Chladnokrevně

Mrazivý náklad ku ktorému sa do týždňa musím znova vrátiť. Len strihová skladba samotná by stála za dlhšiu diskusiu, za ktorú by samozrejme stáli aj ostatné dielčie aspekty zadaptovaného Capoteho. Quincyho hudbu však nahradiť napríklad takým Bernardom, prípadne zameniť s pasážami absolútneho ticha, podprahovo vytvárajúcom atmosféru pochmúrnejšiu než post-produkčne dosadená hudba. Tu už otázka neznie: Prečo sa podobným štýlom už dnes filmy nenatáčajú?, ale skôr: Myslíte si, že takto geniálne by to dnes ešte niekto natočil? Veľmi malá pravdepodobnosť, ale predsa, mrzí to niekoho? O to radšej a častejšie sa človek potom vracia ku klenotom ako Chladnokrvne a jemu podobným. To, čo v 60. rokoch predstavovalo film viac-menej komerčný a naviac s presahom, dnes sa rovná filmu hlboko umeleckému, určenému úzkemu okruhu fanúšikov, sprostredkovanému jedine skrz filmový klub. Inak ďalšie utvrdenie sa v tom, prečo sa vždy tak veľmi rád vraciam do obdobia Nového Hollywoodu. 90% (06.06.2012)

Zpočátku to vypadá prostě na mrazivou, takřka dokumentární thrillerovou záležitost, při jejímž sledování nám bude  až do konce dokonale zle z dvojice hlavních hrdinů. Jenže ono je to ještě mazanější. Zlomyslnějí. Ne snad že bych si Perryho nebo Dicka oblíbil, ne snad, že by mě přestalo mrazit a že bych jejich příběhu nevěřil, ale postupem času jsem se o těch dvou dozvěděl takové věci, že jejich počínání začalo být v mých očích tragické nejen pro jejich oběti, ale i pro ně samotné. A neodvratný konec rozhodně nepřinesl žádné zadostiučinění, naopak akorát podtrhl celou tu ošklivě smutnou bezvýchodnost. Brrr. (12.11.2023)

Mohlo to vyznít jako laciná kritika společnosti, která k takovému činu ty dva dohnala, mohla se z toho stát nic neřešící polemika o nutnosti nejvyššího trestu a nebo taky pouze tuctový thriller o bezcitném zločinu. Jenže to by nesměl Richard Brooks režírovat natolik protřele, aby jeho snímek nebyl, podobně jako geniální Capoteho kniha, „pouhou“ nezúčastněnou rekonstrukcí s dokumentární autenticitou, která navíc boduje i ve formální sféře (kamera, střih). Avšak i přes svou zdánlivou odtažitost nakonec film působí i jako docela solidní emocionání vyšťavovák, který však nevzbudí ani lítost ani soucit, ale naopak chladnokrevný pocit satisfakce, byť notně pochroumaný. (05.04.2007)

Priznám sa, že som od tohto filmu čakal viac. Hlavne som sa tešil na mrazivú atmosféru v dome počas páchania tohto zločinu, no žiadne mrazenie neprišlo, keďže obete reagovali akoby k nim prišla na návštevu tetička a nie ozbrojení zločinci. Tým pádom sa nedostavili ani žiadne emócie. Po technickej stránke to je ale dobre odvedená robota, rovnako ako herecké výkony Blakea a Wilsona, no kratšia stopáž by nebola na škodu. (23.08.2010)

"Pohrdám lidmi, kteří se neumí ovládat..." Je těžké pochopit několikanásobnou, chladnokrevnou vraždu provedenou bez nějakého jasného motivu. Těch 40 dolarů se opravdu nezdá být žádným pádným důvodem. Když prostě chcete zabít, tak zabijete, obětí by se mohl stát kdokoliv, i člověk bez údajného sejfu nabitým 10 000 dolary. Chladnokrevně je precizně odvedená práce s nápaditým propojováním scén, kdy konec jedné často plynule navazuje na začátek druhé (muž se sklání k umyvadlu, střih, a jiný muž se na jiném místě právě od umyvadla zvedá). Kamera Conrada L. Halla je na takové úrovni, jak se sluší na muže, který později nasnímal Butche Cassidyho a Sundance Kida a téměř neznámí herci odvádí přesně ty výkony, jaký film potřebuje. Až se sám divím, proč jsem vlastně nedal plný počet. (13.05.2010)