Železný dědek

K tomuto filmu přistupuji nekriticky, protože mi připomene mého dědu, který za války jezdil rychlík do Bratislavy a taky zachytil ujeté vagóny, jen s tím rozdílem, že narozdíl od Marvana měl za lokomotivou vagóny s lidmi. Nechtějte vědět, jakou směšnou odměnu mu tehdy za tento husarský kousek dali... (12.03.2016)

Šest dni po vpádu Třetí říše do Jugoslávie, v den kdy německá armáda obsadila Bělehrad, měla premiéru nenáročná veselohra Přednosta stanice s Jaroslavem Marvanem. V prosinci 1948, necelých deset měsíců po únorovém převratu si Marvan zahrál v další železničářské komedii. Asi nikdo by Přednostu stanice nezařadil mezi nacistickou propagandu, ovšem Železný dědek je umanutě označován jako budovatelský, i když postrádá všechny znaky typické pro tyto filmy. Bohužel také postrádá slušný scénář, střih a režii. Marvan všechno táhl sám a i když to nebyla úplně marná snaha, víc než průměr z toho nebude. Železný dědek je výjimečný jen díky kontrastu mezi protektorátní, i když první republiku připomínající kinematografií, a kinematografií poúnorovou, v tomto konkrétním případě však stále ještě nepolitickou. (25.04.2018)

Film, který se jeví jako komunistická propaganda, ale který je úplně o něčem jiném. Je především o lásce ke své práci, kterou tito lidé neberou jako nutné zlo, ale jako svůj koníček a poslání. Joo, kde jsou ty doby, kdy se podle vlaků daly řídit hodinky, kde pan výpravčí byl pan někdo, a kde každý věděl, kde je jeho místo a co znamená, když svoji práci neodvede perfektně. Nastala jiná doba, která je v některých ohledech lepší, ale v tom podstatném, lidském - nelidská. (03.09.2011)

Film s tematikou a z prostředí již zestátněné železnice je natočený v roce "vítězství pracujícího lidu", avšak není ještě prodchnut proletářskou agitací a budováním šťastných zítřků. Jako vždy výborný Jaroslav Marvan v roli železničáře Matyse ztvárnil poctivě pracujícího člověka, který má vztah ke své profesi. Film, jako jeden z posledních před nástupem socialistického realismu, tak nostalgicky připomíná prvorepublikové či protektorátní snímky a je stále velmi příjemným diváckým zážitkem. (12.03.2012)

Výborný Jaroslav Marvan v roli stárnoucího strojvůdce Matyse. I ostatní odvádějí kvalitní výkony, především Otomar Krejča v roli Matysova zetě a Vítězslav Boček jako přednosta. Film bych neoznačoval jako budovatelský. Jedinkrát nezazní slovo soudruh, s úctou je zmíněn prezident Masaryk, nejde zde o žádnou kolektivní výstavbu socialismu, jen parta učňů je ochotna pomoci Matysovi s opravou jeho milované lokomotivy Lízinky. Povedla se i hudba, jejímž autorem je Miloš Smatek. (11.09.2007)