Vozka smrti

Ve Švédsku jsem se čirou náhodou dostala na seminář přibližující švédskou kinematografii zahraničním studentům. Výklad byl doplněn ukázkami ze "zásadních děl": z Vozky smrti – němá éra a Lesních jahod – Bergman (Lesní jahody se zčásti natáčely v Lundu, kde se konal i seminář, proto padla zrovna tato volba). Nakonec se promítala kompletní Láska je láska – současnost. Vozka smrti byl i tak trochu varujícím snímkem pro Švédy holdujícím alkoholu. O tom, že Švédi jsou na tento film vážně hrdí, svědčí i to, že asi za týden po semináři dávali film v televizi (odpoledne!) a já jsem ho tak aspoň mohla zhlédnout celý. Ač jsem dá se říct ignorant němého filmu, u tohoto filmu jsem odhodila předsudky a dočkala se tak nebývalé podívané. 21.2.2007 (21.02.2007)

Letos má LFŠ šťastnou ruku na muzikanty k němotám – B4 sice nebyli tak kongeniální jako den předtím Tomáš Palucha u Häxan(u), ale ani si z toho nedělali koncert s doprovodnými obrázky, jak se zhusta stává. — K samotnému filmu těžko dodat něco, co už by nebylo stokrát řečeno; úplně stoprocentní osobní zásah to pro mě nebyl, ale musím říct, že ta „naivně mravoučná“ rovina se mě dotkla víc, než jsem čekal a než by bylo třeba před deseti lety možné, a že to je po tolika stránkách (mnohočetná flashbacková a přesto dokonale čitelná struktura, herectví, svícení, dvojexpozice a vůbec vizuálno – v restaurované kopii na velkém plátně pastva pro oči) (nejen) na svou dobu tak dotažené, že tomu ten plný počet nejde nedat. (01.08.2017)

(1001) Ani po delší době od shlédnutí Vozky smrti stále nemám jasno, co o něm chci vlastně napsat. Ale mám pocit, že něco bych napsat měla, což je také důvod, proč dávám čtyři hvězdičky a ne tři. Obrazová stránka fantastická, děj aspoň neruší, k symbióze ale nedochází. Že bych viděla nějakou agitku, to jsem pocit neměla, možná částečně proto, že dopadnout jako vozka a chodit průhledná po ulici sbírat duše mrtvých mi přijde jako docela lukrativní zaměstnání. (14.07.2009)

Občas si říkám, že jsem k těm němým filmům příliš neshovívavý, ale když pak jednou za čas narazím na ty opravdové klenoty, nestačím se divit, čeho už v té době byli někteří filmaři schopni. Proto si tedy neodpustím a Sjöströmův slavný film spíše zkritizuji. Vánoční koleda v alkoholové verzi by byl určitě zajímavý a originální příběh, jeho zpracování je ale pro mě od samého počátku neskutečně toporné a unylé. Většina scén se odehrává ve statických celcích, maximálně polocelcích, a co hůř, téměř celou dobu vlastně jen jedna postava říká něco postavě jiné. Namísto toho, aby Sjöström emoce postav odvyprávěl obrazem (ano, ta tisíckrát opakovaná lež o tom, jak tvůrci němých filmů museli umět vyprávět obrazem a nemohli se spoléhat na dialogy), nechá diváka číst úmorné množství mezititulků a dynamiku snímku tak ještě více degraduje. Je to škoda, protože atmosféra i příběh by ve svižnějším a živějším podání jistě fungovaly i dnes. Takhle je pro mě tenhle legendární němý film spíše nudným zklamáním. 4/10 (27.11.2018)

Viděl jsem kolorovanou, 106 minut dlouhou verzi s úžasným hudebním doprovodem, u kterého jsem nebyl schopen určit, jakými nástroji byl dosažen. Scény s vozkou jsou úžasné a potkat toho koně na ulici, tak mě asi klepne (mám dojem, že některé záběry s ním byly natáčené jinou rychlostí, takže se kůň nepohybuje plynule, ale trhavě...). (03.03.2009)