Můj nejmilejší bar

Profesionálních loserů známe už nespočet. Steve Buscemi je navíc i solidní alkoholik. A poprvé se divákům představuje také coby celovečerní režisér a scénárista. I když je patrné, že mnohým stejně nezávisle potrhlým režisérům už do řemesla tu a tam mluvil. Tentokrát vystupuje jako ztroskotanec, který bydlí rovnou nad svým oblíbeným barem, po smrti strýce začne jezdit s jeho zmrzlinovou dodávkou a ještě se zakouká do sedmnáctileté dcery svého známého. Je ale zřejmé, že nejlépe se cítí na barové židličce, když si poroučí panáka a točené pivo. Tedy pokud ho někdo nezve, to si dá lahvové z dovozu. Buscemi-tvůrce nemoralizuje, nevaruje před démonem alkoholu, prostě jen vypráví příběh o obyčejných lidech a jejich peripetiích. Jen bych čekal víc humoru a dějovosti, to přiznávám. Humoru vlastně výrazně víc, proto jen ty tři hvězdy. (31.07.2018)

Černá komedie, která toho ale říká o životě víc než většina hollywoodských bijáků. Steve Buscemi mile překvapuje vyzrálou režií i námětem a především ztvárněním lidí-outsiderů žijících na americkém maloměstě. Jeho postava neprožívá žádný zázračný příběh, který by měl diváka okouzlit a na konci - v posledním záběru - cítíme stejnou prázdnotu, jako hlavní hrdina ve svém životě. Největším kladem ale je, že i přesto film vyniká lidským humorem a nikdy tak nesklouzne k samoúčelné depresi. (14.09.2012)

Parádní decentní a malý film, který vás nadchne zejména pokud se správně trefí do vašeho rozpoložení. Naprosto dokonale vykreslené real charaktery, jak Tommyho, tak všech co se kolem něj pohybují, se všemi těmi napůl dobrými napůl špatnými vlastnostmi, chybami které dělají a následným litováním. Tohle je vzaté opravdu od srdíčka a s velkým citem pro realitu. Herci dokonale sednou, exceluje samosebou hlavně ústřední Buscemiho Tommy (líp se to myslím snad ani nedalo zahrát), výborná a kouzelná je taky Chloë Sevigny jako mladá Debbie (pár takovejch podobnejch jsem určitě dřív potkal) a za zmínku taky stojí Daniel Baldwin jako odpornej scumbag (a Debbiin tata) Jerry. A taky je prdel jak furt všichni jezděj těma kárama nalití :-) . (11.02.2011)

Skvělé. Jedna komická scéna za druhou, ať už díky 'střízlívému' a upřímnému scénáři Stevea Buscemiho nebo díky hereckým excesům. Tolik hereckých mladších tváří, které znám dnes už jen z televizních seriálových obrazovek (pravda, dnes už to je trochu někde jinde... už to není tak, že seriálový herci se snaží dostat do filmu, dnes jdou filmový herci do seriálů... aby ne, kvalita seriálů je už někde jinde), u kterých bych to nečekal a byli také opravdu k (promiňte) posrání... Jaktože nepíše více tak zábavných, upřímných scénářů, jaktože nesedí častěji na řežisérské židli (to jsem si říkal i po shlédnutí jeho 'Interview')? Opět 'bravissimo Stevie', tentokrát ovšem i v jiných tvůrčích rolí. No a Samuel L. Jackson? I když opravdu malá role, tak nejzábavnější co jsem ho viděl. (30.03.2012)

Jiné a lepší než Barfly, či Factotum. Barfly se soustředí na jednu postavu, jeho pocity. A protože Chinasky byl člověk zahleďený do sebe, je interakce s ostatními postavami vedlejší. Chinasky na ostatní kašlal, slouží mu spíše jako kulisa (alespoň ve filmu, v knihách je to složitější). Ve filmu Trees Lounge stojí někde uprostřed Tommy (Steve Buscemi) a kolem něj se epizodně seznámíte s postavami, které reagují na Tommyho a Tommy na ně. Tommy totiž chce být s lidmi a má je rád, je to na jeho postavě znát. Barfly je přehlídka, krasojízda jednoho alkoholika s modrou krví. Trees Lounge je uvěřitelný životní příběh smutně laskavého Steva, kterému to nevyšlo. Barfly beletricky zjednodušuje realitu ochlasty a poetizuje jí. Tress Lounge je vystavěn v poctivé drama a těm pozorným může připomenout leccos z jejich životních zkušeností. To k rozdílům mezi těmito filmy. Další poznámka je k samotnému životnímu příběhu Tommyho. Lidé ho mají občas rádi, ale snadno se k němu všichni otočí zády. třeba ten plesnivej tlustej kámoš, nebo Chrystal. Já budu mít Tommyho rád navždycky. Po tomto filmu pohár trpělivosti přetekl a Steve Buscemi putuje do top herců. (15.03.2012)