Spolu

„Každý rodič občas lásku přehání a děti zase bývají k rodičům nefér. A ani tam není potřeba ta nemoc,“ vysvětlovala Veronika Žilková pochopitelnost filmu i pro publikum, jež se v rámci rodiny s poruchami autistického spektra potýkat nemusí. Ale stačí to na opravdu dobrý snímek? Více zde. (03.10.2022)

Několikrát jsem měl chuť film vypnout. Sledovat postiženýho Kozuba, který je postižený už tak jako tak (mám ho rád, ale podobné pitvoření je jeho denním chlebem), mi moc zábavné nepřišlo. Asi jako kdyby Jim Carry hrál roli retardovaného chlapce a hrál ho stejně jako Ace Venturu. Ale film jsem zvládl dokoukat a jsem za to i rád. Vydržel jsem sledovat díky Kamile Janovičový, která vypadá trochu zvláštně, ale vždy má své kouzlo. A že jsem dokoukal jsem rád díky tomu, že jsem se dozvěděl, co se v rodině stalo v minulosti. Ta jediná scéna byla dost silná. (20.04.2023)

Mě je toho filmu líto. A hodně. Hrozně rád bych mu dal vyšší hodnocení, protože se snaží o něco, co z naší kinematografie vymizelo a je to obrovská škoda (psychologická dramata), ale fakt mám problém tomu dát víc, když je to celé tak vykonstruované. V základu to má solidní rozjezd, ale jeho vedení je skutečně slabé. Jediná opravdu silná scéna je ta, kdy se konflikt mezi matkou a dcerou vyhrotí na maximum, protože tam to opravdu funguje a já po tom naivně začal doufat, že tomu krk zachrání závěr. Jenže to se nestalo, je umělý jako všechno ostatní - SPOILER happy end bez ukázání toho, jak k němu došlo... KONEC SPOILERU Špatné je to i s filmařskou stránkou, která strašně připomíná primácké televizní seriály a chybí ji tak větší cit, propracovanost a zápal. Takhle prostě působí unyle. Ne nudně, atmosféru to má, ale člověka při sledování často napadne, že šlo mnoho scén natočit lépe (třeba tu, kde Michal jakože řídí auto a vyřvává do ulice - s dvěma třemi záběry na reakce kolemjdoucích, kteří tam opravdu jsou, by to bylo určitě lepší). Herecké výkony jsou kapitola sama o sobě. Všichni se snaží. A snaží se opravdu hodně. Opravdu, opravdu hodně. Ale nejpřesvědčivější je Kozub (což pro mě není překvapení, vím, že je skvělý herec, ale postupně se zabil tím, že hraje jen komediální role) a ten zbytek dost zaostává. Žilková ne tolik, ta má své světlé momenty, ale Janovičová mi přišla dost průměrná a o zbytku (Němec, Kopta) ani nemá smysl mluvit, protože ten první nemá co hrát a ten druhý hraje mizerně mizerně napsanou postavu, která je vlastně k ničemu a její existence by potřebovala větší opodstatnění. A přitom autistu to má pojatého opravdu přesně, ten příběh v sobě skrývá sílu, dobrý nápad i psychogii, ale neustále si ubližuje tím, jak vše jen načrtne a bojí se vše víc podat. A co je asi nejhorší, v tomhle podání by Spolu klidně mohl být jen televizní film Primy. Lepší 2* (30.03.2023)

Český Rain Man se docela povedl. Kdo sleduje Štěpána Kozuba zejména v rámci jeho skečů ve Třech tygrech dobře ví, že on se na retardované jedince téměř specializuje. Jedna z jeho oblíbených figur je ta šilhající a šišlavá postava v lentilkovém sáčku. S takovouto průpravou bych skoro řekl, že pro něj bylo snadné ztvárnit roli autisty Michala. Pro jiné herce by to možná byl nepřekonatelný oříšek. A ztvárnil ho na jedničku. Jeho matku hraje Veronika Žilková a mně strašně štve, že u ní jsou to takové záblesky toho co umí v té šedi kolem ní. Mezi dost často špatnými rolemi i neustálými prapodivnými výstupy v bulváru se zničeho nic objeví v něčem takovém a vysekne tam skvělou roli starostlivé mámy, která svojí lásku kompenzuje vyčerpáním až na samotnou dřeň. Její role byla poctou všem těm rodičům a hlavně mámám samoživitelkám, co s neskutečnou obětavostí pečují doma o své milované bytosti, protože dobře vědí, že v ústavu by se jim taková péče nedostala. Zároveň té extrémní péči, kterou si přístup k takovým lidem vyžaduje  obětují naprosto vše. Své osobní životy, své síly ubývající s každým dalším rokem jak nezadržitelně stárnou. A nad tím vším se klene ta nikdy pořádně nezodpovězená a o to hrozivější otázka - co s ní, nebo s ním bude až tady jednou nebudu... Kdo se o ně postará? Smekám před takovými rodiči a člověk by si to měl uvědomit vždy, když jeho omladina nefunguje dle jeho představ a on si zoufá, že si to tak nějak kreslil před jejich početím jinak. My co máme normální děti si nemáme nač stěžovat.  Kamilu janovičovou jsem mám dojem viděl poprvéa také do filmu v roli Michala, která chce pro rodinu to nejlepší, ale volí k tomu šílené prostředky zapadla úžasně. První půlka filmu je koncentrovaná deprese, v té druhé se začne konečně něco dít. Co bych filmu vytkl je nějaké zásadnější napětí, nebo absence nějakého většího dějového zvratu. Na stranu druhou když to dokoukáte, tak jste vlastně rádi, protože téhle už tak traumatizované rodině byste další porci neštěstí fakt nepřáli. Film určitě doporučuji k vidění už jen proto aby si člověk vážil toho co má. Dávám za 3 zlomené špagety. * * * (30.04.2023)

Tyhle dvě slova se ve zdejších komentářích objevuje docela často, a abych řekl pravdu, mám na ně docela alergii. Ono to, ale nejde jinak. Ty slova zní: „promarněný potenciál“. Místo toho, aby se pánové Laňka s Müllerem zaměřili na vztah matky, jenž celý svůj život obětovala péči o postiženého syna a její dcerou, která se díky tomu cítí odstrčená na druhou kolej, všechnu pozornost věnují exhibování čtvrtého ze tří tygrů. Nic proti, Štěpán Kozub  je bezesporu talentovaný herec, ale už ho je poslední dobou moc a hlavně jeho „prosťáčka“ už každý viděl asi 100x. Velká škoda. Za mne dramaturgicky nezvládnuté……možná se tvůrci nechali zbytečně svázat tématem. A tak jestli bych měl zmínit alespoň jedno jméno, tak to je za mne rozhodně paní Veronika Žilková. (21.03.2023)