Kapitán Volkonogov uprchl

Nechal som sa zlákať vysokými hodnoteniami, ale akosi som tomuto filmu neprišiel vôbec na chuť. Scenár bol síce fajn, ale to spracovanie bolo na môj vkus také mdlé, bezemočné a ťažkopádne. Celkovo mi to dobové prostredie predvojnového Leningradu plného propagandy a exekúcie bolo poriadne nesympatické, a o strohých dialógoch ani nehovorím. Typická severská chladnosť je nič oproti tejto ruskej mrazivosti... (18.09.2023)

Ne, že bych ve snímku nenašel nějaké ty nedostatky, byly přítomny, ale já jsem na to kašlal stejně jako major Golovňa (jen ne tak krvavě), protože pro mě tentokrát zvítězila myšlenka nad hmotou. Období stalinských čistek muselo být příliš silným zážitkem i pro otrlé povahy, a kdo si nevypěstoval pořádnou paranoiu, ten ho nezažil. Tvůrcům filmu se podařilo své dílo prodchnout dokonale syrově bezútěšnou atmosférou, kterou zasáhli kupodivu i mě, a způsobili mi tak krajně nepříjemný zážitek. Abych nikoho nezmátl, musím vysvětlit, že je v tomto případě termín "nepříjemný zážitek" míněn jako pochvala. Byl jsem vtažen do děje, který přinášel jednu ohavnou zkušenost za druhou a nedával mi žádnou pauzu na vydechnutí. Místní splašené sykavky mě zřejmě označí za Putinova apoštola (nebo něco na ten způsob), ale mě tento ruský snímek mocně zaujal a zařadil se u mě k podobně intenzivnímu Dorogije tovarišči (2020). Musím taky napsat, že souhlasím s tím, co ve svém komentáři / recenzi napsal verbal, a jen bych na to konto dodal, že mám pocit hraničící s jistotou, že mi současné "demokratické" trendy sice dovolují svobodně projevit svůj názor, musím být ale připraven na to, že ponesu následky. V současné době se přepisují knihy, v nichž byl použit nepovolený jazyk a myšlenky, vbrzku tedy očekávám jejich pálení a myslím, že mi bude úplně jedno, jestli u toho bude lůza mávat vlajkou rudou s nářadím nebo rudou s bílým středem a svazkem paklíčů. Já stejně pevně věřím v to, že EU dokáže ty symboly nějak "demokraticky" nakombinovat, aby si všichni přišli na své. No, snad se už nedožiju doby, kdy bude lidi za projevení vlastního názoru čekat setkání s Míšou. / Poučení: Lepší kulka v hlavě než TBC na plicích. (07.11.2023)

„ŘEKNI: ODPOUŠTÍM TI!“…  Vovku přestalo bavit vyslýchání nevinnejch občanů a protože chtěl jít do nebe… Příběh o cestě za odpuštěním, která je trnitá stejně jako ten systém. Dějově úsporný, rusky drsný. Dobrej festivalovej film, kterej ukazuje, že Rusko je v podstatě furt stejný… /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Kvůli nasazení filmu do programu 56. ročníku Karlovarského filmového festivalu protestovali ukrajinští filmaři. 2.) Thx za titule „Piorun“. ///                         PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  *  NAPĚTÍ  * (30.09.2023)

Veľké stalinistické čistky a priestor pre tých bez svedomia. A len výnimočne sa nejaké svedomie prejavilo a o takom človeku je tento film, ktorý podľa mňa zbytočne zasahuje až do absurdity. Privítal by som viac reality, pretože tá sama o sebe bola výnimočne krutá a bolestivá. Preto nerozumiem, prečo tak ťažké obdobie potrebujeme popretkávať čiernym humorom. Dostali sme tak nakoniec príbeh o vykúpení, kvapku thrilleru a filozofické pojednanie o vypínaní a zapínaní svedomia bez jednoznačnej odpovede. (26.07.2023)

Kapitán Volkonogov sice ještě nebyl k smrti odsouzený, přesto uprchl - a dobře udělal. Tenhle snímek vyvolal už před začátkem festivalu kontroverze, částečně byl totiž sponzorován ruským ministerstvem kultury. Samotný obsah by však měl jeho zařazení ospravedlnit - příběh se totiž vrací do roku 1938, období předválečných stalinských čistek, jež paralyzovaly celou ruskou společnost. Volkonogov (v uhrančivém podání Jurije Borisova, kterého karlovarští fanoušci mohli chválit už loni za Kupé č. 6) je dobře pracujícím členem vojenské policie, přesto je odsouzen k popravě. Na poslední chvíli uteče a pod tíhou svědomí se rozhodne hledat odpuštění u těch, jejichž blízké pomáhal vraždit. Všeprostupující paranoia společně se sebezáchovnou otupělostí však vede k hluboké společenské mizérii, prorůstající každým jedincem. Lidé hledají ve státu jistotu, potřebují věřit tomu, že to, co se děje, dává nějaký smysl; paralely se současnou situací jsou tedy více než patrné, jak ostatně podtrhuje i u titulků použité moderní zpracování ruské lidovky. Film je místy absurdní v duchu Ztratili jsme Stalina či Chrustaljove, vůz!, nesklouzává však k vyložené vtipnosti - pouze si dobře uvědomuje, že tehdejší dění bylo tak mrazivě nepřirozené, že není možné jej podat zcela vážně. Takhle by dnes mohlo vypadat Unaveni sluncem, kdyby se Nikita Michalkov nezbláznil a umírnil svou kdysi poetickou duši. (05.07.2022)