Spolu

Další potvrzení toho že češi neumí točit jiné filmy než trapné komedie (Troška a jemu podobní) nebo dramata o nefunkčnosti rodin. Nic jiného jsem snad za posledních 20 let neviděl (pominu asi 4 pokusy o něco jiného) + samozřejmě potvrzení toho že češi neumí hrát, protože i tady je velmi často cítit doslovné čtení scénáře, bez vlastního pojetí (musíš to říct tak jak to tam pan scénárista napsal) Někteří herci jsou sympatičtí a jiných už mám plné zuby (Žilková by už měla zmizet a věnovat se bulváru, hraní ji fakt nesedí) Hodnocení je nesnadné, kvality to má. (20.03.2023)

Kozub hraje výborně. Problém je trochu v tom, že takhle jako mentálně postižený se profiluje i skoro ve všem svém herectví. Žilková byla skvělá už v Zapomenutém světle, jenomže tuhle megeru co ztvárnila tady, známe i z jejího civilního vystupování. Takže se mi líbila jen Kopta coby bezskrupulózní hokynář a Janovičová, která je tu opravdu docela sexy. A samozřejmě ošetřovatelka Ryška, do takového ústavu by se asi nechal zavřít každý chlap. (25.05.2023)

Řekl bych, že pustit se do takového tématu, je hodně zavazující. Buď to bude perfektní a nebo to bude fraška. Tady se ale naštěstí dostavila spokojenost. Herecky to tu naprosto ovládla trojice Kozub, Žilková, Janovičová. U prvních dvou jsem to tušil, u Kamily Janovičový mě to hodně překvapilo. Přiznám se, že jsem jí dosud neznal. No a jelikož je kvalita tohoto filmu založena absolutně na hereckých výkonech, tak moc nevím, co bych víc vytkl. Velice solidní drama, které brouzdá na tenké hranici mezi vážností a vtipem, ale přesto si do konce udrží vážnou tvář. (17.10.2022)

Několikrát jsem měl chuť film vypnout. Sledovat postiženýho Kozuba, který je postižený už tak jako tak (mám ho rád, ale podobné pitvoření je jeho denním chlebem), mi moc zábavné nepřišlo. Asi jako kdyby Jim Carry hrál roli retardovaného chlapce a hrál ho stejně jako Ace Venturu. Ale film jsem zvládl dokoukat a jsem za to i rád. Vydržel jsem sledovat díky Kamile Janovičový, která vypadá trochu zvláštně, ale vždy má své kouzlo. A že jsem dokoukal jsem rád díky tomu, že jsem se dozvěděl, co se v rodině stalo v minulosti. Ta jediná scéna byla dost silná. (20.04.2023)

Režisérské duo Müller - Laňka si na první pohled ukouslo poměrně dost velké sousto, když se pustilo do příběhu jehož středobodem je člověk s mentálním postižením a ve výsledku to ustáli jen z části. Na jedné straně totiž mají výbornou Veroniku Žilkovou a podobně skvělého Kozuba, jejichž linka životem zkoušené, unavené, přesto stále odhodlané matky a postiženého syna funguje velmi dobře a nikdy nepřekročí hranici kdy by byla buď prvoplánovou dojičkou emocí, nebo naopak uječenou karikaturou. Na straně druhé je pak domů se navrátivší dcera Tereza, která má fungovat jako katalyzátor a hybatel děje, což ovšem funguje jen do určité míry. Divák se sice díky ní dozví něco z historie rodiny, ale její následná snaha vyřešit situaci kolem postiženého bratra (a v dobré víře tak pomoci matce) působí dost amatérsky a zjednodušeně, což má za následek, že finální dopad na diváka je prakticky nijaký. Celkem by mě zajímalo, proč se tvůrci rozhodli jít zrovna touhle cestou, je nicméně faktem, že se tím tak trochu střelili do vlastní nohy a shodili tím do té doby na české poměry nadprůměrné drama…70% (26.03.2023)