Vozka smrti

Nějak se mi nedaří pochopit, jak je možné, že se tenhle snímek neobjevil v publikaci "101 hororů, které musíte vidět, než zemřete". Naprosto by si zde zasloužil místo, protože atmosféra, která je zde prezentována, je opravdu neskutečně temná. Jedná se o prapředka temných hororových filmů, naprosto skvěle se pak může skvět vedle takových kusů jako "Kabinet doktora Caligariho" nebo "Upír Nosferatu". Jsem rád, že jsem se o snímku přesto dověděl a že jsem mohl sledovat ty nádherné záběry, protože dvojexpozice snad ještě nikdy nebyla dokonalejší. Vstávání duše z těla, kdy tělo stále leží, to prostě vypadá dokonale. Zajímavý styl vyprávění - retrospektivní s hlubší retrospektivou - jen potvrzuje význam a jedinečnost tohoto švédského kusu. (31.01.2014)

Mááástrpííís...:-) Skutečně jeden z vrcholů němé éry, pro mě určitě... Brilantně natočená duchařina o smrti, životě a především naději... Vozka smrti je skvělým způsobem vyprávěná legenda o Davidu Holmovi (hraje ho sám Victor Sjöström), který čelí údělu hříšníků, jenž, vydechnuvší v poslední okamžiky roku, musí se ujmout otěže vozu a celý následující rok s ním jezdit světem a sbírat duše zemřelých. Sjöström si s naprostým přehledem dokázal poradit se složitou strukturou příběhu, dokázal ukočírovat všechny flashbacky a flashbacky ve flashbacích..:-) Film sám o sobě má totálně pohlcující atomosféru a pokud budete film sledovat se stejně depresivním soundtrackem jako já, je o zážitek postaráno... Tímto filmem se k "dokonalosti" (v mezích možností němého filmu) dovedla i metoda dvojexpozice, které filmaři sice využívali už dříve, ale tady našla perfektní využití. (11.07.2006)

Mám ďaleko k tomu, aby som sa pokúšal o nejaké quasiodborné hodnotenia a rozbory. K spokojnosti mi postačuje, že som 101 ročný a 93 minút trvajúci nemý film bez problémov dopozeral. Oceňujem dobrú prácu pri jeho reštaurovaní. Viacero epizód, či hereckých prejavov vzbudilo môj záujem a rešpekt. Bohužiaľ celá melodramatická línia s armádou spásy a bojom proti alkoholizmu presiahla mieru mojej tolerancie. A keď k tomu pridám hudbu, ktorá v niektorých momentoch výrazne rušila celkový dojem, nemôžem dať tomuto pomerne slávnemu filmu viac, ako tri hviezdičky. Som rád, že sa mi podarilo splniť jeden zo starých dlhov z doby, keď som väčšinu filmov sledoval vo filmovom klube. (18.02.2022)

Vo Vozke smrti sa odrážajú oba smery, ktorými sa hneď od počiatku začala uberať kinematografia. Lumierovsky realizmus a Meliesovsky iluzionizmus. Vozka je mix sociálnej drámy (realizmus) a fantasy hororu (fikcia) a napriek tomu dokonale funguje. Možno preto, že fantasy bájka je myslená ako podobenstvo. Na nemých filmoch ma baví, že okrem uznania tvorcom v oblasti technického vývoja môžeme pri skutočných klenotoch tohoto obdobia sledovať aj objavovanie háklivých spoločenských tém pre kinematografiu. V tomto prípade je to o to vzácnejšie, že tématika alkoholizmu je spracovávaná dodnes oveľa menej, akoby si podobný spoločenský fenomén zaslúžil. Alkoholizmus je tu zobrazený vo všetkých štádiách, od domáceho násilia, cez osamelosť až po zatrpknutosť a deformáciu osobnosti. Film je aj geniálne napísaný a vystavaný, sledujeme niekoľko dejových línií, pri ktorých sa z jednej dostávame prostredníctvom retrospektívy do ďalšej a popri tom sledujeme rozprávanú legendu. Postupne sa táto mozaika začne skladať do pevne previazaného a premysleného celku a končí silnou katarziou. Pre mňa je Vozka smrti možno emocionálne najsilnejší film nemej éry. Taktiež ma baví v takto starých filmoch objavovať scény, ktoré boli inšpiračným zdrojom pre mnoho slávnych filmov, v tomto prípade som si takmer istý, že Kubrick pri sekerovej scéne v Shining vedel, odkiaľ opisuje. (28.02.2013)

Sledováním tohoto filmu, jakéhosi předstupně k Ingmarovi Bergmanovi, jsem se dostal na kinematografickém levelu Beginner minimálně už na takových 6 %! Zároveň mohu letos říct, že jsem viděl více než sto let starý film... anyway, tato půvabná záležitost s určitými rysy a poselstvími dickensovské Vánoční koledy je po formální i obsahové stránce naprosto uhrančivá. Hlavní postava, která by měla po smrti nosit více betonových kvádrů připoutaných k řetězu nežli Jacob Marley, se svou nesnesitelností ovšem nevyrovná nebohé naivní sestře s nápisem SLUM na klobouku, u níž se nezištná a bohulibá dobrota trochu překlápí do magorství, které páchá více škody než užitku. Ovšem tohoto moralizující patosu je v němém filmu trochu třeba; zvlášť, když v kontrastu s parádní duchařskou - a ve své době formalisticky experimentální - atmosférou a drsně sociální rovinou nikterak nepřekáží. Máme tu začátek ledna a možná přitom opět jeden z největších osobních filmových zážitků roku doprovázený výtečnou a vhodně zakomponovanou hudbou. (09.01.2024)