Vymítač ďábla: Znamení víry

Vlastně lepší než jsem čekal. Našlánuto to mělo na docela dobrý průměrný tři, ale pak scénáristům (pravděpodobně pod výhružkou zprznění svým hado-pyjem) musel asi začít našeptávat Pazuzu, protože jinak si nedovedu vysvětlit ten zcela iracionální a klišoidně levnej twist s Ellen Burstyn a pitoreskní závěrečnou scénu, která vypadala jak kdyby byla napsaná ve stylu "Ještě máme 30 vteřin, co tam dát třeba tohle?". Nezmiňuju ani (vlastně zmiňuju, ale to je spíš problém jazyka) zcela úchylný nutkání v posledních cca 30 minutách dát do scénáře asi tak 728371637x zvolání "Ježíši!", jež si nedovedu vysvětlit jinak, že nám tvůrci chtěli tohle (v hebrejštině mimochodem poměrně dost libozvučné) jméno zcela zhnusit (opět další důkaz mé teorie, že v tom má pařáty Pazuzu). Námět síly víry super, ani celej koncept příběhu není vůbec k zahození a kdyby se z toho ostřihalo tak 90 minut, mohl to bejt super kraťák a pocta původnímu filmu. 1,7. (04.01.2024)

Kurva, Greene, možná jsem jedinej, kdo ti tvoje dušičky nehatil, byť chraň mě Bůh, nehledal chyby nebo mizející nesrovnalosti, a možná tomu konfiguroval fakt, že jsem na fastfoodový slashery ujetej, ale tady to opět zavinil někdo jiný, protože nechci vyvěšivat Greenův ksicht na plakát, s podtitulem “živého či mrtvého”. Vymetač indických kobercových démonů (1973), se stal v hororovém světě něco jako kult, který dokáže mrazit doteď. Pak jeho “zástupce”. Ono, chtělo by to zapnout plyn, ale kdo si dnes může dovolit splácet si topení. Největší zátěž, co se musí ve filmovém světě snášet je, že Holému Údovi dochází nápady, a oživování starých a zaběhlých sraček, sorry značek, škodí úplně každému, protože do ruk to dostane nějaký tuctový fušér, co nemá bůhvíjaké ambice, zápal a chuť tvořit umění, a můžem uvažovat, z jakého rychlokurzu patlal vyšel. Nemá to žádné kreativní znaky, posedlé vykroucené hlavy holčiček nemají žádné herecké nadání, nedostaví se žádné husí kůže, je to nesmyslně naivní a hloupoučké. Jásonovy Bludné domy, doufám že se nepustěj do Pátku třináctého, když už jsme u oživování starých značek, které Universal pokouší zkurvit už o veteránů Frankensteina, Drákuly, Mumie a další. Nechodím do kina, zálohovat klasiky nejméně padesátkrát, a zavřít okna i dveře, a nenechat si to vzít! Víme, že mockbustery už léta jsou dominancí The Asylum, ale štafetu si bere Blumhouse, a Universal, super. A poučení na závěr, posedlej se nezavírá do cvokáren! Ty vypíchnuté oči staré báby, to někdo odkazuje na Jen Bůh odpouští? #odpadnísklizeň [2023] (28.10.2023)

// Greenovy dřívější filmy mi celkem seděly, halloweenskou trilogii jsem ale vynechal a po Znamení víry tuším, že jsem udělal dobře. Takhle totiž vypadá definice rutinního hororu, kde se všechno tak nějak děje, protože musí, ale ve výsledku to nepřenáší na diváka vůbec nic. Bohužel je to ale zároveň sequel k jednomu z nejuctívanějších žánrových filmů všech dob, kterému se Znamení navíc snaží skládat různými způsoby poctu, přitom ale dělá všechno uměleji a ošklivěji. Takže chápu to znechucení. Nicméně budu fér, prvních 40 minut celkem šlape a dokonce se v nich daří budovat i nějakou atmosféru, film má pár zajímavých nápadů a Leslie Odom Jr. je podle mě skvělý herec, který by si zasloužil lepší role. Do kytek to jde až v té zbylé polovině, nakonec teda za mě 5/10 s odřenýma ušima a snad se Friedkin opravdu vrátí jako duch, aby Greena po nocích zaslouženě strašil. (10.10.2023)

Smiešne skupinové scény sa pomaly stávajú rukopisom hororových filmov Davida Gordona Greena. Prakticky to isté, ako jeho druhý Halloween (len tu nie je tá scéna s davovou psychózou, preto nie 1*). Začiatok v pohode, potom zostupná tendencia, sterilnosť a neskôr sebaparódia. Prostredné dejstvo nedokáže pracovať s gradáciou - je len odďalovaním finále, ktoré je sklamaním, a aj tú jedinú potenciálne pôsobivú scénu zabije zlými trikmi a následným náboženským blábolením a pokusmi o nolanovský monológ. Záver trapas. 30% (21.11.2023)

Jediné, v čom nový Exorcista vynikal nad priemerom, je vizuálna stránka a herecké obsadenie hlavnej dvojice. Ich vzťah bol dostatočne uveriteľný na to, aby som otcovi posadnutej Angely prial, aby svoj boj dotiahol do konca. Pri hororoch je pritom stotožnenie sa s postavami pomerne dôležité, inak divákom na ich osude nijak nezáleží. Aj preto mi takmer 2-hodinová stopáž, v ktorej sa značná časť priestoru venovala budovaniu vzťahov, príliš neprekážala. V každom inom ohľade ide však o rutinný priemer až podpriemer. Atmosféra strachu je minimálna, nostalgia nefunguje a záverečný exorcizmus bol nesúrodým chaosom. 4/10, viac v recenzii. (10.10.2023)