BANGER.

Málokterý český film se může pochlubit tím, že se v něm věci nedějí nahodile, ale proto, že se musí dít. Postavy příběhu hnané kupředu vlastní potřebou, nezvratností osudu, pod tlakem událostí, MacGuffiem... A příběh tak netvoří tu více tu méně podařené scény, ale funguje jako jedna lineární jízda od začátku do konce - se smysluplným dramaturgickým obloukem a nejednoznačnými hrdiny (kterým ale fandíte). A funguje to skvěle! Chvílemi jsem měl problém s orientací v prostoru a rychlost dění byla opravdu kulometná, ale platí tu architektonické "forma následuje funkci", takže i do formálního projevu filmu se propsala intenzita příběhu. (07.07.2022)

Tak první kolo nedopadlo. Spíš než nestravitelný obsah ala chčiju na všechno mi vadila ta rozklepaná kamera, resp. mobil nebo na co to proboha natáčeli. Dám tomu ještě jednu šanci, ale nevím kdy. EDIT: Tak na podruhé dokoukáno, na trajektu, protože nic jiného jsem neměl. Spíš než nad kvalitou filmu mě to donutilo se zamyslet nad kvalitami generace, kde takovej potetovanej čůrák může být za hvězdu. Jestli ten držitel Lva v černých brýlích nesmaží, tak klobouček a jeho výkonu tleskám. Mišík snesitelný, ale moc bych chtěl vědět, jaký je v reálu člověk. (10.03.2023)

O tom, ze to zbytocne spadne do moralitky sa este docitame. Na druhu stranu, pred ketakom, rezanym, pikom a speedom decka niekto varovat musi. Popri tom je Banger naozaj podarena generacna vypoved. Ci uz v rovine frustracie z toho, ze nie vsetci budeme Forbes 30 pod 30, aj ked nam este par rokov ostava (fnuk), alebo v rovine pouziteho filmoveho jazyka. Banger doveryhodne naplna to stare zname "medium is the message". Jumpcuty a diskontinualnu skladbu tu mame od 60tych rokov, obrazova kolaz a jazyk youtubu, dekompozicia obrazu a roztrasena rucna (iphone) kamera z ruky tiez nie je nic nove. Banger ich ake konceptualne uchopuje ako hlavne tropy vnimania a (ne)schopnosti sustredenia a koncentracie u generazie Z, o kt vypoveda. Mame tu (takmer) perfektny film ako state of mind, dramaturgicku simulaciu vnimania a premyslania o svete okolo nas. O neschopnosti cakat a dat si na cas. - text je priznacne pisany asap na iphone cestou z kina. bang bang. (11.10.2022)

Sedlák znovu zvedá laťku a nechává nahlédnout do zákoutí, o jejichž existenci nemá značná část společnosti ani páru. Chybí mu však to nejdůležitější, nezazní totiž žádný banger. Mišík ukázal, že je lepší herec než zpěvák, což nebylo tak těžké. Ještě větší dojem zanechal Bendig, jehož postava odlehčuje většinu scén. Sedlák měl opravdu štěstí, že našel jedinou cikorku v Čechách, která nefetuje, ale umí to zahrát. (05.03.2023)

S velkým předsudečným despektem jsem mačkal plej v domnění, že se dočkám nějaké náctileté pičočalamády pro sociálně síťově angažované vymatlance, kterou ihned spláchnu do hajzlu. Och, jak jsem se v Toho žita hospodáři krutě zmýlil! Dostal jsem totiž na naše lůzry a hnoje nebývalý, mrazivý až znepokojivý výlet do sice hnusného, ovšem reálného světa potratů dělnické třídy, vyrachtaných živlů, naprosté mentální spodiny, smažek, hokynářů se „smíšeným zbožím“ a kraniálně vylízaných instapičinek, vkusně balancující mezi Trainspottingem a Mandragorou. Tady trochu prrr, jen dramatická hyperbola, honiči hned nebudou stahovat kalhoty, zas tak explicitní to není, jen děsící, s čím vším tu musíme obývat Zeměplacku. Kupříkladu i s prvotřídně vymaštěnou solvinou, pissničkářem, tedy vlastně recitátorem blahoslavených s vkusně pokerovanou držkou a la Bory, obskurně odporným pičusem, kterého kdyby jiné lopaty neposadily do vaty, doteď somruje na piko před Kauflandem u Karolíny. K těm všem pozitivům to má i naprosto skvělého cigoše, fuckt klobouček, more, a i mimo plátno odpudivě slizká buznička, Mišík junior, to bez blonďatého žužupřelivu a v neteplouškých hadrech dal k mému velkému překvapení totálně famózně. Takže hluboká poklona, pane Sedlák, doufám, že to mezi těmi korektně zdegenerovanými, pozlátkovými pamrdy dneska klapne, a Vy i díky té trapkoceně budete moci s těmi parádními sondami do žumpy utěšeně pokračovat. (04.03.2023)