Spolu

Český Rain Man se docela povedl. Kdo sleduje Štěpána Kozuba zejména v rámci jeho skečů ve Třech tygrech dobře ví, že on se na retardované jedince téměř specializuje. Jedna z jeho oblíbených figur je ta šilhající a šišlavá postava v lentilkovém sáčku. S takovouto průpravou bych skoro řekl, že pro něj bylo snadné ztvárnit roli autisty Michala. Pro jiné herce by to možná byl nepřekonatelný oříšek. A ztvárnil ho na jedničku. Jeho matku hraje Veronika Žilková a mně strašně štve, že u ní jsou to takové záblesky toho co umí v té šedi kolem ní. Mezi dost často špatnými rolemi i neustálými prapodivnými výstupy v bulváru se zničeho nic objeví v něčem takovém a vysekne tam skvělou roli starostlivé mámy, která svojí lásku kompenzuje vyčerpáním až na samotnou dřeň. Její role byla poctou všem těm rodičům a hlavně mámám samoživitelkám, co s neskutečnou obětavostí pečují doma o své milované bytosti, protože dobře vědí, že v ústavu by se jim taková péče nedostala. Zároveň té extrémní péči, kterou si přístup k takovým lidem vyžaduje  obětují naprosto vše. Své osobní životy, své síly ubývající s každým dalším rokem jak nezadržitelně stárnou. A nad tím vším se klene ta nikdy pořádně nezodpovězená a o to hrozivější otázka - co s ní, nebo s ním bude až tady jednou nebudu... Kdo se o ně postará? Smekám před takovými rodiči a člověk by si to měl uvědomit vždy, když jeho omladina nefunguje dle jeho představ a on si zoufá, že si to tak nějak kreslil před jejich početím jinak. My co máme normální děti si nemáme nač stěžovat.  Kamilu janovičovou jsem mám dojem viděl poprvéa také do filmu v roli Michala, která chce pro rodinu to nejlepší, ale volí k tomu šílené prostředky zapadla úžasně. První půlka filmu je koncentrovaná deprese, v té druhé se začne konečně něco dít. Co bych filmu vytkl je nějaké zásadnější napětí, nebo absence nějakého většího dějového zvratu. Na stranu druhou když to dokoukáte, tak jste vlastně rádi, protože téhle už tak traumatizované rodině byste další porci neštěstí fakt nepřáli. Film určitě doporučuji k vidění už jen proto aby si člověk vážil toho co má. Dávám za 3 zlomené špagety. * * * (30.04.2023)

Jeden z mála českých filmů, na který jsem se skutečně upřímně těšil a zároveň se oprávněné obával. Částečně i samotného Štěpána Kozuba, který mě sice mnohokrát přesvědčil, ať už svým herectvím a uměním vyprávět nebo úžasnou povahou a inteligencí, ale zároveň ho mám už zafixovaného jako baviče, který ze sebe s oblibou dělá naprostého debila. A asi každého napadne, že ve chvíli, kdy má takový komik hrát autistické dospělé dítě, musí být pro takového herce strašně těžké vymanit se z tohoto "prokletí" a roli zahrát natolik dobře, aby nepůsobila jako nepovedená sebeparodie. Ale Kozubovi se to povedlo. A nejen teda jemu. Divák se tu a tam některým výstřelkům a Michalově šaškování pousměje, ale jinak je to ohromně tíživá depka dvou validních úhlů pohledu na jednu věc, s parádně prokreslenými postavami, jejichž motivaci lze velmi dobře chápat a se kterými nelze nesoucítit. Akorát se nemůžu zbavit dojmu, že kdyby film skončil o pár minut dřív, scénou s Veronikou Žilkovou v domečku pro děti, byl by konec daleko uspokojivější. (12.04.2023)

„Každý rodič občas lásku přehání a děti zase bývají k rodičům nefér. A ani tam není potřeba ta nemoc,“ vysvětlovala Veronika Žilková pochopitelnost filmu i pro publikum, jež se v rámci rodiny s poruchami autistického spektra potýkat nemusí. Ale stačí to na opravdu dobrý snímek? Více zde. (03.10.2022)

Herci byli výborní, Štěpán Kozub zvládl svoji roli opravdu skvěle. Ale jinak byl scénář postavený na uřvaném řešení neustále stejných problémů. Celé se to zkrátka točí v kruhu, film je bez zajímavějšího příběhu. Navíc obsahuje poměrně zásadní chyby a nedostatky, které jsou ale klíčové pro děj celého filmu. Takže pozor na SPOJLER! V první řadě opravdu není v Česku možné na někoho převést opatrovnictví pouhým podpisem nějaké smlouvy. O tom výhradně rozhoduje soud... asi právě proto, aby se neděly takové věci, že ano. Dále je podle mých informací autismus vrozený a projevuje se již ve velmi raném věku dítěte... pochybuji, že by ho (podle slov matky) úplně zdravé dítě mohlo získat zraněním při pádu ze schodů (ale odborník nejsem, možná se mýlím). Navíc úplně nechápu, proč matka nehledá svého autistického syna v jeho oblíbeném domečku, když o něm podle následných scén moc dobře ví. Ale zrovna dceru to okamžitě napadne, přestože si ho pamatuje jen z dětství... chápu, že pro někoho může být film důležitý nebo zajímavý z hlediska jeho tématu, ale mohlo to být scénáristicky o dost lepší. (28.01.2024)

Častou výčitkou k filmu je, že pozerať sa na otravného autistu dve hodiny je priveľa. A čo tak tráviť s ním dva týždne, dva roky, alebo dvadsať rokov a vlastne celý život... To je totiž údel rodičov, ak to toľko prežijú a ak sa nerozhodnú pre ústav. To je aj časť zápletky filmu, čo je pre koho lepšie, ako s tým naložiť, ale jasnú odpoveď sa nedozvieme, pretože neexistuje. Občas SPOLU, občas naopak. Kozub vo filme ukázal všetky grimasy a zvukové prejavy, aké mohol a mal to naštudované kvalitne, podobne ako asi aj autor divadelnej hry a scenára. Nie všetko mohlo mať reálny základ, najviac asi to, že nikto nepredpokladal, že zmena farby vlasov nebude celkom fajn nápad. Inak ale film veľmi fajn, takých filmov od Rain Mana nebolo veľa. –––– Život ti zatím mizí mezi prstama. Vzdala ses pro něj úplně všeho a myslíš, že ti bude vděčnej? Myslíš, že si uvědomuje, co pro něj děláš? (04.04.2024)