021)

Dílko bezesporu k zamyšlení, někdo by mohl říct dnes je jiná doba, nepáí se čarodějnice, do blázinců se zavírají jen ti nebezpeční a opravdu nemocní a jistě se s  nimi slušně zachází, už nejsme ve středověku nebo v roce 1885. No nevím, nikdy tohle nebylo dobou a lidé si dokáží velmi ubližovat v jakékoliv době a ano i dnes se to děje, jen s jiným pozadím, už ne tak historickým, jako že se nás to netýká. Někteří hloupě chtějí pomáhat medvědí službou, jiní závidí a další si chtějí udržet svou opojnou a zvrácenou moc, doba je jiná, prostředky modernější, ale člověk je stále stejný... (01.10.2021)