Cenzorka
Obsahy(1)
Věznice číslo 74 v ukrajinské Oděse je místo, kde si svůj trest za vážné zločiny odpykává více než 100 žen. Jednou z nich je i Lesja, těhotná mladá žena, která je odsouzená na sedm let za zločin z vášně. Její dítě se tak narodí za mřížemi, na místě, kde se s ním bude moci potkávat jen jednou za čas v oddělené části věznice. Pokud vězenkyně nedokáže pro svého potomka sehnat domov do jeho třetích narozenin, bude umístěný do ústavní péče. Lesja si tak musí zvykat na vězeňskou rutinu, mateřství i obtížný boj o budoucnost svého potomka. V mistrovsky vybalancovaném mixu dokumentárního portrétu a sociálního dramatu se prolínají osudy různých vězenkyň a rutina oddané dozorkyně Iriny, která má na starosti předávání dětí do ústavní péče. Slovenský režisér Peter Kerekes je pečlivým pozorovatelem výrazného prostředí i vnímavým posluchačem pohnutých životních příběhů z místa, kde vidina svobody připomíná jen barevnou tapetu na zdi. (Artcam Films)
(více)Videa (1)
Recenze (30)
Krasne vyplnene zadanie toho, co chcel Kerekes natocit. Mam s tym vsak problem v tom, ze to je uplne mimo mojho vnimania kinematografie. Nenudil som sa, ale absolutne ma to nedokazalo strhnut na akejkolvek urovni. Na druhej strane ocenujem silnu autentickost, skvele herecky aj vypovednu hodnotu. Festivalova cielovka bude velmi spokojna. 6/10 ()
Naprosto skvěle zpracovaný námět z ponurého prostředí ženské věznice v ukrajinské Oděse. Tam se běžný člověk nepodívá každý den a ani o to nijak zvlášť nestojí. Slovenský režisér Peter Kerekes dokázal perfektně prolnout dokument s filmovým pojetím, přičemž výsledek jeho snažení je pro mě až překvapivě poutavý. Těch matek odpykávajících si trest za těžké zločiny mi zrovna moc líto nebylo, ovšem děti zde narozené jsem opravdu litovala. Charakterově mě pak velmi zaujala dozorkyně Irina, která se v poměrně hojné míře zabývala cenzurou vězeňské korespondence. (85%) ()
Dokumentárne ladené dielo, ktoré nevie či chce byť dokumentom či aj hraným filmom. Ja ho chcem považovať za dokument, lebo predostrie pred diváka veľa protagonistiek, ktoré vypovedajú pred kamerou čo strašné urobili + ukazuje ako trpia keď nie sú so svojim dieťaťom. Ako celok však snímka nedokáže strhnúť, má kolísavé tempo kvôli kostrbatému príbehu kde nie je jasné či sa bude venovať viac Irine či Lesji. ()
Remeselne kvalita, nedá sa veľa vytýkať. Obsahovo ma to však nechalo chladným - ani jednej postave sa tu nedostaneme pod kožu. Divákovi sú podávané iba tie najzákladnejšie informácie, pričom odstup, ktorý je napr. u Ulricha Seidla sofistikovaným autorským zámerom, tu pôsobí pomerne samoúčelne. Nehovoriac o tom, že už niekde v polovici stopáže sú všetky karty rozdané a až do konca to ničím neprekvapí. ()
Povedeně zpracovaný vhled do života vězeňkyň – matek, od těhotenství, porod až do tří let věku dítěte, kdy se rozhoduje, zda matka dostane podmínku, aby se mohla starat o dítě. Automaticky se to nestává, jak se zklamaně přesvědčí jedna z nich. Pokud se nenajde někdo z blízkých, kdo by vzal dítě k sobě, odchází do sirotčince. Každodenní rytmus věznice, kontrola korespondence a důvody proč jsou ženy zde. ()
Galerie (9)
Photo © Filmtopia
Zajímavosti (2)
- Režisér sa rozhodol natočiť autentický pôrod mimo väznice po dohode s rodičkou. Prvá verzia sa natáčala za zatvorenými dverami, pripadala mu však neautentická. On sám sa vyjadril, že sa rozhodol zapôsobiť na diváka šokom. (lemonova)
Reklama