Kráska dne

Kráska dne byla údajně komerčně nejúspěšnějším Buňuelovým filmem. Aby taky ne, když pojednává o pikantní zápletce a režisér se navíc vytasil s účinným lákadlem. Do hlavní role obsadil půvabnou Catherine Deneuve. Buňuel měl ve své tvorbě několik motivů, ke kterým se umanutě vracel, a tím nejvyužívanějším byla kritika měšťácké morálky vycházející z bigotně prožívaného křesťanství a dogmatických představ o lidské sexualitě, které ustrnuly hluboko v 19. století. Materiálně skvěle zabezpečené buržoazní paničce, která žije v tak příkladném manželství, že by mohlo pro mnohé představovat vysněný dobový ideál, zdánlivě nic nechybí. Přesto se cítí čím dál víc nespokojená, nudí se a stále intenzivněji ji psychicky rozdírá konflikt mezi přísnou katolickou výchovou a závazky ke svému společenskému postavení na jedné straně a neukojené sexuální pudy a touha po dobrodružství na straně druhé. Navenek konzervativní žena začne žít dvojím životem a únik najde v zaměstnání luxusní prostitutky. Buňuel ironizuje náboženský odpor k erotice a sexuální touze a stejně tak útočí na klasický model rodiny, který v ženě odmítá vidět víc než matku a ženu v domácnosti. A sexuální akt vnímá především, ne-li výlučně, jako prostředek k rozmnožování. S odstupem let se dá Kráska dne vnímat jako typický klubový zástupce společensko-kritického intelektuálního proudu evropské kinematografie 60. a 70. let. V dnešní uspěchané době, která dává přednost zkratce a všeodhalujícímu zobrazení, je kultivovanost Buňuelova projevu, jeho zdrženlivost a schopnost jenom naznačit pro někoho možná neatraktivní, ale já ji vysoce oceňuju. Celkový dojem: 90 %. (22.10.2014)

Kostra filmu vychází z románu Josepha Kessela z roku 1928. Opravdu jenom kostra a jména. Tento film je ale o něčem úplně jiném. Luis Buñuel útočí s gustem, požitkem a bez milosti na další svátost, jíž měl za pouhou instituci - na manželství, které podle něj nedokáže plnit svou roli a Séverine se ke svému manželovi může přiblíž pouze pomocí nevěry a vymanění, odpoutání, osvobození či jenom "vyvětrání"(?) své bohaté sexulity. Samozřejmě se ale nejedná o nic laciného, nýbrž o vrstevnatý, mnohoznačný, inteligentní a analytický pohled do duše vznešené kurvy z nutnosti ducha - kurva - toť žena - toť nic špatného. Alespoň takhle to snad myslel Buñuel. Nesouhlasím, zdráhám se souhlasit, bojím se souhlasit! (10.06.2005)

Krásna žena (Catherine Deneuve) sa vydá za lekára, no nemôže s ním byť intímne, a tak začne cez deň pracovať ako prostitútka. Je to ďalší surrealistický film od režiséra Luisa Bunuela, ktorý sa mi dosť páčil, ale myslím, že druhé pozretie by mi to ešte zlepšilo. Najväčším vrcholom je brilantný výkon od Deneuve, ktorý patrí medzi najlepšie, aké som videl od akejkoľvek herečky. Spôsob, akým hrá "chladnú" manželku je úžasný a jej prelom je tiež urobený dobre. 7/10 (07.12.2021)

Catherine Deneuve v jedné ze svých rolí vznešené dámy, naoko chladné, uvnitř trpící. Myslím, že režisér se snažil zdůraznit mnoha lidmi zastávající názor, že každá žena je svým způsobem masochistka a potřebuje být ponižována. Když se to ale stane, je osvobozená a zároveň se topí v hnusu sama nad sebou. K Severine se její manžel a celé její známé okolí chová jako k princezně, něčemu čistému a neposkvrněnému. To, že začala pracovat v bordelu je její malá revolta vůči takovým názorům na ni. Muži kolem si ji idealizují, a ona se odmítá spokojit s pozicí čisté bohyně, ale zároveň o ni nechce přijít. Tak se za zavřenými dveřmi může oddávat věcem, o kterých jen sní, aniž by se o tom někdo dozvěděl, a pak se vrátí do bezpečné role hodné a milující manželky. Skutečnost, že odmítá spát s manželem může být jednak kvůli tomu, že nechce sestoupit právě z trůnu bohyně, aby se oddala tomu, kdo ji uctívá (královny se neodevzdávají sluhům), a jednak proto, že kdyby manželovi dala najevo, jaké představy o sexu má, a její manžel jí je začal plnit, o svou pozici bohyně by přišla. A ona potřebuje být nedotknutelná pro jedny, pro druhé však chce být otrokyně a nejšpinavější děvka. Ne nadarmo se říká, že v každém bojuje temná a světlá půle, ale nikdy by se neměly potkat. (29.06.2011)

Ponor do složitého vnitra ženy v provokativním příběhu nepostrádá vtip a Buñuelovy tradiční surrealistické výjevy mu dodávají osobitý nádech. Vlastně mě jen překvapilo, že zpracování děje kolem prostituce se obešlo bez jediného erotického záběru odhalující vnady Catherine Deneuve, zrovna u filmu, kde by odvážnější sexuální scéna snad ani nemohla působit samoúčelně. O to více možná lze ocenit kouzlo, jaké z decentně zrežírovaných a nasnímaných erotických scén sálá, kdežto pikantní nádech pramení především z obsahu. Spočátku vypadalo, že tenhle Buñuel bude ve srovnání s jinými filmy své pozdní tvorby málo zábavný a bez humoru, jakmile Séverine vstoupila do nevěstince, začala být Kráska dne nejen zábavná, ale i docela napínavá. Séverine hraje dvojí hru, jinou tvář představuje během chvilek vedle manžele, jinou, když začne poskytovat porůzným klientům své sexuální služby; režisérovi i herečce se skvěle povedlo odlíšit tyhle dvě roviny a přenést z nich na diváka často vzájemně odlišnou náladu. Pobavili mě i pánové hostující v nevěstinci, zvláště Buñuelův dvorní „epizodkář“ François Maistre, tentokrát jako profesor se svéráznými svůdníckými praktikami. 90% (23.06.2020)