Ospalá díra

Možná to může vzhledem k negativnímu hodnocení vypadat, že jsem zklamán, ale není tomu tak. Atmosféra je stylová, je okouzlující, ale já jsem si ji vůbec neužil. Musel jsem stále myslet na to, jak je to takové vyumělkované, nepříjemné, předvídatelné, uff, možná i trapné. Na horror jsem byl snad až příliš netečný. Jako pohádka pro dospělé to fungovat může, ale v té mám rád zase roztomilost a tu jsem zde nenašel. Když se k tomu připočte fakt, že nesdílím současnou mánii okolo Johnnyho Deppa a Christině Ricci role takové echt dobračky nesluší, musím jít dolů, i když mě to trochu mrzí. Hudba je velmi dobrá a Elfman stoupá v mém zájmu hodně vysoko a je spolu s atmosférou ( i když počítačovou) to nejznamenitější na celém filmu. Byl bych býval dal tři, ale jsem dneska nějaký zlý, sorry :-) (24.01.2007)

Z vlny kostýmních velkofilmů, která horroru vládla v úpadkových 90. letech (Bram Stoker's Dracula, Mary Shelley's Frankenstein, Interview s upírem) se mi Sleepy Hollow líbí nejvíce. Tim Burton vsadil stejně jako ostatní hlavně na vizuální stránku věci, a dopřál divákovi skutečnou pastvu pro oči. (Tohle už jsou přímo vizuální orgie.) Ale na rozdíl od Coppolova Draculy, jehož jednotlivé obrazy jsou sice dokonalé, ale pohromadě už tak dobře nedrží, Burtonovi se podařilo bravurně sladit všechny ingredience do jednoho celku. Otěže mu vypadnou z rukou jen v závěrečné, zbytečně přehnané akční sekvenci, nad kterou se ale vzhledem ke všem těm úžasným předchozím dojmům dá přimhouřit oko. (06.06.2006)

Timovi se asi zdál děsivý sen, který se nám rozhodl naservírovat formou "mlha-pára-bububu". Tohle na něm ale miluju. Člověk s fantazií větší než New York, zkrátka nemůže zůstat v kutlochu a psát na psacím stroji. Ty svoje kreatury musí filtovat ven a to se Burtonovi daří grandiozním způsobem. Do Ospalé díry naverboval ty nejlepší herce současnosti, kterým vévodí jako vždy okouzlující Depp, a kouzlení může začít. Pro někoho je ve filmu až moc utnutých hlav, krve a nervydrásajících scén, jenže bez toho se Timovo filmu neobejdou. Hlavní aktér toho všeho není jistý ještě pět minut před koncem, což je skvělé a váš mozek běží na plné otáčky.... Na Ichaboda Cranea je i Kriminálka Las Vegas krátká... (05.01.2008)

Čistě burtonovská záležitost s obvyklou kombinací rodinně-pohádkové atmosféry a děsivého prostředí. Na pozadí Elfmanových okouzlujících melodií tak divák dostává poctivou dávku sekání netopýřích i lidských hlav a s tím souvisejícím skvělým pocitem lezení mrazu po zádech, míchanou s místy odlehčenou atmosférou v popředí s výtečným neurotikem Deppem. (22.04.2007)

Óda na imaginaci a filmařský styl. Tim Burton má dar neobyčejného rukopisu, který z jeho filmů dělá cosi nadpozemského, překypujícího fantazií v každém detailu, v každé barvě. Sleepy Hollow je bezesporu výtvarně nejdokonalejší horror, jaký jsem měl tu čest vidět, na každém jeho záběru je vidět nesmírná vizuální péče a z každého záběru je cítit kouzlo, jaké je vlastní jen skutečným mistrům imaginace. Možná namítnete, že „Sleepy Hollow“ není nic víc nežli docela strašidelný příběh z konce 18. století, namixovaný se slušnou detektivkou, jenže v mých očích je mnohem, mnohem víc. Stejně jako v doposud posledním Burtonově filmu „Velká ryba“ se v „Sleepy Hollow“ projevuje Burtonova fascinace světem racionality a imaginativního snění a jejich věčným střetáním. Ichabod Crane Johnnyho Deppa není jen roztomile nejistá figurka se sebevědomou maskou a grimasami herce ze starých horrorů, je to i další z Burtonových postav, které docházejí ke zjištění, že ne vše je osvětlitelné racionalitou a iracionalita je nedílnou součástí našeho světa, našeho života. Ale nač vlastně tyhle rozbory „Sleepy Hollow“ je film s dokonalou hororovou atmosférou a neodolatelně makabrózním smyslem pro humor, pastva pro oko i duši zároveň. Film, který narozdíl od thrillerů na jedno použití a la Šestý smysl neztrácí věčně uhrančivou magii pohyblivých obrázků. Vivat Buton! (13.04.2004)