Kráska dne

Spíše Yves Saint Laurent než Catherine Deneuve, která tu vypadá jako pouhé neživotné ramínko na módní oblečení. Film evokuje jedinou zajímavou otázku, která zní podobně jako známý slovosled "Ty víš, že já vím, že ty víš, že já vím, že ...", a ta otázka zní – Je to film o ženských snech o mužské nadvládě, nebo film o mužských snech o ženských snech o mužské nadvládě? Neboli odkud se vlastně ty sny o nadvládě, zmocnění se, podlehnutí, čili všech těch dominantně-submisivních vztazích berou? Není to celé o překonání hranice "já-cizí" – hranice, která se dobrovolně překročuje pouze ve zlomku procenta, když se dají dohromady veškerá setkání s jinými lidmi, která člověk prožije za celý svůj život? To, od čeho se snaží osvobodit Severine, je slupka civilizovanosti. Navíc, jak napovídá film v krátkých návratech do minulosti, muži Severine jinak než nemravným nátlakem k sexu nevzruší, protože to je jediný způsob spojení, který Severine poznala v době svého dospívání. Proto Severine vyhledává anonymní sex s neznámými muži, kteří k ní přistupují jako ke svému, byť dočasnému, majetku, a probouzí v ní tak ženské libido. ___ V podstatě se opět jedná o známou buñuelovskou kritiku blahobytné a bezpečné jednotvárnosti a pokrytecké morálky buržoazie s její vykleštěnou, vyvanulou nebo pokroucenou sexualitou. Přes veškerou "erotičnost" je to celkem uspávající film, což je u buñuelovských snímků normální jev, protože herci v nich hrají jako zombie nebo loutky – beze stínu skutečných emocí. Buñuel nenabízí ani řešení, ani soucit, ani očistu a v tom zůstává stejný jako buržoazní měšťan bez vášní a pravdy, kterého kritizuje. Ironickým paradoxem celé moderní civilizace je to, že zajištěný, pohodlný a nudný měšťanský život, od kterého měšťan utíká, je jeho sen, cíl a naplnění. Nuže, člověk vždy touží po opaku toho, co má. (20.07.2013)

Krásku dne bych neviděl nebýt naší zlaté čt2 (děkuju). Zaujalo mě téma a také hlavní protagonistka (shodou okolností jsem C. Deneuve viděl nedávno ještě v jednom filmu a docela mě dostal fakt, že tato herečka byla za mlada fakt kočka). S panem režisérem to bylo naše první setkání, takže zatím nemám s čím srovnávat. Hlavní hrdinka byla strašně komplikovaná postava (stejně tak se ale dá krásně říct, že prostě nevěděla, co pořádně vlastně chce); žila si v blahobytu, měla úspěšného manžela a taky elegantního sebevědomého nápadníka, ale ani s jedním si to nechtěla rozdat, protože ji plně uspokojovala pouze práce společnice (dámy prominou; prostě to byla kurva a potřebovala to tvrdě, nač z toho dělat tabu, že :-) ). Možná sexuální úchylka, deviace, v každém případě dění v ve veřejném domě bylo velmi zajímavé, často i úsměvné a stejně tak Severininy zvrhlé představy. To, že se "práce" promítla i do soukromého života a poznamenala ho, jí možná paradoxně pomohlo, každopádně dle konce nelze moc usuzovat, jak její život pokračoval dál. Zvláštní dílko, které v dnešní době samozřejmě ani za mák nevyzní odvážně či nějak eroticky, ale zabaví a pobaví, takže na ty slabší 4* to ještě bude. (06.02.2012)

Úchvatná Catherine Deneuve - ta její záplava zlatých vlasů! ty její nohy! ty její kostýmy! - ve filmu, kterému nemám co vytknout. Sledovat její zjev (bylo jí zde 24 let a byla pravděpodobně na vrcholu své krásy) je velký požitek. Ten film je ale mimořádně zajímavý i po dějové stránce, strašně mě baví všechno, co se v něm děje, a možná ještě zábavnější je pak o tom přemýšlet a dávat to do souvislosti s vlastními zkušenostmi se ženami. UPDATE 6.3.2020 - Pustit si po 8 letech znovu Krásku dne se rovná téměř malému svátku. Catherine Deneuve si zde prostě nejde nezamilovat, podle mě je to jedna z jejích nejhezčích rolí (ne-li ta vůbec nejhezčí), a celý ten film je neobyčejně vzrušující jak z psychoanalytického hlediska, tak z pohledu toho, kolik možných interpretačních variant nabízí (a to se netýká jen jeho tajemného závěru). A napodruhé mě zde také strašně bavil Michel Piccoli - on (resp. jeho postava) je zde tak neuvěřitelně charismatický, distingovaný a světaznalý, že mi přijde jako můj velký vzor, jaký bych chtěl jednou také být. A mrzí mě, že se nakonec se Séverine nevyspal, byť na jeho místě bych o ni už také asi neměl zájem. Svět je někdy zvláštní místo. Btw. obsazení Catherine Deneuve do titulní role mi připomnělo následující pasáž ze slavné knihy "Rozhovory Hitchcock Truffaut". Hitchcock: "Když se začnu bavit o sexu na filmovém plátně, mám přitom neustále na mysli, že i v tomto případě o všem rozhoduje napětí. Jestliže je sex příliš křiklavý a zjevný, není tam už žádné napětí. Co mě vede k volbě rafinovaných blondýnek? My muži toužíme po dámách velkého světa, z kterých se v ložnici stanou děvky. Chudák Marilyn Monroe měla na sex reklamu po celém světě, stejně jako Brigitte Bardot, a to není zrovna něco jemného." Truffaut: "To znamená, že usilujete především o zachování určitého paradoxu: hodně vnějškové zdrženlivosti a mnoho temperamentu v soukromí?" Hitchock: "Ano, a věřím, že sexuálně nejzajímavější ženy jsou Angličanky. Myslím, že Angličanky, Švédky, severní Němky, a Skandinávky jsou zajímavější než románské ženy, než Italky nebo Francouzky. Sex si nemá dělat reklamu. Taková anglická dívka vypadá jako učitelka, ale je schopná si s vámi sednout do taxíku a k vašemu velkému údivu vám rozepnout poklopec." (07.02.2012)

Hodně jsem byl zvědavý na onu "Belle de jour", na slavného Buñuele i Catherine Deneuve, jelikož třeba v takovém Polanského Hnusu vypadala vskutku nádherně. Aristokratický duch její postavu Séverine provází celým filmem, je nedotknutelná a snad i ve spokojeném manželství... ale přeci se něco děje. Tradiční nenásilné slévání snu a reality je zde dovedeno ke vší spokojenosti, Séverine se tu a tam vrátí do dětství, jindy nechává rozkvétat svojí převážně sexuální fantazii. Je otázkou, co všechno má symbolizovat ona forma reálné prostituce a jak jsou v Buñuelých očích vnímány pohnutky a podněty k ní, snad možná odpoutání od manželského života a nalezení svých sexuálních potřeb dává za vznik sblížení obou manželů, dost možná od sebe zatím nebo po čase odcizených. Vyložit se to dá libovolně, lehce mi ale Kráska dne asociovala Eyes Wide Shut. I když tam měl divák mnohem větší prostor pro rozlet... 70% (22.04.2007)

Umělecky natočený film, kde se spojuje realita s představou hlavní krásné a nevinné hrdinky. Vysněná sadistická touha se zhmotňuje a divák postupně přestává rozlišovat. Nahlédneme pod sukni nejstaršího řemesla, která přinese zkušenosti a vyrovnanost hrdince. Touha, uspokojení, praxe, ponižování, komplikace. Byl to sen nebo drama se špatným koncem? Kdo ví, ale bylo to působivé. (29.04.2023)