Spolu

Michal: "Mami, já jsem to vědel, já jsem to vědel!" Film stojí na troch hlavných postavách a nikto viac ani nie je potrebný, aby sme pochopili posolstvo príbehu. Ak máte v rodine niekoho s určitou mierou zdravotného alebo mentálneho postihnutia, do filmu sa plne vcítite. Vysoko hodnotím výkony všetkých troch hercov, Štěpán Kozub ma však v tejto úlohe prekvapil. On to nehral, tú rolu si užíval a dal do nej všetko, bez toho, aby pôsobil smiešne alebo neuveriteľne. Film, pri ktorom si uvedomíte, že ak ste sa zasmiali, v skutočnosti je za tým vážna chvíľa. (20.05.2023)

Docela solidní české drama, nicméně skvělý Kozub to vytahuje dost hodně nahoru. Nicméně nechápu, že přímo v televizi to bylo označený i jako komedie.. hm. Ono totiž kromě pár humorněji pojatých scén, týkajících se především výstupu našeho opožděného, avšak pořád milého hrdiny, tak mě to spíše po většinu stopáže schízovalo, než rozesmívalo. 4/5 (20.03.2023)

Trochu trapas. Skvěle, nebo přinejmenším zábavně hrající Kozub těžko sám zachrání film, jehož tvůrci si podobu postižení hlavního hrdiny (i další věci) směšně a lacině upravují pro nezbytnou potřebu dojení emocí z krizových situací / zvratů. Silné téma ve slabém filmu - když se ale člověk podívá na minulost tvůrčího týmu, je to jednoznačný krok vpřed. (31.03.2024)

Už zpočátku filmu jsem si říkal, zda budu vůbec schopný sežrat Kozubovi roli duševně nemocného člověka, když spoustu jeho zdejších grimas, gest i výkřiků znám skrze dřívější vtipné skeče a role. A přestože snímek chce pojednávat o těžkostech soužití s člověkem, co má o několik koleček navíc, skoro ani v jednom momentě na mě nazapůsobil smutně a to já jsem z lidí, co řvou ve 23 letech i u animáků. Nakonec ode mě jdou pozitiva jen ke Kamile Janovičové, která by si po comebacku s Bambitkou mohla vydobýt ve filmech pořádné místo. [viděno na Netflixu 1.5.2023] (01.05.2023)

V českých končinách nevznikají příliš často filmy o lidech s mentálními poruchami. Můžeme si to vysvětlovat třeba tím, že pro tvůrce je zásadní a jistě složité najít hranici mezi realistickým vyobrazením takové postavy a mezi nechtěnou parodií. Režisérům a scenáristům tohoto snímku se ale tuhle hranici povedlo pokořit podle mě velmi dobře. Když pominu fakt (a menší díru v logice příběhu), že dcera je vysoce postavená manažerka, která by mohla bydlet kdekoli jinde než ve svém starém dětském pokojíku, vytkla bych už jenom příliš dlouhou stopáž - dvě hodiny jsou na komorní drama opravdu moc. Zároveň je potřeba zvyknout si na to, že film je od první minuty dost ukřičený (kvůli projevu syna - autisty i kvůli neustálým konfliktům ženských postav), což vnímám jako záměr tvůrců navodit autentickou atmosféru života s mentálně postiženými lidmi. Film je ale podle mě dobrou ukázkou rodinného dramatu, kde žádná postava není černobílá, obsahuje i oddychové momenty a hlavně je podpořen výbornými hereckými výkony ústředního tria (zejména Veronika Žilková ukazuje, že když zrovna neplní titulní strany bulvárních periodik, je pořád velmi dobrou charakterní herečkou). Jeden z nejlepších českých filmů minulého roku. (14.01.2023)