Po čem muži touží 2

Kdyby mě někdy někdo řekl, že jednoho dne dám čtyři hvězdy něčemu, v čem hrají ti co tam hrají a v názvu to má slova jako "muž" a "touha" a týpek tam hraje zmalovanou burzu, tak mu řeknu, že se nemusí bát, že mu milerád zavolám taxika zpátky do Bohnic a nechám mu naordinovat detox ve sklepních prostorách s bezplatným příjmem elektrického proudu skrze spánkové laloky... Překvapivě to vůbec není trapné, jako všechny ostatní filmy s těmito herci pohromadě.. Je to vlastně sled scének, ve kterých se vždy odehraje nějaké vtipné divadlo, po němž se pak všichni heteráci od plic vysmívají jedné nebohé transce. (20.09.2022)

Další přírůstek mezi české mainstreamové komediální paskvily, který uráží muže i ženy a inteligenci obecně. Nic než sexistická přehlídka zhoubných stereotypů, které jsou namísto vyvracení stvrzovány a normalizovány a jsou ještě obludnější než v případě předchozího dílu. Jiří Langmajer coby žena v mužském těle předvádí extrémně přepálenou karikaturu zženštilosti (což je v rozporu s tím, jak se hlavní hrdinka chová v úvodu, když ještě má ženské tělo), na sportovní trénink chodí v růžových legínách, v restauraci si objednává "citronovou vodičku" a poprvé poznává, jaké to je dostat míčem do varlat. Opravdovým mužem se nicméně stane, až když se s lahváčem svalí na gauč k fotbalu a začne prdět. Uf, uf. Hlavně je to ale komedie, která pod záštitou žánrové nadsázky podsouvá ženám, že věci jako zanedbávání hygieny nebo nutná potřeba plivat do dálky (ale třeba i nevěra, žárlivost nebo šovinismus) patří mezi mužské přirozenosti, které by měly být ženami omlouvány a tolerovány. Ženy jsou přitom prezentovány jako strůjkyně všech mužských problémů a neduhů, včetně toho prdění, protože když pečou mužům buchty, tak do nich dávají příliš mnoho droždí. Jediné výraznější ženské postavy ve filmu přitom tvoří nekompetentní terapeutka, která nesnáší muže a své pohrdání vštěpuje všem svým klientkám, její kamarádka, která jí jako recept na spokojený vztah bez zaváhání doporučí najít si milence, a hospodská výčepní, jejímž údělem je aktivně se nabízet výrazně starším fotbalovým štamgastům a přehlížet přitom jejich obtěžující kecy. Muži jsou zas vykresleni nejčastěji jako smrdutí pivní primitivové, kteří trpí nejvíce tím, že po nich jejich manželky/partnerky stále něco chtějí a oni nikdy nemůžou přesně vědět co, protože ženská mysl je pro muže zkrátka příliš složitá, než aby jí mohli porozumět. Zakoupení kytky je pak univerzální omluvou pro všechno a řešením všech vztahových krizí, stejně jako občasná večeře při svíčkách, která je zároveň téměř zaručeným příslibem vášnivé noci. Navíc je to líné, odbyté, nenápadité a zoufale nekonzistentní a nedomyšlené. Zakončené je to brutálně uspěchaným závěrem, v němž se happy end dostaví zničehonic lusknutím prstu. Rudolf Havlík se sice navzdory všemu jeví jako schopný a inteligentní filmař, nicméně tohle zapotřebí opravdu neměl. Nechoďte na to, jinak vznikne trojka. (21.04.2022)

První díl měl své mouchy, ale byl na jednu stranu poučný, nesl poselství a alespoň otvíral dveře pro nějaký vážnější herecký výkon. Dvojka je ale to samé jako jednička, pouze si role vyměnili dva hlavní herci. Asi největším problémem je to, že dvojka nepřináší absolutně nic nového. Vše okopčené od začátku do konce, filmu chybí jakákoliv originalita. Jiří Langmajer celý film zachraňuje, lepší a jistější si je rozhodně ve druhé pasáži filmu, v té první na můj vkus až moc přehrával, což mi bylo proti srsti. Asi žádnému Pražákovi neuniklo, že prakticky celý film je točen v jednom parku na Karlínském náměstí a blízkém okolí, takže i lokačně je film poměrně „nudný“. Z milosti nakonec dávám tři hvězdy, ale prosím – třetí díl už nedělejte. (05.09.2022)

Klasická česká (čti podprůměrná) komediální jednohubka, která sice přináší jen stokrát viděné, ale pokud u snímku vypnete mozek a budete koukat do pop-cornového kýble, je velká šance, že nebude s kina odcházet totálně znuzení. Jinak toporný příběh z odpadních vod tahá nahoru snad jen trojice Langmajer - Polívková - Taclík a kvalita kukuřice. Prosím, trojku již ne! (35 %) (01.05.2022)

Jednička je lepší v tom, že Polívková působí relativně přirozeně a tu proměnu jí člověk dokáže uvěřit. Pitvořící se Langmajer sice občas rozesměje, ale dosta často se jeho projev hodí spíš do nějakého skeče, než do celovečerního filmu. Tak nějak si to sedne až v dejme tomu poslední třetině. Svoje momenty to má, to zase jo, ale pokud se necháte ovlivnit tím haló, které se kolem toho strhlo, budete zklamání. 55% (23.08.2022)