Můj nejmilejší bar

Tak Buscemimu idú písanie a réžia tak dobre ako hranie. Trees Lounge totiž nemá špeciálne silnú zápletku, len tak plynie, avšak napriek tomu máte dojem, že má vysoké tempo a stále sa deje niečo zaujímavé, možno až napínavé, i keď to skutočne príde až na konci. Interakcie medzi postavami fungujú skvele, herci si svoje tu viac tu menej lúzerské postavy patrične užívajú a keď ide do tuhého, tak sa skvele predvedú. Predovšetkým Baldwin, nechajte sa prekvapiť. Pripravte sa na zúfalých chlapov tráviacich väčšinu času v špinavých lokáloch, avšak stále nejako bojujúcich s vlastným osudom. Možno Tommymu príliš neuveríte, že má úspech u žien, ani jeho pomerne mladý vek, ale vďaka ostatným kladom to nie je dôležité. (17.08.2023)

Buscemi chlastá. Buscemi blbne s ženskými. Buscemi chlastá. Buscemi jazdí vo svojom rozpadajúcom sa vraku. Buscemi chlastá. Buscemi blbne s adolescentkami. Buscemi chlastá. Buscemi jazdí v zmrzlinárskom kráme. Buscemi chlastá. Buscemi dostáva nakladačku. Buscemi chlastá. Buscemi je král! Veľká škoda, že Buscemi netočí svoje autorské filmy častejšie. Obidva (v ktorých hrá hlavné role) sú skvostné. (12.09.2016)

Na dně (sklenky). /Pří/pitky na malé velké smutky. Abonmá v lokále, v němž ani ten sebelepší mok neuhasí žízeň, neurovná rozhozený rok. Jen neopatrný dlouhý lok, nepatrná kapka vláhy na pomalu usychající život. Výpary stavu ztroskotání, (lokál)ní odlesky nevolnosti marných chvil nečinnosti. Máme otevřeno, až do rána bílého... Steve ví, o čem mluví. Mluví z duše těch, kterým zakotvit ve vytouženém přístavu, z různých důvodů přáno není, a tak sem tam, od ničeho k ničemu zevluje lidské pinožení. (17.07.2016)

Film Můj nejmilejší bar je cynická podoba života. Pocit prázdnoty, osamělosti a vykořeněnosti postupem času mohutní, smysluplnost spořádaného života je zpřetrhána nenaplněností i zbabělostí. Osobní štěstí je v krajině citové okoralosti zanedbáváno a promrháváno. Zklamání, strach, frustrace se zahání v alkoholovém očistci zapomínání, rozmělnění a otupění. Cílem jsou chvíle v nejistém pohybu třesoucí se ruky intenzivních zážitků a zběsilosti. Následky jsou ovšem rozkladné a pocit provinění a zoufalství se prohlubuje s další sklenicí a okamžikem přesladkého nevědomí. Život obvyklých ztroskotanců je vylíčen přesvědčivě, s jízlivým tónem a nesmlouvavostí. Hlavní postavou příběhu všedního života je nezaměstnaný a osamělý Tommy Basilio (tvůrce filmu ve velmi dobré formě Steve Buscemi) s lehkovážně odevzdaným životním přístupem. Osobní chyby zahání ve sklenkách a bujarém dobrodružství. Vědomí neschází, s vytrvalostí a odhodláním si ubíjející každodennost pohrává po svém a nerozvážný floutek dostává každý výkřik marnosti v bolestivém úderu zpět. Hlavní ženskou postavou je dospívající Debbie (velmi zajímavá Chloë Sevigny) s odvážným vykročením samostatné životní cesty s rozporuplně přijatou první životní rozkoší. Dalším typem ztroskotance je zajištěný Mike (zajímavý Mark Boone Junior) v zoufalství nefunkční rodiny a nepříjemné osamělosti uprostřed pohodlí. Třetím typem ztroskotance je starý Bill (zajímavý Bronson Dudley), přečkávající v alkoholickém oparu na naprostý a neodvratný konec. Důležitou postavou je Theresa (šarmantní Elizabeth Bracco), bývalá Tommyho přítelkyně s nekompromisně mrazivým ukončením. Z dalších rolí: bývalý Tommův kamarád a zaměstnavatel Rob (příjemný Anthony LaPaglia), Mikova nespokojená manželka Marie (Eszter Balint), nespokojený otec Debbie a běsnící Tommyho kamarád Jerry (zajímavý Daniel Baldwin), neúspěšný Tommyho pokus o únik Crystal (zajímavá Debi Mazar), laskavý zmrzlinář a Tommyho strýček Al (Seymour Cassel), Mikův zaměstnanec Wendell (Samuel L. Jackson), či Tommyho bratr Raymond (Michael Buscemi). Přínosem je nepřikrášlená přesvědčivost, se kterou se odhaluje běžný život v apatické odevzdanosti, rezignaci i postupném úpadku a neschopnosti hledat cestu i směr ze začarovaného bludného kruhu selhávání. (01.07.2017)

Na chuť jsem tomuhle malému filmu nepřišel. Mám rád malé milé filmy o "autsajdrech", které plynou jaksi volně, nenásilně, nenápadně a přitom nápaditě.. A z Mého nejmilejšího baru jsem tenhle pocit vůbec neměl. Buscemiho mám velmi rád, ale asi jako herce. Na režisérské židlice mu to moc nejde, ikdyž moc chce. A to je asi právě ten kámen úrazu. Filmu chybí svěží nádech volnosti a přirozenosti. Je to asi tak, jako když si chcete udělat romantický večer s přítelkyni, ale těsně před tím vám praskne voda v koupelně, vy to narychlo uklidíte a opravíte, ale pohoda se někam vytratila a večer se nepovede.. Podobně je to s tímhle filmem. Necítil jsem z něj to, co bych si přál a místy některé pasáže musel přetrpět. Tento film pro mne zůstal proto malým svou formou i energií... (01.07.2011)