Zásek

S Danym Boonem mám samé dobré zkušenosti a doba lockdownů přinesla tolik materiálu, že stálo za to ji trochu odlehčit a udělat z toho komedii.  A jeho  ohlédnutí za dobou úzavěru je úsměvné s několika vyloženě  skvělými momenty (nákup), jen možná  zbytečné dlouhé...Jen na samotné zhlédnutí   jsem se vzhledem k panu tvůrci a  vzhledem k tématu i dost těšil..Těšil jsem se i na případnou zvláštní nostalgii po časech  první vlně covidu, což mi zpětně přijde jako jinak přijímaná situace než teď, kdy možná lidí ještě nebyli tak otrávení z té nekonečnosti, naopak se spíše nevědělo, co se děje,  atmosféra ve společnosti byla bázlivější, ale i taková smířlivější, čekající rychlý dobrý  konec a Pokáč rozjížděl první rychlovky.:D Tuto atmosféru mi tady připomněla hlavně písnička o pandemii, kterou zde holka svalovce zpívá tak často, že se mi ten song i docela zalíbil a při první vlně bylo podobných písniček plno.  Rozhodně se zde vedle pár vtipných momentů povedla občas Danymu Boonovi i právě taková příjemná lidská atmosféra (snad jen bez postavy šíleného profesora by to šlo) , kterou jsem pocítil třeba při improvizovaném grilování (trochu to zkazilo jen to škrábání auta). Rozhodně neberu jako chybu ani takové to rodinné zaměření, naopak to byl docela fajn film na nějaké společné sledování, rád jsem se kouknul s bráchou a určitě zhlédnutí nelituji... Snad nás to bavilo oba, já se teda zabavil, jen to  chtělo krátit. Pan domovník byl takový ten typický roztomilý francouzský pán.   Emotivní závěr mě třeba dokonale zasáhl a stejně jako kolega bloom ho neberu jako citové vydírání, nýbrž jako upřímnou lidskost a vzpomínku na tu, kteří kvůli covidu přišli o někoho blízkého.  Právě že  si uvědomuji, že tento film chtěl právě takovým lidem nebo bojovníkům ve zdravotnictví udělat radost a tato myšlenka stejně jako ,,věnovaní solidární společnosti´´ se mi moc líbí a Boonovi za ni patří dík stejně jako za další fajn film. (23.01.2022)

Paříž, jeden dům, jeho obyvatelé a každého odlišný přístup k pandemii. Majitel domu, zpěvačka, trenér, doktor vyvíjející vakcínu, provozovatelka zavřené restaurace, domovník, záhadná obyvatelka, nákazou posedlý hypochondr...a  povedené dětské role.  Ukazuje to,  jak někteří blbli, blbnou a budou blbnout dál i když tohle všechno skončí. (12.01.2022)

Od frantíkov už nečakám nič dobré, čo sa komédie týka. Toto ma ale po veľmi dlhom čase príjemne prekvapilo. Možno je to dobou, možno je to témou, možno správne trafeným počtom účastníkov, neviem. Viac-menej som sa ale bavil. Mohlo to byť len o trochu kratšie, inak to má všetko, od opatrení, cez spolunažívanie až po vakcínu. Zlatá prvá vlna. 4 z 5 (11.12.2021)

Námetovo to bolo síce nápadité a malo to v sebe kopu potenciálu, ale to prevedenie vyznievalo neúmerne absurdne a všetky tie osobnostné typy boli vykreslené až príliš extrémne. Menej je niekedy viac, a na základe tohto námetu sa dala natočiť vkusná komédia so slušným dôvtipom. Francúzi nezvykli tlačiť na pílu, ale v poslednej dobe mi ich komédie prídu zbytočne silené, a tým pádom zaniká tá prirodzenosť. Takto si lockdownovú komédiu veru nepredstavujem... (14.01.2022)

Francouzské tragikomedie mám rád stejně jako ty české. Mají společný humor i tu závěrčenou tragiku. Zásek těží jednoznačně z aktuální covidové situace a jen okrajově se věnuje rodinám, práci a sousedským starostem. V tomto směru je rozhodně přínosnějším, i když nijak inovativně. Covid téma asi nebude dlouho aktuální, ale nyní je vtipné hodně. Herecky mi film sedl, ač většina herců hrála v dříve viděných filmech nějaké třetí čtvrté housle. Závěr je fajn. Přeci jen si nemůžeme nyní dělat legraci (aspoň ne nějak moc) z věci, která stojí životy tisíce lidí. (06.12.2021)