Kráska dne

Pokládat tento film za společensko-kritický jen dokazuje, jak mělká a zničující byla hippícká kulturní revoluce. Šablonovité prkenné figury a doslova comicsový příběh mohou vyvolávat emoce jen v lidech charakterově nedospělých. Jejich zrovnoprávnění je právě ten výsledek, ke kterému celý ten ikonoklastický kravál mířil. --- Já to neodmítám z nesouhlasu, odmítám to coby blbé. (25.10.2011)

Dnes již klasický film kontroverzního režiséra Luise Buňuela pěkně rychle zestárl. V současné době dříve tabuistické téma násilí v sexu a nutnosti řešit celotýdenní nudu prodáváním svého těla v bordelu už nijak nezabere - podobných filmů se točí hromady. Značně chronologicky neuspořádaný (údajně surrealistický, ale pod tím si člověk představí poněkud jiné atributy) příběh vypráví o manželce zámeckého pána, která jeden všední den v týdnu chodí do místního nevěstince zdarma nabízet své tělo k sexuálním rozkoším. Catherine Deneueve byla tehdy na vrcholu slávy i mládí, takže je alespoň sem tam na co kouknout, i když toho není až zase tolik. Ale celkově pro dnešní společnost má snímek naprosto nulovou vypovídací hodnotu a bojuje vlastně proti ničemu a pranýřuje zbytečné. Na úvod disku nás čeká protipirát, trailery na filmy Chuť lásky, Stranger than Fiction, Delta fór, Zabij, nebo budeš zabit, jinak je disk zcela bez bonusů. (17.05.2020)

Spiklenci slasti Luise Buñuela. Jan Švankmajer je ale dokázal natočit líp... Zajímavé také je, jak se Buñuel snaží vystupovat proti společenským konvencím, ale dobový úzus mu nedovolí v takhle vyhraněně otevřeném snímku ukázat byť jediné ženské ňadro, vše končí u dámského spodního prádla či odhalených ženských zad... (06.02.2012)

Panička Catherine Deneuve natoľko stelesňovala ideál francúzskej krásy, že istý čas bola reálnou predlohou imaginárnej dievčiny Marianne. No neviem, tu na mňa stále pôsobila neskutočne strojene a umelo. Vlasy ako Barbie od Mattela. Hlavná hrdinka Séverine sa v manželstve nudila, tak hurá vstúpiť do bordelu. Jej motivácia ostane absolútne nejasná. Ženy nechcú sex tak často ako muži, ale ak už ho raz chcú, tak omnoho viac ako chlapi. Séverine ho chce stále a moc. A jej výber chlapa potvrdzuje fascináciu zlom a hrubosťou. Taký priemer z verejného domu. (01.03.2017)

Kostra filmu vychází z románu Josepha Kessela z roku 1928. Opravdu jenom kostra a jména. Tento film je ale o něčem úplně jiném. Luis Buñuel útočí s gustem, požitkem a bez milosti na další svátost, jíž měl za pouhou instituci - na manželství, které podle něj nedokáže plnit svou roli a Séverine se ke svému manželovi může přiblíž pouze pomocí nevěry a vymanění, odpoutání, osvobození či jenom "vyvětrání"(?) své bohaté sexulity. Samozřejmě se ale nejedná o nic laciného, nýbrž o vrstevnatý, mnohoznačný, inteligentní a analytický pohled do duše vznešené kurvy z nutnosti ducha - kurva - toť žena - toť nic špatného. Alespoň takhle to snad myslel Buñuel. Nesouhlasím, zdráhám se souhlasit, bojím se souhlasit! (10.06.2005)