Chladnokrevně

Mrazivý náklad ku ktorému sa do týždňa musím znova vrátiť. Len strihová skladba samotná by stála za dlhšiu diskusiu, za ktorú by samozrejme stáli aj ostatné dielčie aspekty zadaptovaného Capoteho. Quincyho hudbu však nahradiť napríklad takým Bernardom, prípadne zameniť s pasážami absolútneho ticha, podprahovo vytvárajúcom atmosféru pochmúrnejšiu než post-produkčne dosadená hudba. Tu už otázka neznie: Prečo sa podobným štýlom už dnes filmy nenatáčajú?, ale skôr: Myslíte si, že takto geniálne by to dnes ešte niekto natočil? Veľmi malá pravdepodobnosť, ale predsa, mrzí to niekoho? O to radšej a častejšie sa človek potom vracia ku klenotom ako Chladnokrvne a jemu podobným. To, čo v 60. rokoch predstavovalo film viac-menej komerčný a naviac s presahom, dnes sa rovná filmu hlboko umeleckému, určenému úzkemu okruhu fanúšikov, sprostredkovanému jedine skrz filmový klub. Inak ďalšie utvrdenie sa v tom, prečo sa vždy tak veľmi rád vraciam do obdobia Nového Hollywoodu. 90% (06.06.2012)

Soukromé divácké peklo a současně vrchol sugestivnosti a autenticity. Bylo-li čtení Capotovy stejnojmenné knihy, která definovala nový žánr "non-fiction novel", fascinujícím dialogem mezi mnou a homosexuálním literárním géniem, který se v ve svém textu mezi řádky přiznává k tomu, že se zřejmě zamiloval do jednoho ze dvou vrahů, pak projekce tohoto filmu byla okamžikem, na který se jen tak nezapomíná. Nedivím se nebohému Capotovi, že po vydání "In Cold Blood" v r. 1966 už nikdy nic až do své smrti v r. 1984 nenapsal, tato kniha se mu stala osudem a sám Truman Capote zaplatil vysokou cenu za to, že se vydal pátrat po stopách vraždy, která otřásla Amerikou na konci 50. let. Chladnokrevně je možná nejvíce syrový film vůbec, jaký jsem kdy viděl. Současně je to film, který je nesmírně vizuálně čistý a až znepokojivě pravdivý - Chladnokrevně je jedním z mála filmů, u kterého mě mrazí z vědomí, že byl film natočen podle "skutečných událostí". (18.06.2011)

Priznám sa, že som od tohto filmu čakal viac. Hlavne som sa tešil na mrazivú atmosféru v dome počas páchania tohto zločinu, no žiadne mrazenie neprišlo, keďže obete reagovali akoby k nim prišla na návštevu tetička a nie ozbrojení zločinci. Tým pádom sa nedostavili ani žiadne emócie. Po technickej stránke to je ale dobre odvedená robota, rovnako ako herecké výkony Blakea a Wilsona, no kratšia stopáž by nebola na škodu. (23.08.2010)

Brooks se Capoteho románu drží jako klíště, což, vzhledem ke kvalitě předlohy, sice není na škodu, ale zároveň to bohužel zavírá veškerá vrátka k možnému autorskému přínosu nebo alespoň rukopisu režiséra. Ač brilatně nasnímaný a sestříhaný, zůstává Chladnokrevně jen prázdným přenosem slova na plátno, při němž se bohužel vytratila témeř všechna dramatická atmosféra knihy. Proto doporučuji všem – čtěte! (08.10.2010)

Dokonalá adaptace dokonalé knižní předlohy. Capoteho knihu jsem zhltl prakticky na jeden záběr, tvůrcům filmového ztvárnění se naštěstí podařilo přenést na plátno všechno podstatné a přidat pár třešniček navíc. Nejsilnějšími okamžiky jsou zákonitě scény samotné vraždy a následné popravy obou kriminálníků, mezitím se však divák může kochat velmi nápaditými a svěžími střihy a úhly záběrů. Je to krásné rozloučení s klasickou, velmi narrativní kriminálkou 50tých a 60tých let a zároveň předvoj sedmdesátkové chladné, vizuálně vyšperkované filmařiny. Tento přechod lze vysledovat takřka na minutu přesně, kdy utichá hudba Quincyho Jonese a my sledujeme jen mlčenlivé pohyby postav a ruchy prostředí. A konečně - stejně jako v případě knihy v divákovi nakonec zůstane paradoxní, trochu provinilý pocit lítosti vůči vrahům. Doporučuji nejen knihu, ale jako poslední tečku také pohled do zákulisí - film Capote (2005) s vynikajícím P.S.Hoffmanem. (23.04.2011)