Marcel, ulita s botami

Byla jsem na tu roztodivnost dost zvědavá, ale bohužel. Příběh nenabídne víc, ale méně, než člověk očekává po shlédnutí traileru, takže 90 minut není čím omluvit než zalíbením v povrchním rozpatlávání prvotní esteticky celkem originální roztomilosti. *** U osmiminutového kraťasu by divák snáze rezignoval na otázky, které ale u celovečeráku padnout musí, a po jejich položení se ukáže, že film neměl větší ambice, než bez promýšlení odpovědí vyždímat jeden roztomilý emotivní nápad nekonečným protahováním a variováním do mrtě, aniž by si dal práci s rozvinutím pozadí, vysvětlením poněkud bizarní situace, nebo s nějakou hloubkou příběhu, ať už toho mušlího, nebo lidského. *** Otřepaná klišé o chuti do života, odvaze k životu, strachu ze změny, o odchodech, rozchodech, otřepáních se a nových začátcích se tu demonstrují v rádobyroztomilých skečích, v kterých se ale člověk nesmí moc šťourat, takže se mu mohou celkem brzy začít zajídat. *** Existenciální momenty maličké opuštěné mušle v lidském příbytku se nijak nerozvinou, jak se vůbec stane, že komunita mušlí (nikoli skořápek přivezených lidmi z dovolené, ale živých mušlí, které potřebují jíst a spát, mají děti, postupně stárnou a umírají, a navíc pocházejí z různých prostředí a mají mezi sebou jazykové a kulturní bariéry, jak se někde letmo utrousí) žije pohromadě v lidském obydlí, jak dlouho, proč, se nijak neosvětlí. A co mezi nimi dokonce dělají oživlé keksy, buráky, tužky nebo menstruační tampony (sic!), to už je jen taková bonusová zbytečná otázka na závěr.  *** Nakonec mi z toho nejsilněji zůstala vlastně hořká pachuť, když jsem pochopila, že autor je takovým věčným režisérem jednoho nápadu, který nedokáže ani lépe rozvinout, ani opustit, protože tři kraťasy o Marcelovi udělal postupně v letech  2010, 2011 a 2014 a celovečerák upatlal v roce 2021, a mezitím nenatočil skoro nic. Takže ta neschopnost rozhoupat se a v životě se posunout, s níž bojuje filmový dokumentarista Dean i maličký Marcel, je nejspíš autentická a film je spíše - ať už chtěnou nebo nechtěnou - autoterapií než svrchovaným uměleckým počinem, což mi sympatie k němu nijak neposiluje. *** (Ve Zde s R.) *~ (06.07.2024)

Doják roku. Pochybná kategorie nicecore dostala svou pomyslnou odnož cutementary. Mix fiktivního dokumentu, roztomilého vyprávění o překonávání strachu, ale i pojednání o absurditách a nicotnosti online slávy stojí cele na bedrech originálního titulního hrdiny. Marcelovi, který je malá ulita s botkami, vyloženě vdechla život a duši důmyslná stop motion animace, provedená s až obsesivní péčí věnovanou roztodivným detailům. (06.01.2023)

kouzelně roztomilé, nebo možná roztomile kouzelné, nicméně divák tomu musí jít hodně naproti a být na Marcela správně naladěn. To sem já tak úplně nebyl. Nemůžu sice říct, že bych se vyloženě nudil, ale počítám že by mě to bavilo podstatně víc a mělo to pro mě větší přidanou hodnotu jako kraťas ze kterého koneckonců mušlí celovečerák vychází...60% (17.08.2023)

S očakávaniami som pretrpela nekonečných 90 minút a môžem úprimne povedať že táto škebľa mi išla na nervy celý ten čas. Očakávala som rozkošný a dojemný príbeh s neodolateľnou hlavnou postavičkou. Ale nie. Nechutná jednooká vec, z rôznych uhlov pripomínajúca verejnosti menej dostupné časti ľudského tela, navyše s uši píliacim dabingom ma presvedčila o tom, že najlepšie miesto pre Marcela by bolo na spodku podrážky. (11.06.2024)

Chcela som, aby sa mi to páčilo. Vzhľadom na hodnotenia a recenzie som asi čakala viac. Bolo to moje prvé stretnutie s Marcelom mušličkou, no nejako zvlášť ma film nezaujal, nepobavil a ani nedojal. Pôsobilo to amatérsky a ani po vizuálnej stránke nebolo čo obdivovať. Cení sa však snaha prísť s niečím novým a aj niektoré dialógy boli fajn. Môj kandidát na Oscara to ale nebude. (05.02.2023)